Mama Bali a má cesta

Málokdy píšu s takovým odstupem, jako tentokrát. Má Bali cesta, která proběhla po Novém roce a až v květnu o ní mohu napsat. 

Vždycky se divím, kde jsem se tam ocitla, já bych asi „dobrovolně“ jen tak – do tropů nejela. 

Mě tam vyloženě musí zavolat něco jiného, konkrétního. Tropy nejsou můj přirozený šálek kávy, nikdy jsem o nich netoužila, vždy mám první den pocit, že se nemám čeho nadechnout. Pak si tělo zvykne a je to v pohodě. Ale už jsem poznala, že to hluboké uvolnění těla a celého mého systému, které se mi tím teplem uděje, je pro mě zásadní, osvobozující a velmi zajímavé. Zatím jsem byla v tropech třikrát a vždycky hlavně kvůli něčemu. První cesta Srí Lanka  – to bylo o sbližující cestě s dcerami, po náročném období rozvodu. Druhá cesta –  Filipíny s drahou přítelkyní, to bylo za oceánickým vědomím v ašrámu. Nyní mě zavolalo chakradance s Alicí Kirš- se skupinkou dalších žen.

Přišel mi jasný impuls – jeď.

 Dlouhá cesta mi nijak nevadila, byl to hezký deprogram a příprava na Bali. Noční cesta z letiště na místo na severu Bali mi vlastně pomohla, protože se ke konci jelo přes hory, což mému energetickému systému udělalo moc dobře. 

Noční příjezd znamenal, že s oceánem jsem se přivítala potmě. V apartmánech jsme bydlely samostatně, za což jsem byla nesmírně vděčná. Být sama se sebou, to je nádherný luxus.

Oceán – oceán ke mně mluví.. moře ani ne… je to zajímavé, já ryba vlezu do řek, rybníků, jsem ve vodě často a často mimo letní sezonu… a přesto nemám v sobě puzení jezdit k moři. Ale oceán – tam cítím velkou sílu, mám respekt a chodím do něj velmi pozorně a s posvátností. Tady na našem místě byly černé sopečné kamínky. Což jsem nedávno potkala i na Islandu.. a hodně to ke mně mluví. Během několika dní jsme zažily oceán ve všech podobách. Mírný, bouřlivý za úplňku, s nočními bouřkami na obzoru, i úplně klidný, kdy z vody skákaly ryby a bylo možné na pobřežních útesech krásně šnorchlovat. Při bouřlivých vlnách rachotily kamínky, které si oceán bral zpět a zase je vyhazoval na břeh. Někdy byly velké vlny, které se klopily přes nás a já si vzpomněla na dceru, jak nás na Srí Lance učila vlny podplavávat, ,vstupovat do vln tak, aby mě nestáhly pod vodu… Ctila jsem jeho sílu, a on ctil mě, a nechával mě vstoupit. Často jsem se nechala na zádech nadnášet a rozpouštěla se v jeho rozlehlosti, nekonečnosti. 

Delfíni – čekali jsme na cestu za nimi několik dní, až se po úplňku oceán zklidní, moc jsme si přáli je potkat. Vyjeli jsme před úsvitem na malých katamaránech. Dočkali jsme se. Jejich barva splývající s vodní hladinou, jejich ladnost, hravost a synchronicita mi vyrazily dech a vrazily slzy do očí… podplavávali pod námi.. plavali s námi…naši rybáři jim házeli rybky, které cestu chytli. Vděčnost veliká, pocit štěstí, že jsem to mohla zažít, jasně jsem si uvědomovala, že je to jejich rozhodnutí, že jsou v tu chvíli s námi. že je to baví. A přesto, když jsem si uvědomila tu rozlehlost oceánu, a že zrovna nyní jsme se mohli potkat, dostávalo mě. Cítila jsem se jak malé dítě, které poprvé objevilo vánoční stromeček. Moc jsem si užívala i to ráno, svítání, barvy, a pohyb na vlnách na malém plavidle, kde jsme byly jen dvě a rybář, v tu chvíli v mírumilovného oceánu. 

Úplněk – oheň na pláži, český ženský zpěv a svit Luny nad temnými vodami oceánu. Mystika, magie, která ve mně zůstala – jak oslava ženského principu amystéria. 

Tanec – ani mi to nepřišlo, že je to o tanci, spíš jako o setkání s tématy čaker. Čakrovému systému se poslední roky věnuji hodně, provádím i ženy čakrovým mentoringem, takže to bylo to – co mě sem zavolalo. Doplnit si „vzdělání.“ Zde byl prostor čaker uchopen v krásných polohách, v jejich vyšším potenciálu. Sedlo mi to moc, prožila jsem si svůj systém zase jinak.

Každý den jsem měla nové informace, které mi přesně dávaly smysl. Hodně mě zasáhla druhá čakra jedna její poloha, která se týkala ženské vznešenosti. Cítila jsem, jak se uvnitř mne rehabilituje ženská síla, kněžství. Což mě dovedlo k soše vodní bohyňky, která stála na břehu oceánu. Tam jsem vyplakala hodně úlevných slz.

Hodně silná byla pro mě pátá čakra, kde jsem byla hodně ve svém, v extázi…a musela jsem si dát potom opravdu prostor na to, abych se uzemnila. Celkově jsem si zažila mnoho uvědomění, a pokračuji s nimi dál. Po letech zkušeností s prožitkovými programy nemám tendenci na prožitcích ulpívat, ale spíš hledám, jak jejich poselství realizovat ve svém životě. 

