fbpx

Alkoholismus

Tak často žité téma v rodinách. V našich krajích velmi tolerovaná droga, společenská norma. Nejen že přivíráme oči, ale někdy se snažíme téměř oslepnout a ohluchnout, abychom neviděli.
Není snad nikdo, kdo by se s alkoholismem nesetkal. Mohli jste to zažít v dětství. Skrze rodiče, kamarády, nebo se vám během života stane, že váš partner či partnerka propadnou závislosti. Nebudeme se teď zabývat definicemi alkoholismu…, neboť je tolik variant, možností… Většinou moc dobře víte, když to není v pořádku. Že je tu problém. Že to tady je.
Vždycky je to únik z reality. Protože je tato problematika velmi široká, příběhy různé – závislosti může propadnout kdokoliv, ženy právě tak jako muži – je tento text zacílen pro ženy, které mají doma muže alkoholika. Může být ale přínosem i ostatním, kteří se s tímto tématem setkávají. První věc je – nemusíte to skrývat, nemusíte na to být sami.
Přiznání si, že žijete s alkoholikem je bolavé, ale každé přiznání si skutečnosti je také léčivé…, neboť pak máte na výběr. Nikdy nejste bezmocné. Už jen to, že jste ochotny to pravdivě vidět, už to vám dává sílu.
Můžete se snažit na tom pracovat, přijmout člověka s jeho slabostmi. Můžete udělat vše, co vás napadne, že má smysl – například odvézt ho na léčení. Ale nemůžete ho donutit, aby přestal, ani to udělat za něj.
Je fakt, že zde nejste jen vy a on – zde je neustále přítomný i někdo další…, závislost. Proměna bytosti pod vlivem pití má svoji těžkou energetickou stopu. Nevědomí je otevřeno a leze z něj cokoliv. Lze to hmatatelně cítit.
Alkoholik, který přizná svůj problém a je ochoten se mu postavit, vám umožňuje pravdivost. I tak to není jednoduché – ale může to být velmi poučné i pro vás. Nic neskrývat, na nic si nehrát. Je to syrové setkání se životem, se všemi situacemi, které to přináší. Žití v přítomnosti. Každopádně každé jeho selhání, každé napití, ve vás znovu jitří rány a jemu v tu chvíli zastírá smysly a zdravý úsudek. Hlavně v tu chvíli musíte věřit jen samy sobě… Nikdy nevěřte člověku, který je právě pod vlivem. Slíbí cokoliv, otevře svoje nitro…, ale na zdravý úsudek a zvědomění si musíte počkat do přítomnosti, do vystřízlivění…, aby mu nevědomí skutečně vešlo do vědomí, tím ztratí na síle.
Je třeba vytrvat s tématem, i když se dotyčnému do něj nechce. On je rád, že je venku a chce mít klid, často se cítí provinile, může se stydět, uteče do přemrštěné snahy, vtipnosti… nebo dělá mrtvého brouka, jako že nic.
To všechno jsou schovky, hry – nepomůžete nikomu, když je budete hrát. Když na ně přistoupíte. Což je těžké, když si samy nevěříte, když jste vyhladovělé po lásce a jste vděčné za chvilku klidu, když jste již příliš unavené neustálými zvraty.
To, že druhý den, nebo pár dní, je jako milius, neznamená vůbec nic. Třeba mu je prostě dobře, uvolnil se. Vaše realita se nijak nemění – je to jen dočasné bezvětří, bezvýznamné příměří.
Může mít význam – je to možnost – potkat se (a to oba dva) se všemi pocity, které jsou ve vás. On s tím, co je v něm…, i když je to jakkoliv hnusné. A vy, co je ve vás, i když to bolí. Má tohle smysl? Nebát se pohlédnout pravdě do očí – postavit se důsledkům…, bez obviňování a výčitek, s láskou. Ano, tohle může být posilujícím místem. Ale… ani tímhle se to nevyřeší. Pro většinu lidí je cesta z alkoholu možná pouze úplnou abstinencí. Chemická reakce těla na alkohol… prostě je. Neříkám, že nejsou vzácné případy, kdy se člověk (závislý) naučil s alkoholem rozumně zacházet…, ale většinou je to marná idea.
Je zde také častá varianta, kdy si alkoholik svůj problém nechce přiznat. Nechce o něm ni slyšet, okamžitě to otočí proti vám, že s vámi je něco divně…, a použije všechny pro sebe logické argumenty.
Že se stará o rodinu, že vydělává, že dělá vše, co je potřeba…, že je na vás hodný, štědrý…, že vyšilujete nesmyslně kvůli zbytečnosti, že nepije tak často, že může kdykoliv přestat, že pijou všichni…, že někdy se opít je normální, že se potřebuje uvolnit z tlaku… Shrnu-li to, tak vždy, když s tím začnete, dostanete doporučení, že jste to vy, kdo by se měl léčit. Protože vy máte problém – on žádný problém nemá. Tady pozor – v dlouhodobém působení, pokud sedáte na lep…, postupně ztrácíte víru v sebe, sílu, sebeúctu, sebevědomí. Nikdy nepodceňujte přesvědčovací schopnosti závislého nebo dotčeného mužského ega. Oni sami tomu strašně chtějí věřit, věří tomu, jinak by si museli přiznat pravdu a zhroutil by se jim svět. Museli by si přiznat, že nejsou tím, čím si myslí, že jsou a to bolí. Paradoxně, když se skutečně doberou k tomu, co je jejich podstata, tak zjistí, že se neměli čeho bát.
