Trochu jiná rovnováha


Sama jsem si v životě mockrát naběhla. Většinou jsem se na něco upnula, dala tomu jedinečnou důležitost, a ignorovala jsem některá další místa. Před mnoha lety jsem se upnula na jídlo, štíhlost – že „TO“ je to, co mi má přinést štěstí. Na několik let jsem se zamotala do problému, kdy v mém životě vlastně všechno ostatní ztratilo smysl. Už cestou z tohoto náročného místa mi došlo, že potřebuji pozornost přesouvat jinam, k tomu, co chci a ne k tomu, co vlastně nechci.
Až později jsem objevovala, jak důležitá je rovnováha.
Přes různé lekce jsem objevovala, co do mé rovnováhy vlastně patří.
Přes doprovázení dalších žen jsem se naučila rozeznávat, co patří do stabilní rovnováhy, co platí pro všechny a co je mé osobní, jedinečné.
Stále se mi ale dělo, že jsem na něco upnula pozornost víc, a ostatní pokulhávalo. Například – v jednu dobu jsem cítila v sobě tak obrovskou touhu po seberealizaci, myslela jsem si, že je to „JEN“ a hlavně o práci…, ale nejvíc mě učily vztahy. Má srdce a kapacita vnímání pro mou práci rostla díky vztahům, a to prožitkům různého druhu, ne jen těch hezkých.
Trvalo mi docela dlouho, než mi došlo, že nemohu odpojit NIC, že nemohu NIC ignorovat, ani nic protěžovat, že je to dokonalý komplex, soubor zkušeností sloužící k mému vývoji.
Dnes – abych neulítla zas někam jednostranně – se cíleně zaměřuju na tři oblasti. Respektive čtyři. 🙂
Tělo, mysl, duše a vědomí.
Uvolněné a zdravé tělo, vitální, v energii, v laskavém vztahu. Potřebuju ho opravdu cítit, vědět o něm, být v něm. Zažívat se v něm, pečovat o něj. zažívat skrz něj.
Čistou mysl nezatíženou negacemi, nebo strachem či souborem domněnek a představ o tom, jak by co mělo být, jak je co správně. Uvolněnou, otevřenou, nepreferující žádný názor. Přirozenost mysli je ticho. Bdělost mi pomáhá včas si všimnout, když mi mysl vezme destrukční směr.

Uspokojenou duši. Málokdy mluvím o duši, vnímám to jako speciální vnitřní touhy, které pro mě mohou být důležité, a přesto si je prověřuju. Učím se je respektovat, vyhovět jim, když je třeba. Někdy jsou spojené s egem, s potřebou si něco dokázat. Ale také jsem zažila, že jsem nasytila tuto touhu jinak a ona ztratila důležitost. Na touhy duše nespěchám, nechávám je prověřovat časem. Rozeznávám, zda je opravdu potřebuji. Když ano, respektuji je. Dokáže vyvinout opravdu velký tlak. Poslední roky mě duše vede spíše k probuzení dávných zkušeností z minulých životů.

Vědomí, jakou má v mojí hře roli? Pro mě je toto nejzajímavější místo. Neb ve vědomí necítím pasti jako v touhách duše. Být ve vědomí je pro mě být v čistém propojení. Být ve vědomí mi zaručuje schopnost vnímat všechny tři předchozí úrovně naráz. Tělo, mysl i duši. Vědomí mi zaručuje možnost udržení rovnováhy.Ve vědomí jsem ve svém středu, odkud mohu vybíhat na různé strany. Vědomí je schopnost vidět soucitně i místa, která si potřebuji nasytit…je schopno uvidět i k čemu to potřebuji, proč se děje, co se děje.
Vědomí je můj střed.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů