Jedna z mých větiček na Facebooku „Můžeš ho milovat, ale nemusíš s ním žít?“ otevřela mezi ženami velmi zajímavou diskuzi. Hodně mě zaujala lítost některých žen: „Byl pro mě vším.“ „Už nikdy nikoho takového nepotkám“. Dokonce jsem některé ženy s tímto nastavením vyzpovídala, abych zjistila…že je to naprosto klamná představa, většinou časem a námi velmi zidealizovaná.A to mě tedy velmi zaujalo....
Každý den se rozhoduji: mít se ráda víc, být ochotná se stále ze všeho učit, být ochotná trénovat neustále to, co mi dělá dobře. Každý den se nějak hýbu: mám svou vlastní sestavu cviků, kterou průběžně rozvíjím, doplňuji dechovými cvičení pro mozek a upřeným pohledem do jantry (taky pro mozek), v jiné sestavě cvičím své prvky, setkání...
Opravdu dobře rozpoznat a dobře si vybrat, co sledovat, to je skutečně vyšší dívčí. Proč? Protože jsme příliš prorostlé svými názory, že nám kolikrát ani nedojde, že to, co si myslíme, že tak vůbec nemusí být. Že je to „jen“ a pouze naše přesvědčení o tom, co se děje, a jak to musí být dál a jak je to...
Výlet v Jordánsku proběhl ve větší skupině, což jednak postupně odhalovalo jednak nastavení účastnic, ale také schopnosti organizačního týmu. Já vždy pozoruji všechno. Studuji fungování lidských povah a v rámci různých setkávání poznávám sebe. Víc a víc již umím nehodnotit, a místo toho si vybírám to své. Bylo dost možností být místy napružená.. Já měla vždy po ruce knížku, která mi bezvadně ladila...
Během života jsem zažila jógu od mnohých lektorů. Necvičím s lektory pravidelně, víc si cvičím sama, a upřímně, spíš se protahují než bych vyloženě cvičila. V předchozích letech jsem zažila nádhernou světelnou ženu, která byla duší jogín, hluboké skvostné znalosti, ale se sklonem k asketismu. Pak ženu, která jde svou ženskou cestou a sestavy tvoří intuitivně… a teď jsem si dopřála...
Dám si zákaz…nebudu jíst po X té hodině, budu jíst jen 3 jídla denně, nebudu jíst sladké. Jasně, že to myslíme dobře. Ale první věc, kterou bychom si měly prověřit je – jak jsme k zákazu došly. Vyčetla jsi to někde? Nebo ti to řeklo tvé tělo? Možná jsi to někde četla zazvonilo ti to, že aha..jo...
Trvalo mi docela dlouho, než mi došlo, že nemohu odpojit NIC, že nemohu NIC ignorovat, ani nic protěžovat, že je to dokonalý komplex, soubor zkušeností sloužící k mému vývoji. Dnes – abych neulítla zas někam jednostranně – se cíleně zaměřuju na tři oblasti. Respektive čtyři. 🙂 Tělo, mysl, duše a vědomí.
Za roky svého zápasení s bulimií a za další desetiletí doprovázení žen se sebedestrukčními sklony, jsem toho kolem jídla vypozorovala opravdu mnoho. Je to velmi zajímavý fenomén, který odhaluje o nás víc, než si myslíme. Jak je to možné?Jídlo je první na ráně, než řešit svůj nefunkční život, je daleko snadnější zaměřit se na jídlo. Jídlo je vždy zástupný problém, je to...
Možná to znáte. Něco vás opravdu hodně vytočí, zasáhne až do dětinských emocích. Strašně se naštvete, úplně vaříte vzteky a připadáte si trochu hloupě. Víte, že je to irelevantní, není to úměrné, a přesto… vás to děsně zasáhne, že buď byste třískaly nádobím anebo máte chuť se někam schovat, zalézt si a nebýt spatřena. Připadáte si tak sama, opuštěná jak malé...
Vrtá mi hlavou jedna věc. Jak je možné, že všichni mí přátelé, ale dokonce i ti, se kterými se nevídám často, celá moje síť blízkých duší, včetně mé oční lékařky je nyní v kategorii nepřizpůsobivých?Včetně mně?Oni sami se tak naštěstí necítí, ale dle pohledu společnosti tam jsou.Co mají ti lidé společného? Všechno to jsou inteligentní bytosti s velkou vnímavostí a speciální...
