Stokrát zemřít jako matka

Ano, jako matka jsem musela stokrát umřít.
Pamatuji si svoji první smrt, jako by byla dnes.
Má první dcera, zatím jediná – a její první dětský karneval ve dvou a něco letech. Do té doby nechodila do školky, byly jsme spolu doma v zapadlé vesnici, kde nikdo moc další nebyl. Měla dokonalý kostým vodníka, který jsem jí sama ušila. Byla nádherná. S rozsvícenýma očičkama se bez zaváhání rozběhla mezi ostatní děti.

A mě v tu chvíli puklo srdce.

Totálně mne zaskočil ten obrovský nápor pocitů. Do očí mi vyrazily slzy a moje srdce zasáhla bolest a radost v jednom chumlu.
Na jedné straně jsem byla tak šťastná, že ona je šťastná… i hrdá na to, že se nebojí.
Na straně druhé jsem umírala pocitem, že mě nepotřebuje…, že běží sama. Rvalo mi to srdce. Do teď znala jen mě (měla i babičky…, ale…, hlavně mě) a najednou celý její zájem šel někam jinam.
Nemohla jsem ani dýchat, jak to bolelo. Zaskočily mě ty pocity, byly sice naprosto iracionální, ale syrově živé. Věděla jsem, že je zdravé ji nechat v rozletu… že to jen tady na tom místě musím umřít, abych nijak neomezila své dítě. Vždycky jsem si myslela, že ji „jen“ tak moc miluji, ale najednou jsem zcela pohlédla na svou závislost…, ani ne tak na dítěti, jako na svých pocitech k němu. Na pocitech lásky, blízkosti, intimity.

A něco podobného jsem za své mateřství zažila mnohokrát…, když šly do školy, na internát, když měly prvního kluka, když se má dospělá dcera vedle v pokoji milovala se svým klukem…
Musela jsem stokrát zemřít…a bylo to dobře.
Role matky nás proměňuje…, jsme zpočátku hodně naivní, třeba i dětské, já tedy byla.:-) a pak se mateřstvím mnoho učíme. A každá taková smrt nám pomáhá se znovu zrodit…, zase o kousek moudřejší, zase o kousek soucitnější. A tím také silnější. Že se bojíme o dítě? Ne, to je iluze – bojíme se jen svých vlastních pocitů. Jde jen o to, projít svými pocity, i když jsou bolavé a zahlcující. Vytrvat a projít smrtí.

Každá taková smrt mi přinesla víc svobody.
Každá moje smrt přinesla víc svobody mým dětem.
Proto, když mi píšou matky, které bolí, že mají dítě u manžela, u jeho nové partnerky, u své matky, u jeho matky, tak jim říkám – řekněte této smrti své ANO.
Je to nejlepší, co svému dítěti i sobě můžete dát.

Tento textík vznikl díky reakci jedné z maminek na video program Mámou v pohodě, kterým jsem ji doprovázela – napiš si o program.

A pokud se ti děje, že máš tendence  své pocity zajídat… tak tě nyní zvu do kurzu zdarma: Sebeláska na vidličce – začni prostě od sebe…od jednoduchých kroků.