Momentálně se věnuji spojením 4 tabuizovaných témat – Sex, Smrt, Bůh a peníze. Možná trošku kontroverzní spojení, ale mě dává velmi smysl a dnes ti chci ukázat proč. A taky to – že vlastně všechno je to lásce. Momentálně víc jak 1000 žen prošlo výzvou „Najdi svůj stín“ v těchto 4 konkrétních tématech a co jsme tedy objevily? Při setkání...
Tentokrát jsem cestovala se svým mužem. Miluju to naše společné fungování. Muž je víc praktický, technický typ, který se zdravou jasnou logikou mnohé umí vyřešit. Já zas naprosto intuitivní, když ucítím „správný“ tah, tak dělám rozhodnutí rychle bez dalšího prověřování. Dobré je, že muž to nijak neshazuje, nechce to logicky vysvětlit. Ví, že to mám jinak.Laskavě...
Umíš se ztratit? Stává se ti, že najednou jedeš podle partnera a ne podle sebe? Tak to vítej v klubu, na tohle jsme my ženy velké specialistky. A co se pak děje? Pak nám je mizerně, dostáváme se do situací, ve kterých být nechceme a jsme pochopitelně naštvané. Náš muž nás začne iritovat, hledáme na něm chyby a když to necháme rozjet, tak...
„Tak tohle se opravdu povedlo“, to byla nejčastější hláška naší islandské cesty. A vzniklo to tak náhle. Jak? To se musím vrátit na začátek léta, kdy jsem se chystala na svou akci se ženami v Novohradských horách v retreat centru Boží, u manželů Rozhoňových. Jejich nádherný, vymazlený prostor mi otevřel nové možnosti a než jsem tam se skupinou 23 žen přijela...
Která místa v nás ukrývají množství energie? Dalo by se říct, jako bys našla poklad. Z mé letité zkušenosti s doprovázením žen, z mého osobnímu letitého zkoumání sama sebe, jsou to místa, která nechceme úplně vidět, která si nechceme přiznat. Místa, na která běžně nemíříme, neoceňujeme je. Přijde mi ale, že cesta sebepoznání je cesta hlavně cesta neustálého přiznávání...
“Když jsem duchovní bytost, nepotřebuji peníze a vlastně ani sex.“ Tak to si přímo koleduje o setkání se „smrtí“, která by nekompromisně zatřásla s iluzí našeho ega, které se chce tvářit ctnostně. Popírání naší vlastní životadárné síly, díky které jsme tady všichni na světě, mi nepřijde jako ctnost, ale jako hloupost. Ale chápu, že se své vlastní síly můžeme trochu...
Smrt, Bůh, Sex, Peníze. Jak velká jsou to tabu? A jak velké TABU je tato životní témata propojit? Možná se mluví o sexu, možná se mluví o potřebě spirituality, to se už dnes taky poměrně dost přiznává. Možná se začíná mluvit o smrti – to se už taky děje. Ale mluvit o penězích ve spojitosti se sexem, Bohem a smrtí? Nebo mluvit...
Pro někoho se to zdá jako utopie. Ženy, které se vzájemně podporují? Ženy, které se neporovnávají a přejí si? Ženy, které se respektují a oceňují si navzájem svou cestu, svou různost? Ženy, které se rády od dalších žen inspirují? Jsem šťastná za to, že mohu říct, že to NENÍ utopie ani pohádka. Mám tu radost to zažívat a všímám...
Možná si pamatuješ na knihu Muži jsou z marsu a ženy z venuše Byl to ve své době velký hit. A přesto si nemyslím, že jsme se moc poučili. Stále máme zaryto, a to ženy i muži, že jeden model fungování je ten víc správný. Je víc ceněný, je uznávaný a druhý jako byl nedůležitý, ulítlý a tedy nežádaný. Před pár lety jsem absolvovala...
Někdy se spálíme a místo, abychom se poučily a šly dál, tak to raději zabalíme. Proč? Opravdu po muži netoužíme? Nebo je touha tak bolavá, že ji raději nechceme cítit. Raději se své bolesti vyhneme a vysvětlíme si, že muži jsou beztak všichni hrozní, že to nestojí za to… že, kdo by nás vlastně chtěl? Ouvej… Neříkám, že všechny musíme...
Letos v červnu mě opět čekalo vystoupení před velkým publikem. Tentokrát bylo téma akce živé Alchymie v Brně „Důvěra“.(pořádá Lucie Harnošová) Tento druh vystoupení mě moc baví, miluju ho a taky se ho nejvíc bojím. Protože už kdysi jsem se rozhodla, že nebudu přednášet, ale vyprávět příběh, který cíleně vytvořím. Vždy přizvu nějakou muzikantku na doprovod, aby slovo bylo...
Psaní knihy Stvořena pro lásku zrálo několik let. První záměr pro mou další knihu byl prožitý příběh s alkoholikem. Věděla jsem, že chci na toto téma zamířit, protože jsem si bolestně uvědomovala, že zkušenosti s alkoholismem mají mnohé ženy, a že je to něco, o čem by se mělo jasně psát, mluvit – že žití s démonem chlastu není v pořádku, že ho...
Opět se u nás narodila holčička. Seznámila jsem se s ní poprvé před pár dny a stále jsem zasažena tím posvátným zázrakem stvoření. Znovu a znovu se podivuji nad tím, jak se poskládala do maminčina bříška, jak je drobounká a křehká. Pozoruji jakou práci dá být vůbec vzhůru a chvíli koukat, aby zas mohla blaženě usnout a ponořit se někam do svého dokonalého světa....
Copak to musím pořád táhnout já? Jenže, když se na to vykašlu já, všechno půjde do kopru… (myšleno náš vztah). A přitom bych už byla ráda, aby něco udělal i ON, aby se začal taky trochu snažit. Musím já? Nemusíš a přesto musíš. Proč? Protože ty jsi ta, která to vidí, která si to „něco“ uvědomuje a která to chce mít...
Dnes jsem slyšela ženu, která svého muže velmi chválila za úplnou prkotinu. Na to by nic nebylo, kdyby…Šlo o to, JAK ho chválila – byl to herecký výkon hodný Oskara, kdyby to nebylo až trochu hloupé. Protože bylo evidentní, že je to divadlo. Nevím, který muž na tohle skočí – ten můj by si asi poklepal na čelo a znechuceně odešel,...
Máš vyzkoušeno několik rozličných pokusu hubnout? Neúspěch převažuje nad úspěchem? Tělo neposlouchá a už nemáš sílu pokračovat? Už se nechceš znovu zklamat, nechceš za žádnou cenu zažít falešnou naději a bolavé zklamání s neúspěchu? Možná jsi už ve stavu rezignace. Už jsi přijala, že je pro tebe zhubnutí marný boj? A přesto… to v tobě někde vězí? Jako hluboce vražený...
Měla jsem možnost vyjet se svými dcerami na pobyt s Plaváčkem. A musím říct, že mě to opravdu nadchlo. Zkusím shrnout to hlavní, co mi přijde naprosto skvělé a potřebné. O plavání samotné jde možná až v druhé řadě, to mi došlo už při představování účastníků, kdy maminky sdílely, proč přijely a co od pobytu očekávají. Seznamka účastníků je fajn, děti...
Velmi často se potácíme mezi dvěma přístupy k dětem. Nejprve dovolíme téměř vše, nedáváme dětem žádné hranice, snažíme se splnění všech svých vlastních mateřských ideálů, o respektující výchovu – dokud nedojdeme na svou hranu sil. Dokud nejsme vyčerpané, nevyspalé, unavené a přetížené. Pak až na tohle kapacitu nemáme, nemáme už trpělivost a skoro ani lásku. A přecvakneme do direktivního fungování, příkazy, zákazy. Mlátíme se ze strany...
Co naplat, všechny chceme být skvělými maminkami. Poslední roky se ale vytvořil na maminky obrovský tlak, aby nezpůsobily dítěti žádné trauma, aby ho nepoškodily. Je určitě dobře, že si uvědomujeme víc než generace před námi, že víc přemýšlíme, co děláme a proč. Ale – ve snaze neublížit, stavíme zájmy dítěte nad zájmy své, přepneme na dítě a vypneme sebe. ...
Drahé… máme velkou tendenci vše posuzovat podle modelu, který známe a používáme my- ženy. Umění pojmenovat své pocity, vyznat se v nich.Ale mozek druhého funguje úplně jinak. Nejen mozek muže a ženy. Mozek každého je zcela jedinečný. A to není špatně! Jsou muži, kteří umějí popsat své pocity, jsou si jich vědomi. Což ale ještě neznamená, že jsou...
Na co nejčastěji dojíždějí první vztahy? Na automat, stereotyp a nezkušenost. Kde jsme vzali představu, že vše se bude dít samo? Že vztahy samy od sebe budou stále stejné, milostné, jiskřivé, veselé a lehké?Snad z pohádek? Žili, byli spolu až do smrti? Ale jak vlastně žili, jak to udělali, že byli stále šťastní? Jakmile vztah přestane být jiskřivý, nastupuje druhé polaritní přesvědčení,...
Každý den se rozhoduji: mít se ráda víc, být ochotná se stále ze všeho učit, být ochotná trénovat neustále to, co mi dělá dobře. Každý den se nějak hýbu: mám svou vlastní sestavu cviků, kterou průběžně rozvíjím, doplňuji dechovými cvičení pro mozek a upřeným pohledem do jantry (taky pro mozek), v jiné sestavě cvičím své prvky, setkání...
Opravdu dobře rozpoznat a dobře si vybrat, co sledovat, to je skutečně vyšší dívčí. Proč? Protože jsme příliš prorostlé svými názory, že nám kolikrát ani nedojde, že to, co si myslíme, že tak vůbec nemusí být. Že je to „jen“ a pouze naše přesvědčení o tom, co se děje, a jak to musí být dál a jak je to...
Dám si zákaz…nebudu jíst po X té hodině, budu jíst jen 3 jídla denně, nebudu jíst sladké. Jasně, že to myslíme dobře. Ale první věc, kterou bychom si měly prověřit je – jak jsme k zákazu došly. Vyčetla jsi to někde? Nebo ti to řeklo tvé tělo? Možná jsi to někde četla zazvonilo ti to, že aha..jo...
Trvalo mi docela dlouho, než mi došlo, že nemohu odpojit NIC, že nemohu NIC ignorovat, ani nic protěžovat, že je to dokonalý komplex, soubor zkušeností sloužící k mému vývoji. Dnes – abych neulítla zas někam jednostranně – se cíleně zaměřuju na tři oblasti. Respektive čtyři. 🙂 Tělo, mysl, duše a vědomí.
Za roky svého zápasení s bulimií a za další desetiletí doprovázení žen se sebedestrukčními sklony, jsem toho kolem jídla vypozorovala opravdu mnoho. Je to velmi zajímavý fenomén, který odhaluje o nás víc, než si myslíme. Jak je to možné?Jídlo je první na ráně, než řešit svůj nefunkční život, je daleko snadnější zaměřit se na jídlo. Jídlo je vždy zástupný problém, je to...
Možná to znáte. Něco vás opravdu hodně vytočí, zasáhne až do dětinských emocích. Strašně se naštvete, úplně vaříte vzteky a připadáte si trochu hloupě. Víte, že je to irelevantní, není to úměrné, a přesto… vás to děsně zasáhne, že buď byste třískaly nádobím anebo máte chuť se někam schovat, zalézt si a nebýt spatřena. Připadáte si tak sama, opuštěná jak malé...
Vrtá mi hlavou jedna věc. Jak je možné, že všichni mí přátelé, ale dokonce i ti, se kterými se nevídám často, celá moje síť blízkých duší, včetně mé oční lékařky je nyní v kategorii nepřizpůsobivých?Včetně mně?Oni sami se tak naštěstí necítí, ale dle pohledu společnosti tam jsou. Co mají ti lidé společného? Všechno to jsou inteligentní bytosti s velkou...
Aneb , taková jaká jsem – JSEM v pořádku. Motto nádherného vystoupení. Ještě vstřebávám ten zážitek. A ano…, chci jít znova, na tohle vystoupení chci jít ještě jednou. „The same self“ – Jsi jedna přece čtyřikrát jiná. Ano, představení o ženském cyklu. Musím se přiznat, že kdyby mi nepřišlo pozvání, tak asi nejdu…Ale když jsem se podívala na ukázku, ucítila jsem...
