Namalovaná nebo přírodní?

Čím víc jsem vidět na sítích, tím více si uvědomuji, že vytvářím určitý obraz. Ano, osobně mi dává velký smysl hrát si s oblečením, zkrášlovat se – protože cítím, jak krása podporuje mou vibraci, že víc a víc potřebuji soulad úplně všeho – materiálu, barvy, střihu. 

Dřív jsem si držela přesvědčení, že hlavní je nitro, obsah. A nějaké oblečení, vlasy nejsou důležité. Ovšem, když jsem pak viděla video z mého vystoupení, tak mě můj vzhled vlastně rušil – nebyl v souladu s obsahem.

Cítím, že čím větší prostor pro lásku ve mně je, tím větší prostor i pro krásu. Cítím to jako přirozený vývoj.

Nekrášlím se nyní víc proto, že bych chtěla zakrýt vrásky, své tělo miluji s jeho změnami. Což nevylučuje, že je občas nemusím rozdejchat – jsem normální ženská. Krášlím se, protože je to můj přirozený vývoj. 

Ale uvědomuji si, jak každé focení v luxusnějším oblečení, pomáhá tvořit určitý obraz na sítích a já miluji zároveň ten obraz nabourávat.

Tu videem, kdy jdu ráno nenamalovaná venku… nahrávkou, v obyčejném domácím oblečení (i když to se hodně posunulo, neb jak pracuji z domu, tak být pořád v teplákách nějak degraduje sebeúctu, a jde mi v tom energie dolů).

Prostě miluju svůj růst, krásu, luxus, opravdu miluju jednoduchou eleganci, kdy nemusím mít mnoho věcí, zato jsou opravdu TOP. 

Jasně, že se v nich cítím jinak než v teplákách.

Když se krásně oblékneme, v souladu s naladěním duše  – cítíme se jinak – to prostě nemá smysl popírat. 

Když se oblékneme jemně žensky…

Když se oblékneme silně žensky…

Když se oblékneme rozverně…

Když se oblékneme sexy…

Když se pro určité případy oblékneme mužsky…

Vzpomínám si, jak bývalý partner miloval, když jsem měla květované dlouhé šaty… ale já v nich byla rozevlátá a příliš holčičí a bralo mi to sílu. Nebo na pódiu mám moc ráda vypasované oblečení, které je jak druhá kůže – to mě při projevu podporuje rozhodně víc než než rozevláté věci.

Celkově oblečení rozevláté hodně, v tom se mi nějak ztrácí a uniká energie, jsem pak bezbřehá, rozplizlá.

Se vzory na sobě to mám vůbec veselé. Malé drobné mě rozbijí, velké mě zas přebijí, nejlepší vzory pro mě jsou jako mapa, které se slejí v jednotnou plochu. Taky je rozdíl spodek mého těla a vršek.

Hodně mě baví si s tím hrát, všímat si, co mě jak ovlivňuje.

TOHLE JE normální rozpoznávání – čím víc zvyšíme svou citlivost, tím jasněji cítíme, co nám dělá dobře a co ne. A je to i velmi přirozené ženské sebepoznávání se – svých energií, naladění, vibrací a ladění.

Miluji nechat si udělat makeup a vylepšit se na fotky. Vytvořit obraz…

Ale mám jasné vědomí toho, že je TO OBRAZ..

I vy si toho buďte prosím vědomé….

Jestli něco miluji nejvíc – je to svoboda. Žádné dogma, jak mám vypadat – zda správně duchovní je být in-natura. Nebo zda je podnikatelsky jediné správné být v luxusním, že když tvořím obraz, tak z něho nikdy nesmím vypadnout, abych si náhodou nezkazila image.

Vědomí je to jedno… miluje tu hru, a může cokoliv. 

To je za mě svoboda.

Ke svobodě se dostáváme různě, za mě je to neustálé uvědomování si, co se ve mně děje, na co reaguju. Abych nepodlehla své první myšlence. A – chce to trochu trénink, který můžeš najít zde.

P.S.: foto po namalování od Světlany Čiberové – jiný styl(egyptské oči), a přitom mě tak blízký – závan mého minulého života.