„Když jsem duchovní bytost, nepotřebuji peníze a vlastně ani…“

“Když jsem duchovní bytost, nepotřebuji peníze a vlastně ani sex.“

Tak to si přímo koleduje o setkání se „smrtí“, která by nekompromisně zatřásla s iluzí našeho ega, které se chce tvářit ctnostně. Popírání naší vlastní životadárné síly, díky které jsme tady všichni na světě, mi nepřijde jako ctnost, ale jako hloupost. 

Ale chápu, že se své vlastní síly můžeme trochu bát, protože ji třeba neumíme dobře ovládat, umí nás dovést do nebezpečných situací, umí nám tak trochu nakopat zadek. Probuzená je kolikrát nezadržitelná a mocná, že pomalu nevíme, čí jsme. Ale ovládnout dokážeme pouze to, co nepotlačujeme, nemáme vytěsněno v zakázané komnatě, co si dovolíme poznat, poznáme a necháme proudit.

Za mě je ale čestnější si přiznat, že z ní mám strach, než si ji snažit pokroutit a shodit, zneuctit. Protože pak mám jasnou cestu – utkat se svým strachem.  

Sexuální síla je přitom nosič v našem těle, vyživuje a posiluje náš nervový systém, abychom mohli dojít k osvícení. Popírat ji tedy absolutně nedává smysl. 

Je to síla, která nám má dát sílu a můžeme ji použít i na aktivaci odvahy utkat se svými démony, se svými strachy, se svým nevědomím. 

Popírání peněz  – v tom tedy nevidím vůbec nic duchovního neb duch je pro mě naprostá neomezenost bytí všeho. Duch nemá omezení – jen naše mysl. Čím víc vědomí a ducha, tím víc mám otevřeno pro možnosti všeho, bez výjimek (tedy klidně i peněz).

No a navíc. Peníze můžeme vnímat jako energii. Učí nás o ni pečovat. Pečovat o sebe samu, jak o své zdraví těla, tak o své energetické zdraví. Nesou nám hlavně pocit bezpečí a svobody a to maximálně podporuje cestu k duchu. Když budete řešit své přežití, je obtížné dát pozornost duchu a jeho rozvoji.  Když máte plnou hlavu toho, čím nakrmíte své děti, tak se sice třeba začnete modlit, prosit, žádat o pomoc, ale je TO snad duchovnost, když jste plní strachu? Jste v tu chvíli v božském bytí?

Být finančně v klidu je pro náš vnitřní klid i pro našeho ducha obrovská pomoc. Ne, nemusíme v sobě podporovat hlad po penězích. Ale nejsou ani z ničeho vyřazeny.

Právě duchovní člověk má vnímat sebe a své potřeby, být k sobě maximálně pravdivý, jinak je to falešná duchovnost postavená na nestabilních základech, které při první nepřízni života spadnou jak domeček z karet.

Přiznejme si tedy vše. Touhy i potřeby. Když si je budeme plnit vědomě, tak nemusíme mít strach, že někam ulítneme.

I peněz se lidi často vlastně bojí – aby je nezměnily, aby jim nevzaly přátele, aby je nesvedly z cesty, aby kvůli nim nezaprodali duši…

Drazí, nesvádějme to ale na peníze, ty za to nemohou. Jsou to JEN peníze, je to energie, použitá buď dobře nebo blbě. Námi. 

To, čeho se ve skutečně bojíme, jsme my sami. Že my to nezvládneme. 

Což nás zase báječně vede k nutnosti sebepoznání a tedy i k duchu. Peníze jsou velmi duchovní záležitost, neb mi mohou pomoci odhalit má připoutání, mé strachy a závislosti. 

Podívej se nyní na možnost, jak můžeš i ty zdravě uvolnit svá tabu a vše životadárné propojit do souladu => poslechni si video zdarma