21 kroků k sebelásce nejen na vidličce

Toto shrnutí jsem vytvořila, aby co nejvíce posloužilo k uvědomění rozsahu, který potřebujeme zahrnout, když se chce dostat například z potíží s jídlem.

Abychom si uvědomily, že nemá smysl řešit přímo jídlo a jen jídlo, že nemá smysl z něj udělat problém. Neb když zaměříme přílišnou pozornost na jídlo, tak se podle přirozeného principu, kam jde naše pozornost, to roste, zvýší naše pozornost směrem k jídlu, místo abychom šly do větší hloubky, do dalších souvislostí.

Ber tento text jako návod, jehož všechny body jsou stejné důležité, akorát je nelze většinou splnit všechny naráz.

1.  Jsem neustále v přítomnosti, jakmile si uvědomím, že mě myšlenky odvádějí do minulosti či budoucnosti, vracím se znovu a znovu do tady a teď. Jak se to dělá? Zastavím se, nadechnu, otevřu oči a podívám se, kde jsem. Zaposlouchám se ušima, co kolem sebe slyším a uvědomím si svoje tělo. Uvědomím si svůj dech, a jak se teď momentálně cítím. Jen dnes si mohu pomoci k tomu, aby mi zítra bylo lépe. Dnes tvořím základ toho, jak mi bude zítra.
2. Nakupuji, vybírám potraviny, vařím vědomě s láskou. Krmím svoji nejbližší tudíž nejlepší přítelkyni. Jedinou na celý život. Sebe 😊.
3. Pro tento život máš jen toto jediné tělo. Komunikuji s ním jako se samostatnou inteligentní bytostí. Oslovím vodu v sobě, ať mi pomůže transformovat vše, co potřebuji. Naše tělo je z mnoha procent z vody a voda umí měnit svoji podobu a je vědecky dokázáno, že ji lze programovat. Využiji její schopnost pro svůj prospěch. Dodám tělu pohyb, který mě baví. Cvičení, sport, tanec mě zaměstná a dodá mému tělu látky uspokojení.
4. Jím pravidelně, pestře. (Pravidelnost je důležitá ve chvílích, kdy se nemohu spolehnout na signály svého těla, protože mám rozházený metabolismus různými výkyvy. Jakmile se stabilizuji, mohu se postupně začít řídit tím, jak cítím potřeby těla a jíst jen tehdy, kdy mám hlad). Nic si nezakazuji, ale vnímám, po čem mi je dobře a po čem ne. Hledám potravu, po které se cítím báječně, nasycená a uspokojená a nejdu po ní energeticky dolů. Jakmile si musím po jídle lehnout, chce se mi spát, nebo mi je blbě, tak buď to nebylo vhodné jídlo, nebo ho bylo moc.
5. U jídla nic jiného nedělám. Vypnu televizi i počítač. Jím vědomě. Co to znamená? Podívám se, čuchnu, vnímám co jím. V klidu. Zapojím všechny smysly, abych se co nejvíc nasytila. Pozoruji v sobě, jak mi to chutná a také, kdy je bříško příjemně plné. NEMUSÍM sníst vše. Jen tak, aby mi bylo uvnitř jak v pokojíčku. Že je to škoda to vyhodit? A tebe není škoda? (bezva věc je mrazák, kam lze ukládat i malé porcičky).
6. Nehladovím!!! Myslím na to, pokud někam jedu, abych měla s sebou svačinku. Neignoruji jemný impuls hladu. To, když už hlady šilhám, to už je pozdě. Pokud předejdu velkému výkyvu glykémie, půjde to snáz.
7. Uvědomuji si svoje držení těla a grimasu obličeje. Kdykoliv si vzpomenu, tak se narovnám, pořádně se nadechnu do celého hrudníku, dám hlavu nahoru a usměji se na sebe dovnitř tak, aby se ti smála játra. Nechám svůj úsměv prostoupit na povrch. Jen v narovnané páteři může proudit energie. Dech mě oživuje. Úsměv ladí. Pokud si zpočátku u toho budu připadat jako blázen, tím líp, aspoň mi ten úsměv půjde přirozeně. Není nad to, zasmát se sama sobě.
8. Jdu ven na čerstvý vzduch a slunce co nejčastěji, případně jak mohu, tak pořádně větrám a nadechuji se.
9. Pokládám si trefné otázky. Proč bych měla zhubnout? Proč mi vadí faldy? Co mi ve skutečnosti vadí? Po čem hladovím? Co mi ve skutečnosti chybí? Co bych si nejvíc ze všeho přála? Co bych chtěla v životě dělat, žít? Jaký vztah bych chtěla?  Jak si dnes mohu zpříjemnit den? Co dnes, teď hned, mohu udělat pro sebe? Svoje tělo? Svoji duši?  Proč bych měla chtít přibrat? CO bych ve skutečnosti chtěla přibrat? Proč se stále cítím neúplná, nedokonalá?
10. Nahrazuji negativní myšlenky a hlavně výčitky okamžitě, jakmile je zaznamenám. Není jednoduché jen tak vypnout mozek. Je jako tvůj počítač, pořád něco šrotuje. Ale mohu tam vložit jiný disk, ať tam dokola jede to, co mě podporuje. Dovoluji si být šťastná, zdravá. Miluji se. Odpouštím si. Důvěřuji si. Atd. Vytvoř si svoji osobní mantru, afirmaci.
