fbpx

Z těch nejlepších úmyslů

Dám si zákaz…nebudu jíst po X té hodině, budu jíst jen 3 jídla denně, nebudu jíst sladké. Jasně, že to myslíme dobře. Ale první věc, kterou bychom si měly prověřit je – jak jsme k zákazu došly. Vyčetla jsi to někde? Nebo ti to řeklo tvé tělo? Možná jsi to někde četla zazvonilo ti to, že aha..jo...

Trochu jiná rovnováha

Trvalo mi docela dlouho, než mi došlo, že nemohu odpojit NIC, že nemohu NIC ignorovat, ani nic protěžovat, že je to dokonalý komplex, soubor zkušeností sloužící k mému vývoji. Dnes – abych neulítla zas někam jednostranně – se cíleně zaměřuju na tři oblasti. Respektive čtyři. 🙂 Tělo, mysl, duše a vědomí.

Co vše nám o nás řekne naše jídlo?

Za roky svého zápasení s bulimií a za další desetiletí doprovázení žen se sebedestrukčními sklony, jsem toho kolem jídla vypozorovala opravdu mnoho. Je to velmi zajímavý fenomén, který odhaluje o nás víc, než si myslíme. Jak je to možné?Jídlo je první na ráně, než řešit svůj nefunkční život, je daleko snadnější zaměřit se na jídlo. Jídlo je vždy zástupný problém, je to...

Vztek – samota

Možná to znáte. Něco vás opravdu hodně vytočí, zasáhne až do dětinských emocích. Strašně se naštvete, úplně vaříte vzteky a připadáte si trochu hloupě. Víte, že je to irelevantní, není to úměrné, a přesto… vás to děsně zasáhne, že buď byste třískaly nádobím anebo máte chuť se někam schovat, zalézt si a nebýt spatřena. Připadáte si tak sama, opuštěná jak malé...

Co jsou „oni“ zač?

Vrtá mi hlavou jedna věc. Jak je možné, že všichni mí přátelé, ale dokonce i ti, se kterými se nevídám často, celá moje síť blízkých duší, včetně mé oční lékařky je nyní v kategorii nepřizpůsobivých?Včetně mně?Oni sami se tak naštěstí necítí, ale dle pohledu společnosti tam jsou. Co mají ti lidé společného?  Všechno to jsou inteligentní bytosti s velkou...

Čtyřikrát jiná a přesto stejná

Aneb , taková jaká jsem – JSEM v pořádku. Motto nádherného vystoupení. Ještě vstřebávám ten zážitek. A ano…, chci jít znova, na tohle vystoupení chci jít ještě jednou. „The  same self“ – Jsi jedna přece čtyřikrát jiná. Ano, představení o ženském cyklu.  Musím se přiznat, že kdyby mi nepřišlo pozvání, tak asi nejdu…Ale když jsem se podívala na ukázku, ucítila jsem...

Oživme se, jak jen to jde

Blues AliveTři dny skvostné bluesové muziky. Moc jsem nevěděla, do čeho jdu. Jet na třídenní festival muziky, která není úplně moje srdeční. Ale při prohlížení partnerových fotografií z minulých ročníků na mě dýchla ta atmosféra tak, že jsem jasně ucítila touhu to taky zažít. Vytušila jsem výborné muzikanty a speciální nabitou atmosféru. „Tam bych někdy chtěla být.“ Když mi za čas muž...

Minulost, která k nám promlouvá

Poslední dobou se mi připomínají dva rozdílné příběhy.  Jeden díky knize  „Klid je síla, řekl tatínek“ od Zdenky Fantlové. Což je příběh židovské ženy, která jako jediná z rodiny přežila vše, aby nakonec zjistila, že jí nikdo, ale vůbec nikdo nezůstal. Ta kniha je pro mě pozoruhodná, neb nádherně popisuje nenápadné začátky nástupu segregace, až po opravdové hrůzy, a přitom...

Hlasový workshop s Ivou Bittovou

aneb jak zažít intimní normálnost. Přihlásit se na workshop s Ivou Bittovou mi přišlo jako úplně nutné. To neznamená, že by se mi chtělo, nebo že bych se dokonce těšila. To tedy ani náhodou. Ale už jsem nějaký čas mluvila o tom, že vím, že mám zpívat a občas mi někdo tuto informaci hezky potvrdil, aniž tušil, jaké děsy...

Mé jedinečné utrpení

Naše touha po jedinečnosti, po sebepřijetí může mít různé formy. U sebedestrukcí se setkávám s tím, že si hýčkáme přesvědčení: Já to mám jinak. Jsem mimořádná tím: „že mně není pomoci… jiné se z toho třeba dostanou, ale ony to nemají tak těžké jako já… ony neprožívají takové peklo… rozhodně nejsem jako ony… nikdo mi nemůže rozumět.“ Každý si hýčkáme...

Kroky z poruch příjmu potravy

1.Jsem neustále v přítomnosti, jakmile si uvědomím, že mě myšlenky odvádějí do minulosti či budoucnosti, vracím se znovu a znovu do tady a teď. Jak se to dělá? Zastavím se, nadechnu, otevřu oči a podívám se, kde jsem. Zaposlouchám se ušima, co kolem sebe slyším a uvědomím si svoje tělo. Uvědomím si svůj dech, a jak se teď momentálně cítím. Jen dnes si...

Agrese při dětech

„Každý“ mluví o mateřství, o tom, jak je to krásné, jaká nádhera je být matkou. Jenže ne všechny to mají takto idylické. Co třeba ženy, které „děti“ dohánějí k velmi silným reakcím… Nikdy v životě si nedovolily být na nikoho takhle hnusné – ale to malé dítě je dokáže tak vytočit, že kdyby se nedržely, tak by ho prostě zbily....

Zlomit nad dítětem hůl?

Mluvívám s matkami dcer, které se potýkají se sebedestrukcemi (konkrétně poruchy příjmu potravy). Někdy v jejich hlase slyším zklamání, beznaděj a odsouzení. „Už jí nedokážu věřit.“ To jsou slova, z nichž mě vždy úplně mrazí. „Už jsem nad ní zlomila hůl.“ (Tento obrat se vyskytuje již v Bibli (Zacharjáš 11,10), kde Bůh říká: „Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem...

Ulička hanby

Při poslední terapii jsme se s klientkou dotkly strachu z odsouzení. Velmi silná obava z reakcí okolí, blízkých. „Co by stalo, kdyby tě někdo takto viděl?“ položila jsem otázku. „To bych zemřela hanbou.“ Zemřít hanbou. Téma, které mě upoutalo. Připomnělo mi to moje dospívání, i situace nedávné. Zažili jste někdy situaci, kdy jste měli pocit, že se hanbou propadnete?...

Proč bys měla žít?

Odpověď klientce „Drahá, ptáš se mě, proč bys tu měla na světě být? Nevidíš žádný smysl svého bytí a teď se díváš s touto otázkou na mě – vážně a nevěřícně. Čekáš, že tě začnu přesvědčovat…že ze mě začnou padat moudra. Ale já nevím. Mlčím a přemýšlím, co ti na to říct. Já nevím, proč tu jsi. Já nevím, co je smyslem...

Myslet na ostatní

Dnes se jdu pokusit vystihnout nevystihnutelné Čím více si přiznáme hlubokou osobní potřebu, kterou se cítíme opravdu naplněny, spojeny s božstvím, tak v ten moment to již není jen osobní záležitost. Dostáváme se tím do proudu, který je otevřen mnohým. Je krásné konat pro lidi – mít záměr být prospěšná. Kudy a jak to máme udělat? Právě tím, že...