Ojoj – stalo se již mockrát. Co když někdo, koho sledujete, čerpáte od něj inspiraci, důvěřujete mu….co když vám najednou nesedí? Nebo se dozvíte o jeho nepravostech? Tak jako děti často přerostou své rodiče, i vy můžete přerůst svého mistra, pokud si neprověřuje kde je, a zda opravdu JE stále tam, kde si myslí. Pokud jen uvěří svému...
Dostala jsem krásný laskavý dotaz na mou novou četnost mailů – s otázkou, zda na vás zítra nevyskočím z prášku na praní. Velmi jsem ocenila, že mě žena neposlala někam, nebo se neodhlásila rovnou, ale vtipně a laskavě se mě zeptala, proč toho posílám tolik. Inspirovala mě k tomu, abych vám, hlavně těm, co ode mně už roky dostáváte maximálně tři maily...
Tak často slyším o tom, slyším o tom, co vás trápí, o tom, jak přemýšlíte a co bolestivého vám jede hlavou, jaký z toho pak máte pocit… Až příliš děláme, jako bychom byli bezmocní, jako bychom nemohli za to, co nám naše hlava říká, jako bychom nad tím neměli žádnou moc. Jako by v naší hlavě byl regiment cizáků, kteří tam tahají...
V nejistých časech je velkou podporou obrátit se k Matce Zemi. Jít ven, kdykoliv , i v dešti… Jít ven a vnímat. Jít ven a čuchat. Jít ven a dýchat. Jít ven a vidět. Jít ven a ladit se na ten podporující kontakt, navázat spojení s TOU, která nás nikdy neodmítne. S Matkou. Tento vztah funguje tak, že my si máme dojít pro podporu, nečekejte...
Dnes si hraju s takovou úvahou. S jiným náhledem na momentální situaci. Život vždycky udržuje rovnováhu. Kde je světlo, je i temnota. Tudíž, kde je temnota, je zároveň i světlo. Nevnímám to jako dobro a zlo, v polaritním smyslu. Co mě na tom baví je, že tam, kde vnímáme temno, je vždy i možnost světla. A je fakt jen na nás, kde se chceme pohybovat. Co...
Nechtěj ničemu vládnout. Tak touto větou mě teď kamarád několikrát namíchl. Vždyť to „Já“ přeci nedělám. Nechávám se vést. Už ani nemohu žít jinak. Otevřela jsem se a odevzdala božským silám, tvorbě. A přesto… … jen toho chlapa, kterej mi zrovna vlezl do života, ten by měl počkat, vždyť potřebuju dělat na videích, nebo-li na své božské práci… …jen s ním...
Miluju pracovat s tématy, která člověka hodně svazují a omezují, protože jejich rozklíčování umožní velký efekt osvobození se. Témata, která takto vnímám – jsou Matka, Otec a Snaha. Tentokrát se zaměřím na Snahu. Po víkendovém semináři na toto téma nám jasně vylezlo, že do snahy upadáme hlavně tehdy, když v nás někde žije pocit provinění, nebo stud . Vina a stud jsou pro nás nejvíc...
Sedím na mši, právě když se oslavuje Nanebevzetí Panny Marie a dochází mi, že mám jeden příběh, který potřebuji napsat. Je to příběh Marie, Mileny a Magdy. Marie ve svých 33 letech utrpěla mozkovou mrtvici. Tehdy za jejím mužem přišli dva pánově v černých kabátech a ona se lekla, že ho odvedou. Byla padesátá léta. Ochrnula velmi silně na pravou polovinu těla....
Nedělní podvečer a telefon. Sestřenice z otcovy strany mi oznamuje, že zemřela má teta, její matka. Kondoluji a ptám se na podrobnosti odchodu. Přijímám pozvání na pohřeb s příslibem, že vše vyřídím i svému bratrovi. Na pohřeb se vyloženě těším. Já vím, že to zní zvláštně, ale tetu jsem neznala. Zemřela ve velmi požehnaném věku a já nějak moc hezky cítím možnost potkat se...
Už dva dny se pokouším popsat nepopsatelné, a tak to tedy zkusím od lesa. Poprvé jsem se s filipínským léčením setkala v televizi. Vědci se tehdy snažili objevit, jestli se jedná o podvod nebo o skutečnost. Je léčitel opravdu schopný bezbolestně sáhnout do člověka a operovat ho tak, že z něj teče krev, ale na jeho těle nejsou žádné stopy? Ani ve snu by...
