Dnes se jdu pokusit vystihnout nevystihnutelné Čím více si přiznáme hlubokou osobní potřebu, kterou se cítíme opravdu naplněny, spojeny s božstvím, tak v ten moment to již není jen osobní záležitost. Dostáváme se tím do proudu, který je otevřen mnohým. Je krásné konat pro lidi – mít záměr být prospěšná. Kudy a jak to máme udělat? Právě tím, že...
Zamyslely jste se někdy nad tím, kdo je pro vás odborník? Někdo to má jasně – je to diplom, vysoká škola, vystudované kurzy, speciální vzdělání v oboru. Nejvíc to frčí v lékařství, což mi přijde jako hodně zajímavé, když je to o nás. Jasně, že do elektřiny, nebo opravy auta ( ale šikovní muži běžně dělají) bych se necpala,...
Když víte, že jste ve svém mateřství nebyly vědomě, že jste svému dítěti ublížily, tak se tím nežije úplně dobře. Tím, že jsem během manželství spadla do sebedestrukce, do bulimie, tak to ano, odnesly zčásti i mé malé dcery. Od té doby, co to vím, se s tím vyrovnávám. Znovu a znovu mi to vědomí otvíralo hlubokou bolest. Léčila jsem...
Ojoj – stalo se již mockrát. Co když někdo, koho sledujete, čerpáte od něj inspiraci, důvěřujete mu….co když vám najednou nesedí? Nebo se dozvíte o jeho nepravostech? Tak jako děti často přerostou své rodiče, i vy můžete přerůst svého mistra, pokud si neprověřuje kde je, a zda opravdu JE stále tam, kde si myslí. Pokud jen uvěří svému...
Dostala jsem krásný laskavý dotaz na mou novou četnost mailů – s otázkou, zda na vás zítra nevyskočím z prášku na praní. Velmi jsem ocenila, že mě žena neposlala někam, nebo se neodhlásila rovnou, ale vtipně a laskavě se mě zeptala, proč toho posílám tolik. Inspirovala mě k tomu, abych vám, hlavně těm, co ode mně už roky dostáváte maximálně tři maily...
27. ledna – den úplňku. Téměř vždy úplňky a novoluní vnímám. Neplánuji žádné rituály, ale často se přirozeně stanou. Tento úplňkový den jsem měla velkou potřebu krášlit si svůj byteček. Ve městě jsem si vyzvedla objednané látky na na nové dekoračky a doma se dala do stříhání a věšení, a to, i když jsem věděla, že je budu hned zase sundávat, abych...
Tak často slyším o tom, slyším o tom, co vás trápí, o tom, jak přemýšlíte a co bolestivého vám jede hlavou, jaký z toho pak máte pocit… Až příliš děláme, jako bychom byli bezmocní, jako bychom nemohli za to, co nám naše hlava říká, jako bychom nad tím neměli žádnou moc. Jako by v naší hlavě byl regiment cizáků, kteří tam tahají...
V nejistých časech je velkou podporou obrátit se k Matce Zemi. Jít ven, kdykoliv , i v dešti… Jít ven a vnímat. Jít ven a čuchat. Jít ven a dýchat. Jít ven a vidět. Jít ven a ladit se na ten podporující kontakt, navázat spojení s TOU, která nás nikdy neodmítne. S Matkou. Tento vztah funguje tak, že my si máme dojít pro podporu, nečekejte...
Dnes si hraju s takovou úvahou. S jiným náhledem na momentální situaci. Život vždycky udržuje rovnováhu. Kde je světlo, je i temnota. Tudíž, kde je temnota, je zároveň i světlo. Nevnímám to jako dobro a zlo, v polaritním smyslu. Co mě na tom baví je, že tam, kde vnímáme temno, je vždy i možnost světla. A je fakt jen na nás, kde se chceme pohybovat. Co...
Nechtěj ničemu vládnout. Tak touto větou mě teď kamarád několikrát namíchl. Vždyť to „Já“ přeci nedělám. Nechávám se vést. Už ani nemohu žít jinak. Otevřela jsem se a odevzdala božským silám, tvorbě. A přesto… … jen toho chlapa, kterej mi zrovna vlezl do života, ten by měl počkat, vždyť potřebuju dělat na videích, nebo-li na své božské práci… …jen s ním...