Rodinné vazby

Čtu reakce žen an různé rodinné situace a dala jsem si na základě toho za úkol, pokusit se vystihnout svůj vlastní postoj k rodině. 

Pokusím se popsat, čím je pro mě rodina důležitá, za můj život tento vztah prošel mnohým. 

Mám k systému rodiny dlouhodobě určité výhrady. Úplně stejně důležité jako jsou vztahy v rodině, je pro mě zásadní nebýt pod jejím vlivem, nebýt na ni závislá, pohybovat se v ní po svém, svobodně.

Většinově mi přijde, že pro svobodný vývoj člověka je vymanit se z rodinných pout důležitější než v nich setrvat.

Mě to vlastně umožnil život sám. Jiskřivé období po mém rozvodu mi umožnilo vzdálit se, abych mohla rodinu znovu najít- již bez závislosti na tom, co si o mě kdo pomyslí, bez závislosti na její přízni. Se schopností akceptovat různosti druhých.

Co považuji na rodinných poutech nebezpečné?

Asi to, že jsou to často opravdu pouta, vědomá, nevědomá, přijatá, mocně společensky obhajovaná…i když jsou často evidentně naprosto jasně nezdravá. Jen proto, že je někdo rodina, neznamená, že má zaručenou úctu, nebo zaručenou pravdu. Někdy má rodina úplná chapadla, která tě neustále přitahují zpátky, zamotávají tě do naplňování potřeb druhých, do vykonávání zdvořilostních návštěv, zdvořilostního umělého jednání, které nepřináší vůbec nic, jen několik otrávených lidí, kteří se snaží udržovat neživé zvyky. 

Někdy rodina hraje divadlo. Navenek je veselá, milá, nikde žádný konflikt, ale za zády bují probírání druhých, kdy diskutující hlavně přesvědčují sami sebe, že jsou lepší než ti druzí. Jinde se to tváří jako skvělá rodina, přitom se lidé k sobě chovají velmi neuctivě, ječí po sobě, nadávají si a přitom udržují zdání skvěle fungující rodiny, namlouvají to hlavně sami sobě. 

V rodinných modelech bývá často mnoho falešného, nepravdivého, zvykového, neživého. A vymanění se z toho přináší jedinci velkou úlevu, pocit svobody a skutečné zdravé jedinečnosti. Ani rodina nemá žádné právo znesvobozovat jedince… a přesto to pod záštitou toho jednoho správného modelu stále dělá. Ničím se citově tak často nevydírá, jako rodinnými pouty. Vše, co nerozvíjí individualitu jedince, chce ho svázat do znesvobozujících zvyků, jen proto, že takto je to většinou oceňované, je dlouhodobě jak mor.

Takže ano, miluji svou rodinu, nesmírně se z jejich vztahů učím…Miluji, když jsem s kýmkoliv z nich v přítomnosti a souznění, není mi to jedno, když to tam není. Respektuji, že život je moudrý, a právě ta naše rozdílnost mi je kolikrát nejvíc k užitku. Rodina mě učí umět vycházet s lidmi, kterým třeba úplně nerozumím, ale láska a vědomí speciálního typu blízkosti mě otvírá novým úhlům pohledu na tento jiný druh. Opravdu miluji intimní setkání s blízkými z rodiny, má to speciální emoční stopu,  A miluji, nyní už ano, miluji i zásahy, které mi kolikrát přináší. Rodina jsou lidi, které nechci zavrhnout, smazat z přátel, zablokovat, když mi je to nepohodlné.. A tím rostu, zraju. Třeba bych si nikoho takového dobrovolně mezi své blízké nevybrala… ale oni jsou. A já přijímám to, co všechno mi přinášejí. 

 Ale zároveň mi to je jedno, jak to bude. Necítím se ničím povinována, dokážu žít bez toho. A paradoxně, vždy, když někde najdete skutečnou svobodu, tak se děje to, že když je třeba, děláte to, co je třeba, a dokážete si to i užít. Zajet za kýmkoli z nich, strávit s ním čas…udělat potřebné bez jakýchkoliv pocitů zátěže. Pak již nebudete cítit chapadla rodiny, ale kořeny, jako spoje, které nás propojují…ze kterých můžeme čerpat a přitom zachovávají osobitost jedince.

Snad se mi tedy povedlo vystihnout svůj vlastní přístup, kterým jsem se ve vztazích osvobodila, i když mě stále zasahují. Tento přístup nejvíc předávám v Průvodci Bouřemi vztahů– kde vedu ženy tak, aby totálně přijaly odpovědnost za vše, co ke komu cítí, uměly si s tím poradit a získaly ve vztazích tak cenou svobodu a staly se opravdu dospělými. Průvodce má nyní otevřen vstup a můžeš si ho dopřát od 3 ledna se skupinou a. vstoupit tak do nového roku posílena.

.

—
S úctou

Magda Křepelková
Podpora a inspirace až na dřeň
www.magdakrepelkova.cz