V tomto případě si nic nenalhávejte – vaše naděje jsou mizivé… A toto prostředí pro vás nikdy nebude podporující. Možná se v tom naučíte nějak chodit, naučíte se vyzobávat momenty a budete si žít po svém. Určitě při této variantě doporučuji zaměřit se na sebe, nenechat si zlikvidovat zdraví ani psychiku, pracovat na tom, abyste se posílily a maximálně se cítily dobře. Všechno je možné a vždy je správné to, jak to vy samy cítíte i s tím, že můžete kdykoliv změnit názor.
Můžete tajně i hlasitě doufat…, že třeba přestane… A dokonce se to i může stát…, neboť zázraky se dějí… Takže v tomto případě můžete prosit jen o zázrak… Můžete udělat pro svoji i jeho záchranu cokoliv vás napadne, dokud na to budete mít sílu a bude vám to dávat smysl. Ale prosím, neztraťte tím svůj drahocenný život.

Když se trošku poptáte lidí, kteří se dostali z alkoholismu – zjistíte, že se buď hodně chtěli z toho dostat, anebo se jim v životě něco přihodilo, co je přimělo procitnout… Ale – nejde zvenčí udělat, aby chtěli. Podstata alkoholismu a závislosti je, že si ji v hloubi duše dotyčný chce nechat, nechce se jí vzdát, bojí se být bez ní… nedovede si představit život bez ní.
Proto si uvědomte…, že spolu nežijete jen vy dva…, jako třetí je tu slečna Závislost.
Takže, co denní žité situace? Když jste přítomny, jste v tom. Je to tam s vámi… Množství situací vám bere v reakcích spoustu času, energie – vašeho života. Můžete se cvičit v nereagování… Obávám se ale, že by vás to dovedlo ke znecitlivění, k otupění. Nemůžete ovlivnit, zda se druhý napije…, nemůžete ho vyléčit. Ve chvílích, kdy se napije, nemůžete nic…, jen strávit svůj čas, zařídit se tak nejlépe, jak je možné.
Když v něm alkohol není, můžete ho podporovat v tom, aby byl maximálně sám sebou. Aby se nebál jakkoliv projevovat…, aby se nijak nepotlačoval. Aby hledal jiná řešení, jak se uvolnit. Aby se postavil svým strachům, aby se ničemu nevyhýbal. Alkoholismu propadají často hodně citliví lidé… Potřebují se naučit zvládat všechny své pocity, emoce, talenty, nepotlačovat v sobě nic…, ale naučit se to používat pro…, pro sebe dobře a ne destruktivně… Alkohol jim sice dočasně uleví, ale nic neřeší, pocity opět znovu vylezou. Potřebují se naučit ustát negativní pocity, konflikty, svoji holou pravdu, ať je jakákoliv.
Potřebují najít sebe… Ucítit smysl svého žití, začít si vážit sebe a života. Ucítit a prožít – že nejsou špatní…, ucítit a prožít, kdo jsou – když jsou člověkem. Dovolit si být sám sebou, tak jak to cítí ve svém nitru. Kdo a co jsem já… Že BÝT je naše všechno, a že je každého zodpovědnost, jak jeho bytí vypadá. Zodpovídáme se jen sami sobě. Pak se může stát, že jim dojde, hluboko v nitru, že je už nebaví pití, že jim to nestojí za to, že nechtějí ubližovat sobě ani svým blízkým. Musí to přijít zevnitř – nějaký plán, rozhodnutí z hlavy, nefungují.
Toho, co ve vás může soužití s alkoholikem probouzet…, je mnoho. To vše je vaše a s tím vším můžete nějak pracovat. Vy jste zodpovědné za svůj život, za jeho kvalitu…, jen vy a nikdo jiný. Proto máte veškeré právo se rozhodovat samy za sebe. Dalo by se říct i povinnost – neboť Vám byl dán Váš život.
A přesně tak to má i ten druhý – jeho život je jeho. Jeho volby.
Můžete zažívat podvědomý neustálý stres, z očekávání toho, co dnes bude…, jestli se napije nebo ne… a co bude následovat. Učí vás to být v přítomnosti, postavit se svým strachům, jinak si koledujete o žaludeční neurózu, Kronovu chorobu a podobné lahůdky.
Vaše srdce dostává ránu za ranou…, bolí vás neustálá nejistota, nemožnost důvěřovat, bolí vás mrhání životem, zašlapávání lásky, bolí vás vidět snahu o normálnost, střízlivost ve chvílích opilosti, bolí vás neustálé popírání reality, bolí vás žít s někým, kdo vlastně není on… Bolí vás vidět, jak se ničí, jak se váš drahý inteligentní člověk propíjí do ubohé demence, srdečný do šaška, hulváta, agresora, plačtivého slabocha, sexuálního žebráka nebo ignoranta.