Blues AliveTři dny skvostné bluesové muziky. Moc jsem nevěděla, do čeho jdu. Jet na třídenní festival muziky, která není úplně moje srdeční. Ale při prohlížení partnerových fotografií z minulých ročníků na mě dýchla ta atmosféra tak, že jsem jasně ucítila touhu to taky zažít. Vytušila jsem výborné muzikanty a speciální nabitou atmosféru. „Tam bych někdy chtěla být.“ Když mi za čas muž...
Poslední dobou se mi připomínají dva rozdílné příběhy. Jeden díky knize „Klid je síla, řekl tatínek“ od Zdenky Fantlové. Což je příběh židovské ženy, která jako jediná z rodiny přežila vše, aby nakonec zjistila, že jí nikdo, ale vůbec nikdo nezůstal. Ta kniha je pro mě pozoruhodná, neb nádherně popisuje nenápadné začátky nástupu segregace, až po opravdové hrůzy, a přitom...
aneb jak zažít intimní normálnost. Přihlásit se na workshop s Ivou Bittovou mi přišlo jako úplně nutné. To neznamená, že by se mi chtělo, nebo že bych se dokonce těšila. To tedy ani náhodou. Ale už jsem nějaký čas mluvila o tom, že vím, že mám zpívat a občas mi někdo tuto informaci hezky potvrdil, aniž tušil, jaké děsy...
Naše touha po jedinečnosti, po sebepřijetí může mít různé formy. U sebedestrukcí se setkávám s tím, že si hýčkáme přesvědčení: Já to mám jinak. Jsem mimořádná tím: „že mně není pomoci… jiné se z toho třeba dostanou, ale ony to nemají tak těžké jako já… ony neprožívají takové peklo… rozhodně nejsem jako ony… nikdo mi nemůže rozumět.“ Každý si hýčkáme...
1.Jsem neustále v přítomnosti, jakmile si uvědomím, že mě myšlenky odvádějí do minulosti či budoucnosti, vracím se znovu a znovu do tady a teď. Jak se to dělá? Zastavím se, nadechnu, otevřu oči a podívám se, kde jsem. Zaposlouchám se ušima, co kolem sebe slyším a uvědomím si svoje tělo. Uvědomím si svůj dech, a jak se teď momentálně cítím. Jen dnes si...
„Každý“ mluví o mateřství, o tom, jak je to krásné, jaká nádhera je být matkou. Jenže ne všechny to mají takto idylické. Co třeba ženy, které „děti“ dohánějí k velmi silným reakcím… Nikdy v životě si nedovolily být na nikoho takhle hnusné – ale to malé dítě je dokáže tak vytočit, že kdyby se nedržely, tak by ho prostě zbily....
Mluvívám s matkami dcer, které se potýkají se sebedestrukcemi (konkrétně poruchy příjmu potravy). Někdy v jejich hlase slyším zklamání, beznaděj a odsouzení. „Už jí nedokážu věřit.“ To jsou slova, z nichž mě vždy úplně mrazí. „Už jsem nad ní zlomila hůl.“ (Tento obrat se vyskytuje již v Bibli (Zacharjáš 11,10), kde Bůh říká: „Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem...
Při poslední terapii jsme se s klientkou dotkly strachu z odsouzení. Velmi silná obava z reakcí okolí, blízkých. „Co by stalo, kdyby tě někdo takto viděl?“ položila jsem otázku. „To bych zemřela hanbou.“ Zemřít hanbou. Téma, které mě upoutalo. Připomnělo mi to moje dospívání, i situace nedávné. Zažili jste někdy situaci, kdy jste měli pocit, že se hanbou propadnete?...
Odpověď klientce „Drahá, ptáš se mě, proč bys tu měla na světě být? Nevidíš žádný smysl svého bytí a teď se díváš s touto otázkou na mě – vážně a nevěřícně. Čekáš, že tě začnu přesvědčovat…že ze mě začnou padat moudra. Ale já nevím. Mlčím a přemýšlím, co ti na to říct. Já nevím, proč tu jsi. Já nevím, co je smyslem...
