Tentokrát jsem cestovala se svým mužem. Miluju to naše společné fungování. Muž je víc praktický, technický typ, který se zdravou jasnou logikou mnohé umí vyřešit. Já zas naprosto intuitivní, když ucítím „správný“ tah, tak dělám rozhodnutí rychle bez dalšího prověřování. Dobré je, že muž to nijak neshazuje, nechce to logicky vysvětlit. Ví, že to mám jinak.Laskavě...
Umíš se ztratit? Stává se ti, že najednou jedeš podle partnera a ne podle sebe? Tak to vítej v klubu, na tohle jsme my ženy velké specialistky. A co se pak děje? Pak nám je mizerně, dostáváme se do situací, ve kterých být nechceme a jsme pochopitelně naštvané. Náš muž nás začne iritovat, hledáme na něm chyby a když to necháme rozjet, tak...
„Tak tohle se opravdu povedlo“, to byla nejčastější hláška naší islandské cesty. A vzniklo to tak náhle. Jak? To se musím vrátit na začátek léta, kdy jsem se chystala na svou akci se ženami v Novohradských horách v retreat centru Boží, u manželů Rozhoňových. Jejich nádherný, vymazlený prostor mi otevřel nové možnosti a než jsem tam se skupinou 23 žen přijela...
Která místa v nás ukrývají množství energie? Dalo by se říct, jako bys našla poklad. Z mé letité zkušenosti s doprovázením žen, z mého osobnímu letitého zkoumání sama sebe, jsou to místa, která nechceme úplně vidět, která si nechceme přiznat. Místa, na která běžně nemíříme, neoceňujeme je. Přijde mi ale, že cesta sebepoznání je cesta hlavně cesta neustálého přiznávání...
“Když jsem duchovní bytost, nepotřebuji peníze a vlastně ani sex.“ Tak to si přímo koleduje o setkání se „smrtí“, která by nekompromisně zatřásla s iluzí našeho ega, které se chce tvářit ctnostně. Popírání naší vlastní životadárné síly, díky které jsme tady všichni na světě, mi nepřijde jako ctnost, ale jako hloupost. Ale chápu, že se své vlastní síly můžeme trochu...
Smrt, Bůh, Sex, Peníze. Jak velká jsou to tabu? A jak velké TABU je tato životní témata propojit? Možná se mluví o sexu, možná se mluví o potřebě spirituality, to se už dnes taky poměrně dost přiznává. Možná se začíná mluvit o smrti – to se už taky děje. Ale mluvit o penězích ve spojitosti se sexem, Bohem a smrtí? Nebo mluvit...
Pro někoho se to zdá jako utopie. Ženy, které se vzájemně podporují? Ženy, které se neporovnávají a přejí si? Ženy, které se respektují a oceňují si navzájem svou cestu, svou různost? Ženy, které se rády od dalších žen inspirují? Jsem šťastná za to, že mohu říct, že to NENÍ utopie ani pohádka. Mám tu radost to zažívat a všímám...
Možná si pamatuješ na knihu Muži jsou z marsu a ženy z venuše Byl to ve své době velký hit. A přesto si nemyslím, že jsme se moc poučili. Stále máme zaryto, a to ženy i muži, že jeden model fungování je ten víc správný. Je víc ceněný, je uznávaný a druhý jako byl nedůležitý, ulítlý a tedy nežádaný. Před pár lety jsem absolvovala...
Někdy se spálíme a místo, abychom se poučily a šly dál, tak to raději zabalíme. Proč? Opravdu po muži netoužíme? Nebo je touha tak bolavá, že ji raději nechceme cítit. Raději se své bolesti vyhneme a vysvětlíme si, že muži jsou beztak všichni hrozní, že to nestojí za to… že, kdo by nás vlastně chtěl? Ouvej… Neříkám, že všechny musíme...
Letos v červnu mě opět čekalo vystoupení před velkým publikem. Tentokrát bylo téma akce živé Alchymie v Brně „Důvěra“.(pořádá Lucie Harnošová) Tento druh vystoupení mě moc baví, miluju ho a taky se ho nejvíc bojím. Protože už kdysi jsem se rozhodla, že nebudu přednášet, ale vyprávět příběh, který cíleně vytvořím. Vždy přizvu nějakou muzikantku na doprovod, aby slovo bylo...