Celkově jsem měla možnost zjistit, která místa potřebují podpořit a uvědomila jsem si důležitost jejich rovnováhy. 

Vedení Aličky Kirš a jejího týmu bylo profesionální a laskavé.

Hýčkání

Tak to bylo pro mě absolutně TOP, skvělý doplněk k prožitkového programu. Masáže, vůně, ošetření balijskými ženami, celý rodinný laskavý přístup personálu byl tak domácí, tak objímající, že jsem z toho byla úplně vymazlená, rozmazlená v tom nejlepším slova smyslu. Moje žena uvnitř si to strašně moc užívala, uvolňovala se víc a víc…ůplně jsem cítila, co to se mnou, jako se ženou dělá, taková péče. Jak krásním, hlavně tím, že je o mě s láskou pečováno. To byla skutečná nádhera. Jak jinak bychom my ženy vypadaly a vyzařovaly, kdybychom si pravidelně a bohatě dopřávaly tuto péči?

Jídlo 

tak to bylo zajímavé. Manažerka resortu, tuším z Kanady..připravila jídelníček plně související s čakrami. Věděla toho o působení jídla v těle opravdu hodně, opět se mi potvrdilo, jak moc se můžeme léčit jen tím, že zvolíme vhodné potraviny. Jak moc lze změnit vibraci těla jídlem. Mě dostala tím, že v jednu chvíli mluvila o své učitelce a zmínila  Brandon Bays -(autorka metody Cesta) – což byla kniha, metoda, která mě provázela na začátku mé cesty sebepoznání, přesněji, já si k něčemu podobnému došla sama a pak jsem si to našla v této knize. Přišlo mi, že kruh se uzavřel. Bylo to takové vau.. jako fakt?

Soulad

pro náš program pracovalo vše, jídlo, nápoje v barvách čaker,  pro každou čakru byla v sále vytvořena překrásná  květinová mandala – do barev čakry, květiny jsme měly všude, v pokojích, u jídla.. i na masážích..Vše bylo v souladu s námi a naším programem. Vše se tím umocnilo. 

Herci

měli jsme možnost zažít vystoupení tanečníků, kteří nám přehráli jejich obřadní hinduistický příběh. Tanec měl neuvěřitelnou atmosféru, protože probíhal uprostřed velkého kruhu mužů, vydávajících bručivé zvuky. Mezi půvabnými ženami, které se svým prsty dokázaly neuvěřitelné věci, byl i jeden na Balijce velký muž. Jeho typy výrazů mnou hluboce otřásly – celkově jak hodně byli nalíčení a používali obličej jak pantomimickou masku, tak mé nitro silně reagovalo. Snad tím, že nyní studuji herecký projev.. že je to něco „mého“. Z jejich vystoupení jsem se vypotácela k oceánu, byla jsem úplně mimo. 

Bali – hodně se mluví o Mama Bali – duch země.. o tom jak speciální země to je, co s lidmi dělá. Energetické spektrum Bali velmi rezonuje s vibrací srdce. Pobyt tam s vámi  pracuje velmi zásadně. Po programu jsme přejížděli na jih, navštívily další místa – očistné prameny, město, komerční zóny..jiný druh pobřeží…Brutálně jsem cítila energetický rozdíl, když jsme odjeli z toho fantasticky vyladěného místa. Bylo ale fajn to zažít, člověk si alespoň naivně neulítl. Ale to hlavní, ta skutečná Bali esence pro mě byla na severu. Ovšem Mama Bali mluví i díky těm rozdílnostem, Je třeba milovat vše, nic neoddělovat. 

Vlající šaty a focení

Docela jsem uvítala, že vznikla jeden den na jihu speciální zábava – focení v létacích šatech – dlouhé šaty s velkou vlající sukní. Tak ani tohle mě nikdy nelákalo…Tady jsem si ale říkala – máš to před nosem, tak zkus a uvidíš. 

A pak přivezli šaty – a jedny z nich byly terakotové,m což mi vyrazilo dech. Ta barva je součástí mých firemních barev, je to barva na mém logu, takže mi bylo jasné, že do nich prostě musím. Cítila jsems e v nich opravdu krásně. Nejvíc mě bavilo to ženské skupinkové líčení, chystání se, zkoušení, čistá ženská zdobivá esence. Krása. A pak mi přítelkyně natáhla šaty v barvě zeleno-zlaté, dračí, a já zažila otřes. I když jsem viděla, že mi barva sluší, servala jsem je ze sebe tak rychle, jak to šlo. Celé mé tělo se úplně roztřáslo – vau silná dračí energie – ale já ji v tu chvíli nedokázala pobrat.Zajímavá zkušenost.

Na druhé focení jdu ale v černo- bílo-zlaté – což je kombinace, kterou jsem zde objevila. A která mi připomíná mou kněžskou minulost a posvátné ženství. Ovšem i po několika měsících si vnitřně pamatuji vjem z dračích šatů. 

Bali celkově?

Ano, poznala jsem své další stránky, zažila se jinak. Tím se u mě spustil proces otázek, se kterými jsem dosud. „Jak to chci já? Jak je to po mém?“ 

A opět nově „Kdo jsem? Jak skloubit své vášně a podnikání?“

Bali mi spustilo hledání nových cest, ale už hodně zcela mých cest.  Mama Bali mě vede k ženskosti, přirozenosti  a odhalení dalších vrstev, ze kterých se skládám. 

Mohu jen poděkovat. Děkuji z celého srdce i vědomí. Byl to pro mě zázrak tam být. Někdy vlastně nechápu, jak jsem se na takových místech ocitla.