Proč je tak důležité rozvíjet své vědomí

Počátek roku je vždycky krásný čas na přehodnocování toho, jakou cestou jdeme. Věřím, že jsi měla mezi svátky čas se zastavit a vyhodnotit si, co ti funguje dobře a co je třeba opustit. Nezapomeň vždycky ocenit jakýkoliv svůj pokrok.

Teď tedy začínáme nově a já bych tě moc ráda inspirovala k tomu, abys šla stále dál. Abys měla odvahu rozkrývat své nevědomí, posvítit si do něj a tak jak to jde, jak tě sám život vede, žít víc ve vědomí.  

Proč?

Je totiž již prokázané, že naše vědomí běží na 2 % mozku, většina pracuje v nevědomí. Je to trochu děsivé, že? 

To, že fungujeme většinově z nevědomí, že nás nesmírně ovlivňuje, je prostě něco, co se děje. Pro mě osobně je to životní výzva, nenechat se ovládat nevědomými programy. Jsou vždycky něčím omezující, znesvobozující, mají své mantinely.

Sama na sobě jsem si již tisíckrát ověřila, že to má smysl, rozpoznat je a opustit. Jen díky tomu jsem se dostala z bulimie, opustila omezující manželství, vyrostla z paní poštmistrové na kreativní podnikatelku, vyrazila do světa se svou tvorbou, ale i na speciální transformační cesty. Díky tomu mohu říct, žiji opravdu bohatý život, nalézám další své dary, rozvíjím je a má duše je přešťastná. 

Proto také dělám tuto „práci“,  vyhledávám pro ženy a se ženami častá nevědomá místa, omezující programy, mířím do nich a tvořím pro jejich přeměnu.

Je to má životní mise, naprosto mi to dává smysl, protože vím, že můžeme žít bez vnitřního utrpení, daleko svobodněji a každý, naprosto KAŽDÝ z nás má tu možnost.

Co tedy znamená otvírat se do vědomí? Přinášet víc vědomí do svých témat?

Jako bys posvítila do míst, kde je tma. Kam se ti dívat nechce, do míst, která jsou skrytá. Většinou se do nich začneme dívat, hledat je, když nám v životě něco nefunguje, není nám v něčem dobře nebo když máme v sobě velkou touhu mít něco jinak. Takže nás většinou donutí buď nespokojenost nebo touha. Tím začneme víc nad tématem přemýšlet, bádat, hledat. A najednou vidíme, že naše nespokojenost není špatná, ale že nám může posloužit úplně skvěle. 

Na přeměnu nevědomých omezujících programů pouhé přemýšlení či analyzování nestačí.

Potřebujeme se naučit otáčet pozornost do sebe sama. Naučíme se tím čelit samy sobě, tomu, co uvnitř sebe cítíme. Hlouběji rozjímat nad svými tématy.

Na to potřebujeme odvahu a ochotu – zvyšovat svou schopnost přiznávat si, rozeznávat. Schopnost nově reagovat, vyvíjet se.

Každičké místo, kam přineseme víc vědomí (víc světla) nám dává nové možnosti. Rozšiřuje náš život, obohacuje ho. Dává ti to také smysl?

A na závěr bych ráda dodala toto. Dnes jsem četla krásný rozhovor s Radkinem Honzákem, který tam řekl:

„Být hrdý na stupeň poznání je jistě záslužné, ale chce to taky pokoru.“

A pod to se moc ráda podepíšu 😊. Jak se říká u domorodých bytostí – kojot nikdy nespí a kdykoliv se ti může vychechtat. Protože prostě to nevědomí v nás stále někde je. I tak to ale stojí za to. Co myslíš?

Chceš něčím začít? Podívej se SEM: