Jak odkládat břemena? 

Může se stát, že se v nás občas objeví tíže. Zahlcující pocit, že je toho na mě moc, co všechno ještě musím vnímat a řešit, najednou se život a mé záležitosti stávají břemenem, ze kterého chci raději někam uniknout. Jenže….? Co je za tím?

Pamatuji si čas, kdy jsem starost o své tělo brala jako děsně zatěžující záležitost. Když mi pomalu docházelo, že se naučím dobře jíst jen tehdy, když se budu vnímat – a to pořád –  tak to bude děsná dřina.  Představa, že nikdy nesmím vypnout, mě drtila. 

Toužila jsem jakési podvědomé úlevě, aby mě někdo z toho vytáhl, aby mě někdo zachránil. někdo to za mě udělal, aby se to nějak vyřešilo samo.

Postupně jsem si ale rozeznala, že v tom bylo vzdání se zodpovědnosti. Došlo mi to, přijala jsem to zcela za své, nějaký čas jsem si na to zvykala, učila se s tím různě zacházet a najednou vnímat se, nebyl ani problém, ani zátěž. Stalo se to naprosto jednoduchou přirozenou věcí – jak zázrak. Je mi v tom dobře – přímo miluji kontakt se svým tělem. 

Po nějakém čase jsem  si uvědomila, že mám stejný mechanismus s penězi. A později s podnikáním. Někde vzadu číhala touha – kéž bych to nemusela řešit, dělo se to samo, ženy chodily samy. peníze přicházely samy. 

Zapnu reklamu, otevře se zlatá brána, padne tam pořádná částka, a já budu mít na delší čas klid..Nebudu muset řešit další měsíc. Aspoň ne hned, nebudu muset řešit peníze. Nebudu to muset zase řešit.

Uvědomila jsem si, že je to stejný mechanismus – jakási tíže, nechuť to vše vnímat stále, zase se vzdávám zodpovědnosti a nějak vypínám. A to je TO, co mě ve skutečnosti oslabuje.

Ale jakmile to rozpoznáte jednou, tak to poznáte i podruhé. A daleko rychleji to můžete pustit. 

Začala jsem přijímat celé podnikání, i finanční vztah jako komplet, který zcela patří k mého životu. Uvolňuji se do toho, aniž bych ztrácela bdělost. Neodděluji se od ničeho, není to já a peníze a já a podnikání. Je to součástí mého pole, v centru mého vnímání úplně stejně jako mé tělo. I jemný distanc oddělení se musí rozpustit. 

Když se přestanu oddělovat, přijmu vše plně za své, uvolním se, opět se jen učím- vnímat to všechno. Ztrácí to na tíži. 

Ukazují se jiné kroky, jiné postoje a postupy. Vida, když se neoslabuji, najednou to jde jinak.

A když jsem se to naučila já, tak můžeš i ty. Pokud bys chtěla něčím začít, tak pro tebe mám skvělé první kroky, díky kterým budeš umět otočit svou pozornost k sobě samé jednoduše a snadno. Začni hned.