“Když jsem duchovní bytost, nepotřebuji peníze a vlastně ani sex.“ Tak to si přímo koleduje o setkání se „smrtí“, která by nekompromisně zatřásla s iluzí našeho ega, které se chce tvářit ctnostně. Popírání naší vlastní životadárné síly, díky které jsme tady všichni na světě, mi nepřijde jako ctnost, ale jako hloupost. Ale chápu, že se své vlastní síly můžeme trochu...
Smrt, Bůh, Sex, Peníze. Jak velká jsou to tabu? A jak velké TABU je tato životní témata propojit? Možná se mluví o sexu, možná se mluví o potřebě spirituality, to se už dnes taky poměrně dost přiznává. Možná se začíná mluvit o smrti – to se už taky děje. Ale mluvit o penězích ve spojitosti se sexem, Bohem a smrtí? Nebo mluvit...
Pro někoho se to zdá jako utopie. Ženy, které se vzájemně podporují? Ženy, které se neporovnávají a přejí si? Ženy, které se respektují a oceňují si navzájem svou cestu, svou různost? Ženy, které se rády od dalších žen inspirují? Jsem šťastná za to, že mohu říct, že to NENÍ utopie ani pohádka. Mám tu radost to zažívat a všímám...
Možná si pamatuješ na knihu Muži jsou z marsu a ženy z venuše Byl to ve své době velký hit. A přesto si nemyslím, že jsme se moc poučili. Stále máme zaryto, a to ženy i muži, že jeden model fungování je ten víc správný. Je víc ceněný, je uznávaný a druhý jako byl nedůležitý, ulítlý a tedy nežádaný. Před pár lety jsem absolvovala...
Někdy se spálíme a místo, abychom se poučily a šly dál, tak to raději zabalíme. Proč? Opravdu po muži netoužíme? Nebo je touha tak bolavá, že ji raději nechceme cítit. Raději se své bolesti vyhneme a vysvětlíme si, že muži jsou beztak všichni hrozní, že to nestojí za to… že, kdo by nás vlastně chtěl? Ouvej… Neříkám, že všechny musíme...
Letos v červnu mě opět čekalo vystoupení před velkým publikem. Tentokrát bylo téma akce živé Alchymie v Brně „Důvěra“.(pořádá Lucie Harnošová) Tento druh vystoupení mě moc baví, miluju ho a taky se ho nejvíc bojím. Protože už kdysi jsem se rozhodla, že nebudu přednášet, ale vyprávět příběh, který cíleně vytvořím. Vždy přizvu nějakou muzikantku na doprovod, aby slovo bylo...
Psaní knihy Stvořena pro lásku zrálo několik let. První záměr pro mou další knihu byl prožitý příběh s alkoholikem. Věděla jsem, že chci na toto téma zamířit, protože jsem si bolestně uvědomovala, že zkušenosti s alkoholismem mají mnohé ženy, a že je to něco, o čem by se mělo jasně psát, mluvit – že žití s démonem chlastu není v pořádku, že ho...
Opět se u nás narodila holčička. Seznámila jsem se s ní poprvé před pár dny a stále jsem zasažena tím posvátným zázrakem stvoření. Znovu a znovu se podivuji nad tím, jak se poskládala do maminčina bříška, jak je drobounká a křehká. Pozoruji jakou práci dá být vůbec vzhůru a chvíli koukat, aby zas mohla blaženě usnout a ponořit se někam do svého dokonalého světa....
Copak to musím pořád táhnout já? Jenže, když se na to vykašlu já, všechno půjde do kopru… (myšleno náš vztah). A přitom bych už byla ráda, aby něco udělal i ON, aby se začal taky trochu snažit. Musím já? Nemusíš a přesto musíš. Proč? Protože ty jsi ta, která to vidí, která si to „něco“ uvědomuje a která to chce mít...
Dnes jsem slyšela ženu, která svého muže velmi chválila za úplnou prkotinu. Na to by nic nebylo, kdyby…Šlo o to, JAK ho chválila – byl to herecký výkon hodný Oskara, kdyby to nebylo až trochu hloupé. Protože bylo evidentní, že je to divadlo. Nevím, který muž na tohle skočí – ten můj by si asi poklepal na čelo a znechuceně odešel,...
