Občas slyším: „Jsem nemožná, neschopná: protože mně to prostě nejde, nedokážu se zklidnit, natož meditovat, necítím nic, necítím to, o čem se píše, nevím, jak se naučit mít ráda.“ V tu chvíli nejsme schopny vidět žádný svůj posun, nastupuje znovu a znovu pocit viny, kritické hodnocení, frustrace, deprese a někdy i vztek na to, že to nezvládám…, i když teoreticky vím moc...
Při denním soužití jsou to desítky situací, kdy potřebujeme dělat něco jinak než náš partner. Je to velmi přirozené a zdravé – pokud děláme věci po svém, jsme stabilněji ve své síle. Právě tím jsme to my. Pokud již dokážeme cítit, co bychom chtěly, či nechtěly, je to super! Není na tom nic špatně. Buďme si vědomé svých...
Dnes jsem se vzbudila před rozedněním. Pálení v krku mě upozornilo, že v tělíčku se něco děje. Včera jsem prožila otřes, zprávu, která mě hodně rozesmutnila. Během dnes se stalo několik dalších věcí, které mi naopak přinesly radost. Večer jsem cítila lehkou vibraci v těle, proces, kdy si buňky vše přebírají, zpracovávají. Miluju svoje tělo, vždycky mi tak...
Na svých seminářích apeluji na to, abychom se zbavili her a výmluv, vysvětlování a podobných zbytečností. Moc ráda pracuji s hlasem. Slyšet svůj hlas, dovolit si křičet, ječet, uvolnit krk, abychom se mohli svobodně nadechnout. Dovolit si vyjádřit pravdivě cokoliv a komukoliv. Miluji otevřené diskuze na tabuizovaná témata. To je velká úleva, která nesmírně podporuje naše sebevědomí a hlavně nás léčí. Vzpomeňte...
Zdá se Vám to šílené? Je to šílené, ale přesně tak to je. Každý, kdo se dostal z pasti závislosti, musel na sobě udělat velký kus práce. Obrovský kus vnitřní práce. Vždy, když mě osloví klientka, že už nemůže dál a žádá mě o pomoc, tak první, co ode mě uslyší, je to, že to bude její práce. Já...
Často se setkávám s tím, že se ženy chtějí vrátit do své staré postavy. Do toho, jak vypadaly před porodem, jak se tělesně cítily před X lety. Prosím, nechtějte to po sobě. Uvědomte si, co si to vlastně přejete!!! Vrátit se ZPĚT?!!! Co to po sobě vlastně chcete? Je to naprostý nesmysl. Už nemůžete být stejná. Nikdy nebudete stejná, jako...
Včera jsem měla možnost přednášet na jedné základní škole. Čtyři skupiny dívek, sedmá a osmá třída. Téma – prevence drogové závislosti, poruch příjmu potravy. Do školy se vždy moc těším, nedělám tuto prevenci moc často, ale protože ji cítím jako velmi důležitou, tak – jak mohu a dostanu se k této činnosti, tak ji moc ráda uskutečním. Povídání se...
Dlouho již cítím, že zodpovědnost rovná se svoboda. Ale pořád mi něco malého unikalo, nedokázala jsem to dát výstižně do slov. Až poslední klientky mi ukázaly, jak se na to lze podívat, jak to mohu pojmenovat. Dotkly jsme se tématu ochrany před otěhotněním, volby, zda žít s mužem, otázky financí ve vztahu… Pozoruji v různých tématech, hlavně ve vztazích,...
Při poslední terapii jsme se s klientkou dotkly strachu z odsouzení. Velmi silná obava z reakcí okolí, blízkých. „Co by stalo, kdyby tě někdo takto viděl?“ položila jsem otázku. „To bych zemřela hanbou.“ Zemřít hanbou. Téma, které mě upoutalo. Připomnělo mi to moje dospívání, i situace nedávné. Zažili jste někdy situaci, kdy jste měli pocit, že se hanbou propadnete?...
Odpověď klientce „Drahá, ptáš se mě, proč bys tu měla na světě být? Nevidíš žádný smysl svého bytí a teď se díváš s touto otázkou na mě – vážně a nevěřícně. Čekáš, že tě začnu přesvědčovat…že ze mě začnou padat moudra. Ale já nevím. Mlčím a přemýšlím, co ti na to říct. Já nevím, proč tu jsi. Já nevím, co je smyslem...
