Direktivní nebo bezbřehý rodič?

Velmi často se potácíme mezi dvěma přístupy k dětem. 
Nejprve dovolíme téměř vše, nedáváme dětem žádné hranice, snažíme se splnění všech svých vlastních mateřských ideálů, o respektující výchovu – dokud nedojdeme na svou hranu sil. Dokud nejsme vyčerpané, nevyspalé, unavené a přetížené. Pak až na tohle kapacitu nemáme, nemáme už trpělivost a skoro ani lásku. A přecvakneme do direktivního fungování, příkazy, zákazy. 
Mlátíme se ze strany na stranu a pak si to vyčítáme. Nakonec ještě dítě litujeme, že to musí s námi zažívat. 
Ruku na srdce – znáš to taky?

Ok, pojďme se podívat, zda by to šlo jinak.

Co kdybys pěstovala láskyplnou pevnost?
Co to je a jak ji najít?
V první řadě je třeba vnímat sebe samu. 
Opřít se o to, co tobě dělá dobře, co tobě přijde zdravé a příjemné.
Vnímat své potřeby i potřeby ve vztahu s mužem.
Neopírat se JEN o dítě a jeho spokojenost, ale i o svou.

Samozřejmě, že potřeby dítěte je třeba vnímat, a také respektovat, ale nelze jet JEN dle nich. Není v rodině samo. Co když víc než nezdravé ohledy daleko víc potřebuje dítě zažít tebe? Tvou autentičnost?

Učíme se ustát si před sebou, že je v pořádku, když se dítěti něco nelíbí.  Každý máme právo na nesouhlas, dítě, i já. 
Uvědomuji si, že toto je velmi ošemetné místo, protože velmi záleží na úrovni vědomí matky.
Jednoduše – nikdo by neměl být potlačen. Ani dítě, ani matka.

Respektující výchova by měla začít u nás samých, že respektuji sebe, jinak  se jen snažím jet dle nějakého modelu a míjí se to účinkem. Jasně, že mi to dítě nevěří, když to já vlastně nepraktikuji.

Vždycky záleží na tom, jakým stylem myslíme – dítě si to snadno načte. Kde nejvíce pochybujeme, tam nejvíce zkouší hranice. 
Ne, nemusíme tvrdit, že víme vše, můžeme klidně uznat, že i nevím, a klidně se za to postavit. Taky víme, že svůj postoj přehodnotit a případně opravit. 
Ale dokud se bojíme říct jasně za sebe, jak to mám, potřebuji a co považuji za dobré, abych náhodou dítě netraumatizovala, tak budeme těžko hledat sebedůvěru i pevnost.

Pevnost není direktivní rozkaz druhému 
Pevnost musím najít v sobě a hlavně ji ustát před sebou, že teď dělám to nejlepší, co umím. Klidně mohu mít otevřeno pro to, že je možné to kdykoliv změnit, nemusím na tom trvat nijak dogmaticky. Ale právě teď je to právě tak, jak to uvnitř je a já jsem schopna to projevit, postavit se za to, vyjádřit to. 
Do své pevnosti mohu zahrnout i přijetí své nedokonalosti a zranitelnosti. Ne, nemusím být silná a vše zvládnout. Mohu být klidně i omylná, a mohu to přiznat. Mohu být citlivá a někdy plakat. Dokonce mohu někdy fakt nevědět a mohu s it o přiznat.  V pravdivém přiznání toho, jak to teď máš – tam najdeš pevnost.

K pevnosti se dostanu, když aspoň trochu uvolním strach, že jako matka něco podělám.

Dokud mě ovládá strach, že něco zkazím, mám velmi svázané ruce. Chodím kolem citlivých témat po špičkách, vyhýbám se jim, různě uhlazuji, a mlžím. Dítě si mě pak hezky otočí kolem prstu, protože vycítí, že tady má otevřeno dál, než je běžné. Neomylně trefuje přesně do toho místa, které se máme naučit rozpoznat a porovnat si ho. Dítě krásně prověřuje naše hranice, naše vědomí, naši lásku.

Je to jeho přirozená schopnost, protože je zcela přítomné. 

Postupně se zde ale mohou vyvinout místa různé manipulace, pokud si to my v sobě včas nesrovnáme. Sice to může vypadat zpočátku krásně, jak je super, že naše dítě ví, co chce, jak to umí si rodiče zdirigovat, můžeme mít radost, že bude sebevědomé, ale opravdu je to jen prospěšné? Jak pak reaguje, když mu nevyhovíte? Jak umí akceptovat změny? 

Přiznejme si: Když začnu ustupovat, něčemu se vyhýbat, jakože z ohledů na dítě, tak to nedělám pro něj, ale pro sebe. Ustupuji svému vlastnímu strachu to nepokazit. Zkus v takových chvílích jít víc k sobě a přes totální sebepřijetí najít v sobě místo klidu a láskyplné pevnosti. 

Milovat neznamená – vzdávat se své schopnosti reagovat, když se nám něco nelíbí. 

Přečti si příběh o Plaváčku –Motivovat dravě nebo zdravě?

Udělej pro sebe první krok – přihlas se do akční výzvy zdarma „Skoncuj se svým zahlcením“