Je to utopie? Ženy, které se vzájemně podporují?

Pro někoho se to zdá jako utopie. Ženy, které se vzájemně podporují? Ženy, které se neporovnávají a přejí si? Ženy, které se respektují a oceňují si navzájem svou cestu, svou různost? Ženy, které se rády od dalších žen inspirují?

Jsem šťastná za to, že mohu říct, že to NENÍ utopie ani pohádka. 

Mám tu radost to zažívat a všímám si, že to vzniká v různých komunitách. 

Nesmírně ráda to podporuji na svých akcích, ve skupinách. Před pár dny mi skončil třídenní camp, kde přijelo 23 opravdu různých žen. Chvíli trvalo než se uvolnily, ale v prostředí, kde rychle pochopily, že nejsou hodnoceny, ale podporovány, začaly velmi přirozeně podporovat jedna druhou. Nejkrásnější zážitek byl sobotní rituál, kde se ukázala před skupinou opravdu každá a v pozornosti celé skupiny si po svém vykonala svůj rituál.

Přála bych opravdu každé ženě zažít tu láskyplnou energii tetelící se v prostoru. Kde jsme všechny obdivovaly krásu, jedinečnost a odvahu každé přítomné. Najednou jsme každá byla tak krásná. Nejen že jsme krásu viděly u těch druhých, ale samy jsme se tím svým otevřeným srdcem cítily božsky. Jako bychom zároveň oceňovaly sebe samu. Uvnitř kruhu si mohla žena zažít svou novou stopu, jaké to je, když je přijímána bez výhrad polem žen. To je tak obrovská pocta, být uznána dalšími ženami. A zároveň je velkou ctí být tou, která uctívá, být vůbec jen u toho. Nejde to zcela popsat, je to nepřenosný, naprosto výjimečný zážitek. Jako když stojíš v teplém slunečním světle a jsi úplně nahá, ale víš, že tady můžeš rozkvést. Cítíš se nově, jinak, aktivuje to v tobě i to cos dosud neznala. Ano, tady jsi sama sebou v té nejlepší formě. Je to tak vyživující. Tento hluboký zážitek se vrývá hluboko do srdce a od té chvíle jsme daleko více schopny oceňovat různost bez hodnocení.

Poté ženy sdílely, jak právě ženská vzájemnost bylo něco nového, co jen tak běžně nezažívají. Některé to zatím nezažily nikdy. 

Ani to, že je TO tak krásné, podporující a tak vyživující. 

Pár dní potom jsem to opět zažila s další skupinkou. Šest žen z VIP mentoringu se skutečně setkalo a prožilo spolu jeden den. Ač krátká doba, opět to tam bylo. Ano, znaly se z onlinu, ale na živo je to jiné. Přesto si navzájem dokázaly dát uctění – velký dar.

Zažila jsem to i pár týdnů před tím, když končil živý cyklus setkávání uzavřené skupinky Bytostně svá, což byl 4dílný prožitkový cyklus. Dělo se to tam od prvního víkendu.

Zažila jsem to i na živé Alchymii v Brně, kterou pořádala Lucie Harnošová – jednak v poli v sále, ale osobně hlavně mezi námi vystupujícími, kde jsme si navzájem fandily a podporovaly se. Nebyla žádná konkurence.

Zažila jsem to na Noci zpěvaček, kterou pořádá Petra Ernyeiová. Nádherný zážitek, když si kolegyně užívají vystoupení každé z nich a navzájem si upřímně fandí. 

Prostě opravdu mohu říct – JE TO TADY. 

Ale uvědomuji si jednu věc. Musela jsem si já dovolit se tomu vůbec otevřít a také být schopna přijímat. 

Přijímání ženského společenství nese speciální stopu. Nás samotné vede k ženství. Dokud se mu bráníme, preferujeme mužskou esenci, nic z toho nezažijeme. Někdy musíme hodně povolit naše vlastní ochranné štíty. Odložit je. Dovolit si být křehká, a zranitelná. Dokud držíme masky toho, jak vše zvládneme, jak jsme silné, budeme samy. 

Ale ženy, které zažily setkání tohoto druhu, vždy řeknou jedno. 

Stojí to za to. 

Ráda bys to také zažila? Právě jsem otevřela Vlčice – cyklus prožitkových setkání – podívej se.