Skupina 22 žen má za sebou 2 prodloužené víkendy. Jeden na Stařenu, druhý na Pannu. To, že první běh má toto pořadí, asi není náhoda.Jako vždy se vše skládá dokonale. Je zajímavé vnímat, jak mocně je podporováno ženství. Každým tím krokem jdeme více k sobě samé, s každou konkrétní esencí. A co jsme zažily? Stařena nás provedla smrtí. Díky tomu...
Učím se herecký střih s Jitka Osička. Taky mluvit, dýchat, číst, vystupovat, prostě všechno. A to jsem si opravdu myslela, že mluvení je jediné, co vlastně umím. A najednou zjistím, že neumím 😊. Ovšem, abych se naučila herecký střih, abych si osvojila tuto profesi a naučila se „nehrát“ – tak na to potřebuji mnohem víc dovedností. To je alchymie, balanc přímo...
aneb narozeninové procesy… Letošní narozky mi přinesly obrovský průvan, za který jsem moc šťastná. Začalo to na přelomu roku. Když jsem si bilancovala, jak jsem spokojená s tím, jak žiju, cítila jsem v sobě nespokojenost, jak mi funguje pracovní rovina. Rozhodla jsem se, že letos budu investovat do pomoci – do marketingu a spolupráce s novými lidmi. Také jsem si nacítila na tento rok...
Téma, které je nyní ve vzduchu, je vnitřní SAMOTA – ve smyslu zátěže, že všechno je na mně. Jednak se ho dotýkám sama a jednak na něj nyní míříme s každou klientkou. Někdy to tak bývá, že v jeden moment chodí všechny s tím samým tématem. Je to fascinující. Už dlouho se mi nic takového neobjevilo, vlny zdrcující tíže, jaký je ten...
Za mě je fajn se občas zastavit, podívat se zpět, kde jsem byla. Zvědomit si svou cestu a to, kam jdu. Jestli jsem tam, kde chci být. Nežít automaticky, ale vnímavě. Patří k tomu, umět se ocenit, zaradovat, taky být vděčná, ale patří k tomu i vyslyšení vnitřní touhy, pokud se v něčem objeví. I když se zároveň stále učím na žádné...
V tyto dny, na začátku prosince, provázím ženy programem Emoční přípravka, kterou jsem si pro sebe také „objednala“ 😉. Měli jsme před pár dny rodinné setkání a já jsem byla podruhé, po 15 letech od rozvodu, v uzavřeném prostoru se svým bývalým mužem. První roky, a také na prvním setkání, na svatbě jedné z dcer v roce 2020, jsem měla v sobě touhu po tom, abychom...
Existuje snad některá z nás, která by někdy s dětmi nelitovala, že něco měla udělat jinak? V jakémkoliv věku? Někdy to v nás otvírá opravdu hlubokou bolest. Trhá nám to srdce a vnitřnosti, propadáme se do pocitů viny a rveme si vlasy, jak to, že jsme to neuměly jinak. Já si nejvíc odpouštěla svůj odchod od rodiny.Pak některé situace, kdy jsem s dcerami...
Ležím si a marodím. Nemohu dělat téměř nic a je to úleva. Před očima si promítám postupně všechny obrazy z minulého týdne. Chci o tom psát, ale nevím, kde začít. Taky si musím hodně citlivě navnímat, jakým stylem mohu psát o svých blízkých, byl to porodní týden mé dcery. Určitě chci začít u flow. Jestli mě v něčem tento porod prověřil, tak...
Nad touto otázkou jsem již pozastavovala vícekrát. Uvědomuji si, že to bude dost individuální, podle toho, co přesně v rodině probíhalo. Rozhodně se ale vždy objeví narušený pocit bezpečí. To mě asi nejvíc zasáhlo, když jsem si kdysi nechala postavit rodinné konstelace na mou původní rodinu. To, jak se postavy představující nás děti, okamžitě sehnuly a chránily, obezřetně se...
Opět jsem ve chvílích, kdy prožívám porod své dcery. Mít dvě dcery je krásné a zažívat tato období je neopakovatelné, což určitě chápe každá matka, která to už také zažila, i každá babička. I když přichází už čtvrté miminko, tak tentokrát se mnou cvičí zase jinak. Člověk by řekl, že jsem si už mohla zvyknout, ale já si ani...
