Hypersenzitiva

Požádala mě jedna žena, abych napsala něco o extrémně citlivých lidech. Snad proto, že ke mně chodila a cítila se u mě bezpečně. Dnes se známe již velmi dobře, z klientky se stala přítelkyně.

Hypersenzitivní lidé.

Jejich vnímání je často zcela specifické a setkávají se s názory – že jsou prý přecitlivělí, že jsou divní a že celé to jejich prožívání je špatně a měli by rozhodně se sebou něco dělat.

Co s tím? Jo – řekla bych, určitě – žijte to tak, jak jen můžete. Zcela určitě vás čeká naučit se v tom chodit… anebo ještě lépe tančit… a ano, někdy není jednoduché to ustát. Neztratit se v tom.

K tomu vám velmi pomůže neutrální postoj. Že svým stavům nedáváte ani mimořádnost, neulítáváte na nich, ani je nepotlačujete, neignorujete, neodmítáte je, nechcete se jich zbavit… (to je jako chtít se zbavit sebe) a nebo – se jich ani nebojíte.

Neutrální postoj a zároveň ochota zkoumat – jak to tedy vlastně mám, co mi pomáhá? Co mi funguje a co nefunguje?

Ochota a aktivní přístup vás nemine, pokud se v tom chcete naučit tančit. Vždycky ale můžete volit soucitný a laskavý přístup k sobě samé.

Poradit vám s tím může skutečně jen člověk s podobnými zážitky. S tímhle vám opravdu nepomůže člověk, který má naučené metody, má jen nastudováno. Potřebujete někoho, kdo je s podobnými záležitostmi v reálném kontaktu.

Minimálně jeho mozek je ochoten vás slyšet, je ochoten vás vidět jako zdravé.

Ani já nejsem hypersenzitivní, nevím, co kdo přesně vnímá – jen dokážu poznat, když to mají lidi jinak a že je to naprosto přirozeně jejich kvalita, jejich jedinečnost.

Co tedy k tomu mohu říct já sama za sebe?

Nenechte si namluvit, že je s vámi něco špatně! Naprosto respektujte sami sebe, naslouchejte tomu, co vám vaše vnímání říká nebo jak vaše tělo reaguje.

Je to váš dar.

A ano, tato schopnost vás vede životem naprosto specificky. Spoustu věcí, míst, situací nemůžete, ale to není špatně. Naprosto jasně vás to vede vaší originální cestou. Je mnoho lidí, kteří nic necítí. Ale vy ano.

Jasně cítíte, kde být nemůžete, čímž se vám daleko zřetelněji ukazuje vaše cesta, více než těm, kteří jsou méně citliví.

Je jen třeba najít, kde být a jak fungovat můžete. Kde vám je dobře, kde vás to rozvíjí. Hledat to.

Vám nebude fungovat to, co většině – že si to nějak okecáte a vydržíte i tam, kde vůbec být nemáte.

Dejte si svobodu a žijte dle toho, jak vás vaše vnímání směřuje. Je to váš radar, stopa vašeho života.

Já Vám moc držím pěsti.

Moje zkušenost s hypersenzitivními klientkami.

Pokud zjistím, že mám na akci někoho hypersenzitivního, tak jsem velmi pozorná. Respektuju jeho stavy, aniž bych mu dávala mimořádnou pozornost. Stavím se k tomu jako k něčemu naprosto přirozenému, co tady je.

Já je – většinou ženy, vlastně vedu tak, aby si samy určovaly a řídily, co budou dělat a co ne. Podporuju je v tom, aby to rozeznávaly. Upozorňuji je na místa, která rozpoznám já – kde se drží pod kontrolou… neboť ta jim mohou způsobit velkou paseku… a vybízím je, aby se jim věnovaly, a to zcela po svém, uvolnily kontrolu a strach ze sebe.

A vždy je hodně vedu do těla, k uzemnění.

I když se někdy děje něco, co mi není známé, vědomě udržuji v sobě laskavý klid a uvolněnost, protože vím, že by okamžitě ze mne tyto ženy ucítily strach a má nejistota by je hodně rozhodila. V tu chvíli se stávám pilířem, který, ať se děje cokoliv – je tam.

Přesto mám ke všem možnostem velký respekt. Nevidím lidem do hlavy a už jednou jsem zažila, když vědomí ženy odešlo do paranoidních stavů někam zcela pryč. Vím, že se to může stát, že změny v mozku jsou skutečně možné až přes bezpečnou zdravou hranu.

Proto přistupuji k hypersenzitivě velmi jemně, nikoho nikam netlačím a skutečně to ponechávám na jejich osobitém přístupu k sobě, neboť oni vědí lépe než já, co jim pomůže a co ne.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů