Když si ženy přiznávají, čím si samy nejvíc ublížily, zazní často slova: „Příliš jsem se přizpůsobila, často jsem se přizpůsobovala druhým, nevěděla jsem, že tím ztratím sebe, ztratím svou sílu.“ A co jsme zjistily o víkendu se ženami? V první řadě si pojďme říct, že přizpůsobivost má i své dobré stránky. Jako všechno má obě polohy, pozitivní i negativní....
Máš vyzkoušeno několik rozličných pokusu hubnout? Neúspěch převažuje nad úspěchem? Tělo neposlouchá a už nemáš sílu pokračovat? Už se nechceš znovu zklamat, nechceš za žádnou cenu zažít falešnou naději a bolavé zklamání s neúspěchu? Možná jsi už ve stavu rezignace. Už jsi přijala, že je pro tebe zhubnutí marný boj? A přesto… to v tobě někde vězí? Jako hluboce vražený...
Opravdu dobře rozpoznat a dobře si vybrat, co sledovat, to je skutečně vyšší dívčí. Proč? Protože jsme příliš prorostlé svými názory, že nám kolikrát ani nedojde, že to, co si myslíme, že tak vůbec nemusí být. Že je to „jen“ a pouze naše přesvědčení o tom, co se děje, a jak to musí být dál a jak je to...
Dám si zákaz…nebudu jíst po X té hodině, budu jíst jen 3 jídla denně, nebudu jíst sladké. Jasně, že to myslíme dobře. Ale první věc, kterou bychom si měly prověřit je – jak jsme k zákazu došly. Vyčetla jsi to někde? Nebo ti to řeklo tvé tělo? Možná jsi to někde četla zazvonilo ti to, že aha..jo...
Za roky svého zápasení s bulimií a za další desetiletí doprovázení žen se sebedestrukčními sklony, jsem toho kolem jídla vypozorovala opravdu mnoho. Je to velmi zajímavý fenomén, který odhaluje o nás víc, než si myslíme. Jak je to možné?Jídlo je první na ráně, než řešit svůj nefunkční život, je daleko snadnější zaměřit se na jídlo. Jídlo je vždy zástupný problém, je to...
Jak by se dala definovat sebedestrukce? Člověk přestane věřit sám sobě a místo aby si dovolil svobodně se projevit…, začne svoji energii a poté i jednání otáčet proti sobě. Kde vznikla? Většinou je tam někde vklad od dětství. Možná vaše autentické projevy nebyly vítány, dobře chápány natož podporovány. Pak další střípky, tak jak vám je život přinesl. Každé...
Tak často žité téma v rodinách. V našich krajích velmi tolerovaná droga, společenská norma. Nejen že přivíráme oči, ale někdy se snažíme téměř oslepnout a ohluchnout, abychom neviděli. Není snad nikdo, kdo by se s alkoholismem nesetkal. Mohli jste to zažít v dětství. Skrze rodiče, kamarády, nebo se vám během života stane, že váš partner či partnerka propadnou závislosti. Nebudeme...
Plakala jsi, jak hrozný jsi člověk… že si nemůžeš brát čas pro sebe. Protože bys byla sobecká. Že musíš hlavně sloužit lidem. Musíš tu být pro ně. Nesmíš být pro sebe. Tak strašně se bojíš, že budeš sobecká, že si nemůžeš ani na okamžik odpočinout. Tak strašně jsi sama k sobě krutá. Za jak hrozného člověka se považuješ?...
Naše touha po jedinečnosti, po sebepřijetí může mít různé formy. U sebedestrukcí se setkávám s tím, že si hýčkáme přesvědčení: Já to mám jinak. Jsem mimořádná tím: „že mně není pomoci… jiné se z toho třeba dostanou, ale ony to nemají tak těžké jako já… ony neprožívají takové peklo… rozhodně nejsem jako ony… nikdo mi nemůže rozumět.“ Každý si hýčkáme...
Toto shrnutí jsem vytvořila, aby co nejvíce posloužilo k uvědomění rozsahu, který potřebujeme zahrnout, když se chce dostat například z potíží s jídlem. Abychom si uvědomily, že nemá smysl řešit přímo jídlo a jen jídlo, že nemá smysl z něj udělat problém. Neb když zaměříme přílišnou pozornost na jídlo, tak se podle přirozeného principu, kam jde naše pozornost, to roste, zvýší...
