Motivovat dítě? Dravě nebo zdravě?

Měla jsem možnost vyjet se svými dcerami na pobyt s Plaváčkem. A musím říct, že mě to opravdu nadchlo. Zkusím shrnout to hlavní, co mi přijde naprosto skvělé a potřebné.

O plavání samotné jde možná až v druhé řadě, to mi došlo už při představování účastníků, kdy maminky sdílely, proč přijely a co od pobytu očekávají. Seznamka účastníků je fajn, děti jsou pak celou dobu vlastně v rodinném prostředí. Nikdo není cizí. Co zde prověřuje maminky nejvíce?

Kde je hranice, co je na dítě moc?

Právě voda ukazuje, že omezující hranice jsou hlavně v hlavě matky. 
Že pokud ona bude považovat to, co dítě prožívá, za těžké, mimořádné, náročné a ohrožující, tak to dítě tak prožívat bude. Matka a dítě jsou propojené a zde to maminky mají viditelné ihned. Samozřejmě to neznamená, že matka nemá své dítě vnímat a jít bezhlavě do všeho. (Najít si balanc ve svém vnímání to učím v kurzech Skutečně nasycená a Svobodná duše.)
Ale velmi často své dítě ovlivníme dopředu, ne že dítě má s něčím problém, ale starostlivost matky je problém.
Máme snad pocit, že strach o dítě, starost je projevem lásky? Ale není. Strach nemá s láskou nic společného.

Právě na Plaváčku lze nádherně ten rozdíl rozeznat. Pokud matka bude vodu vnímat jako něco naprosto přirozeného, bytí nad vodou i pod vodou jako naprosto přirozený stav, tak tím nejvíc pomůže dítěti. 

Ano, je vystaveno určitému nekomfortu, zažívá zpočátku něco neznámého.
Může vyzkoušet všechny únikové mechanismy, může pustit slzičky – maminka si hledá svou hranici, kdy tomu podlehne a kdy ne. 
Není třeba jít ani na sebe tvrdě a na sílu a být z toho pak rozsekaná. I my matky – dejme si svůj čas, mějme se sebou soucit. Ale je fajn, když si to vůbec začneme uvědomovat, kde to je naprosto naše.
Pokud má mamina v sobě klid, že to co dělá, je dobré přirozené a v pořádku, tak je dítě také hodně v klidu.  

Když maminka nedělá z ničeho drama, přijímá i nespokojenost dítěte, které třeba právě nemůže dělat to, co by chtělo a co zná, v tu chvíli, kdy by to chtělo. Láskyplně ho vtahuje do děje, který ho vede do neznáma.

Při plavání s Plaváčkem se mi moc líbilo, že jsou matky vedeny k tomu, aby své děti tolikv nedržely, ale aby otočily model tak, že se dítě umí držet jich. Tato změna mi přijde naprosto zásadní. Tím se přesně mění ten nezdravý model, kdy já sloužím dítěti, vodím ho za ručičku příliš. Zde podporujeme jejich nezávislost, důvěru v sebe, schopnost si poradit, dojít za tím, co potřebuji.

Vést dítě do nekomfortu – má to smysl nebo ne?

Tuto otázku si asi položí každý rodič. Ano, jsme u zdravé motivace. 
Nechat dítě úplně ladem, nechat ho dělat jen to, co samo chce? Nedat mu vůbec žádné výzvy k rozvoji? Některé dítě si jde za výzvami samo, miluje je, ale jiné ne, Bojí se a a drží se ve známém. 
Proč nedůvěřujeme své mateřské intuici, když ucítíme tah mu něco nového nabídnout?
Ovšem rozlišujme intuici od toho, že si někde přečteme studii o tom, co je dobré nebo správné.
Že existují skvělé studie, ještě neznamená, že je to právě teď skvělé pro mé dítě. 

Pokud mi to ale přijde zčistajasna impuls s dítětem něco podniknout – tak pak už nepochybujme, a důvěřujme si. Jako matka, spojená s polem dítěte máš schopnost skvěle pro své dítě vybrat.

Ano, opět to chce určitou úroveň vědomí matky, aby si například neplnila svého soutěživého ducha.  
Pak už to prosím nehodnoť a vnímej, jaké máš ty reakce na dítě po tom, když jde do něčeho neznámého. 

Vždycky je to v první řadě o matce, jak ustojí situace.

Některý druh utěšování, když je u toho nalepeno politování – ani to není projev lásky. „O chudáčku, tys to měla těžké. No vidíš, už je konec „…a stulíme si dítě do náruče, jako bychom mu právě zachránily život. Ale no tak – to neděláme pro něj, ale pro sebe, že neumíme ustát svůj strach, zda jsme dítěti něco neprovedly. Co kdybychom z toho přestaly dělat drama a braly to jako přirozenou situaci. Nelitovaly dítě tam, kde to není třeba.

Když to totiž uděláme, říkáme mu tím, že se s ním dělo něco špatného.
A přitom to byla jen nová neznámá, nezvyklá, nebo nečekaná  situace  – ale nic špatného.
Maminka byla celou dobu přítomná, jen nyní zapochybovala o své pevnosti, zda to nebylo moc. 
Když bereme situace tak, jak jsou a nehodnotíme je jako špatné – tím mu umožníme, aby to daleko lépe vstřebalo. Tím učíme své dítě, aby bylo schopno akceptovat změny, různé druhy situací – a to je sakra skvělá příprava na život. 

Jenže – možná nás nebude tolik potřebovat, nebude na nás viset  – a s tím se jako matky taky musíme hodně vypořádávat. Protože my to spojení s dítětem milujeme a taky se ho občas nechceme vzdát. Přečti si článek „Umřít jako matka“- link je na konci textu.

Co mě právě na Plaváčku nadchlo, že nádherně ukazuje, jak jinak to funguje, když nejdeme přes lítost.

Po každém plavání bylo odpočívání s masáží pro dítě. Kde maminky mohly projevit svou lásku, bez lítosti, ale krásně vřele a čistě. Obejmout ho, nabídnout mu své srdce, dotek, zazpívat mu, namasírovat ho. Ne utěšovat – ale projevit svou lásku přímo. JEN přímo projevit lásku.

Ale umíme tako přímo projevit své srdce? Voda nám k tomu nesmírně pomáhá. Už konec lekce v plavání končí v vzájemné náruči účastníků i v náruči vody. Pokud je po bazénu ještě sauna, prohřátí, a ano opět nekomfort zchlazení ve studeném bazénku, což je ale nutné pro to, aby dítě bylo ok, pak nastává uvolnění blaženost, obrovské uvolnění a následná masážička od maminky, od obou rodičů, i jejich vzájemné působení mezi sebou – je nádhernou tečkou za prožitkem. Pak se dostáváme do nádherného toku:

Miluji tě – přijímám tvou lásku – jsme takoví, jací jsme – a máme z toho radost. Radujeme se své společnosti – bez jakýchkoliv podmínek. 

PS: Jako matka dvou došlých dcer mohu potvrdit, že pro mě jako pro matku je nejvíc, když je dítě schopno žít samostatně svůj život. Když dokáže čelit svým pocitům a je schopno nejen akceptovat změny, ale také je samo aktivovat. Umět opustit to, co mu neslouží dobře a jít za tím, co chce, i když to třeba není  pro něj vůbec komfortní, a bojí se toho. 

Když toto dokážou – pak vím, že jsou v bezpečí. Zbavovat je jejich síly tím, že jim umeteme cestičky, že je příliš vedeme za ručičku, to je pro ně nebezpečné. 

Přečti si zemřít jako matka

Udělej první krok a přihlas se na akční on-line výzvu: Jak přestat být pod tlakem.

K Plaváčku tudy