Vaše frustrace stoupá, neboť nemáte žádnou moc to změnit. Plníte se vztekem, zuříte, řádíte, hrubnete a vaše tvář i srdce ztvrdne. Zpočátku vám to může i pomoci, dovolíte si být autentické, otvíráte své vlastní vytěsněné pole zloby, ale dlouhodobě vás to zdeformuje.
Při intimním setkání máte problém se otevřít, jste suchá, neboť vaše vagina reaguje na vaše uzavírající se srdce. Cítíte se stažená, dělá vám čím dál větší problém se uvolnit, trvá vám to čím dál déle, nejde vám odevzdat se svému muži… i to jsou důsledky. Hluboká intimita potřebuje pocit bezpečí a důvěry. Žena, aby se mohla milovat, tak potřebuje milovat – otvírá srdce, a pokud je přeplněno zklamáním a bolestí, tak než se dostane k milování, může se její tryskající srdce nejdříve potřebovat vyplakat. Nechtějte po sobě nemožné, netlačte se do sexu…, jen abyste vyhověla. Nejste stroj, abyste fungovala na okamžité přepnutí – teď pije či nepije… I když jste v přítomnosti, tady a teď – můžete zjistit, že ve vás je bolest, nevyřčená slova, a že před tím nebyla možnost je projevit, nebyla jste v bezpečí, nebyl tam nikdo, kdo by slyšel. A milování je společná souhra. S cizincem se milovat nechcete a blízkost se vrací až s pravdivostí.
Pokud jako žena toužíte po rozkvětu, potřebujete slunce, vodu a oporu země a ne hladomor, válku a strádání.
Pokud se postupně stáváte jen hromádkou emocí, chřadnete a vaše sebevědomí jde do kytek – je to na pováženou, varující a je čas si přiznat, že to nezvládáte a učinit kroky, abyste se uzdravila.
Intimní setkání – sex s alkoholovým opojením, na to pozor – když svolujete, dáváte souhlas, přijímáte nejen jeho, ale i přítomnost alkoholu. Nic není špatně, pokud to tak skutečně chcete.
Jeden z nápadů, jak to řešit – být v tom s ním – to znamená také se napít…, tak na to už dost žen dojelo. Bohužel žena propadne závislosti rychleji a hlouběji než muž. Takže dlouhodobě to zcela určitě není řešení.
Můžete se díky tomu všemu setkat s tím vším v sobě. Můžete na sobě pracovat…, ale nemůžete popřít fakt, že s alkoholem v bezpečí nejste.
Co vás to tedy nejvíc naučí? Žité nebezpečí může probudit schopnosti, které jste dosud nepotřebovala. Můžete být takto dotlačena k tomu – poznat samu sebe – takže kdo ví, jaká je to pro vás zkušenost?
Důvěřovat sama sobě. Ustát pravdu. Umět rozeznat, když někdo lže sám sobě. Umět rozeznat, kdy lže vám. Umět rozeznat a odmítnout hru. Odmítnout to, co vám neslouží. Vidět bez iluzí i bez negací. Postavit se rovně. Postavit se strachům. Být v přítomnosti. Vědět, co nechci a tím pádem i co chci. Chuť žít a ne přežívat. Vnímat svoji energii, její propady a vzestupy. Pečovat o své zdravé hranice. Milovat život – život jste vy!
Pokud máte děti – i ony si zaslouží pravdu. Nevytvářejte obhajoby, neukrývejte faleš, nevěšte jim bulíky na nos, trvejte na pravdivosti u všech.
To, co způsobujete dětem svou zastírací manipulací, je velké zlo…, které nedělá alkohol, ale váš strach. Jednak své děti učíte lhát a mlžit, neříkat pravdu, bát se jí, dělat, že není. Ale může to být ještě horší – tím, že jim tvrdíte něco, co ony stejně vnímají, jen to nechápou, (a že to vnímají…, to si pište) tím, že popřete a zmanipulujete to, co je vnímáno, můžete v dítěti způsobit, že začne popírat a nevěřit tomu, co cítí. Neboť maminka či táta říkají něco jiného… a bohužel děti nás berou jako bohy. Způsobíte to, že si dítě nevěří. Popřete jeho nevinnou a pravdivou existenci. Když zná pravdu, nemusí si podivné chování alkoholika vztahovat na sebe, naučí se vyhnout nebezpečným situacím…, učí se rozumět lidským reakcím, rozeznávat je, učí se, kdy důvěřovat a kdy ne. Učí se, co je život. Že jsou chvíle těžší, bolavé, že se člověk může ztratit, že může něčemu propadnout. Učí se milovat nedokonalost i slabost.
A na závěr…, pravidelně se zastavte a zvažte, zda vám takový život stojí za to.
Co vám dává…, co vám bere. Jestli to má pro vás smysl…, jestli vás to rozvíjí nebo postupně likviduje.
Alkoholika nemůžete zachránit…, můžete ho milovat, ale to neznamená, že s ním musíte žít.
Volte sebe. Vždy – nikomu jinému ve skutečnosti pomoci nemůžete.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů