Pokud jste žena a parkrát zažijete skutečné milování, tanec, kdy nikdo nejde za orgasmem, ale prostě si naplno užíváte souhry, energií, lásky mezi vámi, v naprosté přítomnosti a vnímání toho druhého, ztratíte se v čase a jen jste spolu propleteni, šťastni a naplněni, tak vás patrně už obyčejný sex příliš neuspokojí. A někdy je to průšvih. Hlavně, když ten někdo není váš...
Dnes vám přiblížím jeden skutečný příběh. Měla jsem nedávno jedno sezení s dvěma ženskými. Dospělá dcera a její matka. V jednu chvíli se mladá žena v sobě dotkla bolavé emoce. Při mé otázce, odkud to pochází, se do toho vložila maminka. Ta začala vyprávět historku z dětství, připomínala ji tu dětskou situací s zvláštní naléhavostí. Pozorovala jsem to a všimla si, že v dceři...
Jsou různé důvody, proč v nás vzroste vztek. Může to být, protože se dlouhodobě potlačujeme, protože někde či s někým jdeme za svou hranici. Když nežijeme to, co v hloubi duše chceme. A někdy taky, když máme strach. Zkusme si na to posvítit. Někdy se může stát, že dostanete výzvu. Nebo si ji i sami vytvoříte. A těsně před ní se najednou rozklepete...
Zhroutit se, mít deprese není zrovna moc populární, natož vítané. I když to mnoho lidí denně zažívá. Tlak společnosti jasně říká: „Dostaň se z toho…tak se seber.“ Slabost není vítána. Přitom je to tak přirozený proces. Je snad venku stále jen jaro či léto? A přesto to sami po sobě často chceme. Vyčítáme si, když nejsme neustále vitální, nechceme...
Jako když ženy, možná i muži v sobě nosí hluboký stud za to, co jsou. Proč? Nevím. Viděla jsem široký obraz. Je tolik souvislostí, tolik „příčin,“ že není v našich silách je všechny pochopit. Ani není třeba. Jen vím, že pokaždé, když brečíme nad tím, co jsme, co žijeme, tak vlastně popíráme sami sebe. Naši boží existenci, která je...
Jezdí za mnou lidé, kteří se dočasně ztratili, nevěří si, bojí se, trápí se. Dávají mnoho peněz a času do terapií a léčení. Drazí, dnes vám chci nastínit, kolik toho máme venku. Zadarmo, jednoduše a přirozeně – bezpečně právě pro vás, bez ovlivňování cizí osoby. Leckdy si sama uvědomím, jak málo toho vím a jak silně lidem vstupuji do života. Cítím velkou pokoru...
Prohlížím své nejnovější akce a přemítám nad tím, zda se nevzdaluju od tématu. Stále cítím možnost pomáhat ženám s poruchami příjmu potravy. Je to můj směr, daný osobní zkušeností. Jak je tedy možné, že neustále píšu o sexualitě, že dělám akce pod názvem Ženy v pohodě? Vypisuju akce bez tématu? Vlastně žádná moje akce není o jídle. Z jednoho prostého...
Když se podívám, co nejčastěji s ženami na konzultacích poslední dobou řešíme, tak to jsou vztahy. Nikdy nepodceňujme sílu denního působení! Soužití, lidi, kterými jsme obklopeni, pracovní prostředí, místa, kde bydlíme. Pro co se ženy nejčastěji vzdávají svých sil? Pro lásku, tedy domnělou. Pro klid v rodině, pro klid doma, proto, aby byly přijaty, milovány. To se jim většinou už táhne od...
Ženská krása je téma, s kterým jsme bytostně spojeny. I když máme různý přístup k tělu, ke krášlení, k oblékání, tak přesto je to naše niterné téma. Dlouho jsem kráse nedávala příliš význam, moje zaměření bylo spíš na – cítit se dobře. Ale je fakt, že pokud nám někdo řekne: „Ty dnes vypadáš…“ „Ty jsi přibrala, viď?…“ „Fakt chceš jít...
„Vím, že to není muž pro mě…, ale když já ho tak miluju…“ Je vám to povědomé? Jako by nás tato věta zbavovala zodpovědnosti. Ale my si tvoříme svůj život. A jen my samy jsme zodpovědné za to, jak ho prožijeme… jak naplníme svoje sny, touhy… Nelze se touto větou nechat vláčet životem. Takže, milé dámy… můžeme se...