11. Obklopuji se lidmi, kteří mě podporují, chodím na akce, které ve mně probouzejí život, kreativitu a radost. Smích je dokonalý lék. Nekompromisně se rozloučím s těmi, kteří mě vysávají. Mám právo vybrat si, jaký život žiji a mám zodpovědnost ho prožít co nejlépe. Když se někde necítím dobře, tak odejdu. Pokud jsem ve vztahu, na kterém mi záleží, sděluji partnerovi svoje změny. Sděluji mu, proč to je pro mne důležité. Klidně, ale důsledně si opakuji to svoje. Je těžké dělat velké změny, když mě rodina zrazuje. Ale když je začnu dělat a ustojím si je, tak teprve pak skutečně uvidím, kdo mě podporuje a kdo ne. Mohu být i velmi překvapena, jednak se objeví nové kontakty, jednak část těch stávajících si mě začne víc vážit, protože jsem dokázala to, co oni ne. Má jediná povinnost je jen sama k sobě. Pokud mi něco ubližuje, vysává mě a ničí, a zůstávám v tom, tak dobrovolně svůj život odevzdávám. Zabíjím život a často i sebe
12. Nechci to zvládnout vše najednou 😉! Taky nějakou dobu trvalo, než jsem se do svojí šlamastiky dostala, tak nečekám zázraky na počkání. Dej si 21 dní praxe tudy.
13. Hledám, jak mohu kultivovat své potěšení. Hledám, co mi dělá radost a na to si prostě najdu čas. To, co je má skutečná výživa. Tanec, zpěv, vaření (pokud mě baví) jsou důležité ženské činnosti.
14. Dovolím si svobodně se projevovat. Emočně, slovně, verbálně. „Pracuj“i na uvolnění svého těla, břicha, obličeje. Mantra – Já můžu!
15. Věřím svým pocitům. Pokud něco cítím opakovaně, dlouhodobě, tak si už přestanu namlouvat, že je vše v pořádku. Že bych měla být spokojená. Když ve skutečnosti spokojená nejsem, tak to neignoruj! Tisíce žen si připadalo, že nejsou normální, než si dovolilo žít svůj skutečný život. Proč si nechci dovolit být šťastná? Hledám, co by mě uspokojilo. A krok po kroku, jeden za druhým dělám kroky směrem ke svému uspokojení a naplnění. Nemusím vědět, jak to dokážu, jak tam dojdu.. Stačí udělat první krok a pak druhý. A pak další. A stále dál. Podívám se do svých vztahů, práce – čím se živím? „Pracuji“ postupně na všech úrovních svého života.
16. Zkoumám svůj menstruační cyklus. Svou ženskost. Pozoruji, jak se u mě projevuje cykličnost. Jak se měním během měsíce a také jak se to pravidelně opakuje. Nejsem, já prostě nemohu být každý den stejná. Využiji dní krvácení k zastavení, k odpočinku. K pohledu do sebe.
17. Vykašlu se na dokonalost. A hledám svoji vlastní vnitřní krásu právě ve své individualitě, ve své nedokonalosti. À propos – někdy se přejíst je úplně normální. Sníst jednou za 14 dní celou čokoládu, není absolutně nic, co bych si to měla vyčítat. Užiju si to a vyberu si nějakou hodně dobrou. Jen tu nejlepší.
18. Poznávám a respektuji svoji sexualitu. Miluji se, jen když to opravdu cítím a chci. Dopřeji si i v sexualitě vše, co momentálně potřebuji. Někdy mohu mít potřebu sexu, milenců. Nebojím se toho, když budu zároveň pracovat na sobě, tak potřebu naplním a přirozeně dojdu k uvolnění, k touze po hlubším vztahu.  A velmi často se děje to, že potřeba zmizí už v momentě, kdy si to dovolím. „Vážím si sama sebe natolik, že si dovolím vše, co potřebuji. Vážím si sama sebe natolik, že si počkám na muže, který bude mít jasno v tom, že mě chce.“ Všeho je dostatek, i mužů. Nepodceňuji všechny souvislosti se sexualitou. Je snad pro mně něco intimnějšího, je nějaká šťavnatější síla?
19. „Pracuji“ (to znamená – věnuji tomu pozornost) s tím, co se momentálně otvírá. Konkrétní denní situace – s kolegy, s partnerem, rodinou, sousedy, prodavačkou v marketu. Pokud ve mně kdokoliv, cokoliv vyvolá emoce, hlavně ty temnější (zasáhne mě, zraní, štve) – je to nádherná možnost, kterou mohu využít pro svoje poznání.
20. Nic není špatně. Problém s jídlem není o jídle. Ale o mé vnitřní výživě, o mém životě.
21. A proboha opravdu to nechci zvládnout vše najednou 😊!

Cesta je:  Přijmout se taková, jaká jsem. Totálně. Se vším všudy.

Chceš-li nějak HNED začít – pojď touto jednoduchou cestou.

P. S.: Váhu daruj nějaké „dobré“ přítelkyni. Ukazuje nějaká čísla, která ti nijak nepomohou k tomu, aby ses cítila skutečně dobře.