Proč se nebát upřednostnit sebe?

Proč je tak důležité nejdříve se naučit vnímat sebe, rozpoznat své skutečné potřeby, své stíny, dovolit si žít to, co cítím? Toto je velmi citlivé téma – na které často lidé reagují odmítnutím, odsouzením a přesvědčením, že toto nastavení je sebestředné a sobecké.
Že je naopak třeba zaměřit se na druhé, neupřednostňovat za žádnou cenu sebe, ale sloužit druhým.
Ráda bych na to přinesla svůj pohled, ke kterému si docházím svou životní zkušeností, která mě samotnou docela překvapila.
Ano, služba druhým je nádherná a velmi naplňující záležitost. Tak naplňující, že mnohým se stane cílem.

Ostatně proč ne.
Jenomže, pokud neznáme sebe, nejsme si vědomi svých stínů, nejsme ochotni opustit svou vlastní pohodlnost, negativní tendence, bude se v naší službě objevovat manipulace, pýcha nebo naivita.
Ne každý je ovšem ochotný si toto přiznat. Ne každý je ochotný jít až na dřeň poznání o sobě, protože než se dostaneme ke stavu bytí…, potkáme se se svými nevědomými programy, strachy, úhybnými manévry, falší, bolestmi, pýchou…, prostě se vším.
A to není v první fázi příjemné.

Ale je to nutné
A pokud se za to nezmrskáme, tak poté přichází úleva, že vlastně nemusím držet tyto masky, postoje a že to mohu být JEN já.
Co to ale vlastně znamená – být sám sebou? Nic v sobě neodmítám, nehodnotím a plně vnímám, že JSEM. Že jsem to všechno. Je to totální přítomnost. Není to nečinnost. Bdělá, laskavá pozornost k vnitřním vjemům a uvolněnost pak způsobí, že prostě a jednoduše z té přítomnosti konám to, co cítím.
Došla jsem k tomu, že když jsem ve stavu bytí, když jsem plně se sebou, je to stav, ve kterém shoří všechny nepravdy – jsem tam tak mocně naplněna láskou, že je prostě nesmysl, že bych byla sobecká. Tento stav bytí sebou je láska sama. Poznání této mé lidské podstaty mi dává jistotu toho, co je správné a co ne. Jsem plně zodpovědná za vše, co dělám či nedělám. Ne proto, že toto by se mělo, že toto je dle někoho správné – mám svůj radar uvnitř.

A je fakt – že nejsem ochotná hrát hry na viníka a provinilého, nejsem ochotná plnit nároky druhých. Tyhle nedospělé tendence prostě není proč žít.
A to se mnohým nelíbí a snaží se vyvolat pocit viny nebo manipulovat tak, aby jim bylo vyhověno.
Pokud máme skutečný kontakt se sebou, naše služba je postavena na jiném základě.
Pokud si dám tu práci a lásku, věnovat se sobě, jsem k užitku světu úplně jinak, než když se schovám za ideu nebo tendenční přesvědčení.

Toť moje zkušenost, rozpoznání.