Podpora živlů

V nejistých časech je velkou podporou obrátit se k Matce Zemi.
Jít ven, kdykoliv , i v dešti… Jít ven a vnímat. Jít ven a čuchat. Jít ven a dýchat. Jít ven a vidět. 
Jít ven a ladit se na ten podporující kontakt, navázat spojení s TOU, která nás nikdy neodmítne.
S Matkou.
Tento vztah funguje tak, že my si máme dojít pro podporu, nečekejte na nic. Ona tu je stále. Co se mi ale tyto mocné speciální dny připomíná je, že máme také navázat vztah se všemi živly. Beru je jako Matčiny děti. 
Trochu to rozepíšu. 

Voda.

Jedinečné skupenství, které umí zmrznout, rozpustit se do tekutiny a také se vypařit. My lidé jsme z mnoha procent z vody. Už je i dokázané, jak láska, komunikace umí vodu programovat, proměnit. Je to přirozená možnost, jak rozpustit naše zamrzlinky. Zahříváme je láskou, pozorností a ony mohou povolit. S vodou uvnitř sebe můžeme komunikovat i třeba u pití. Když si vezmete sklenici vody, a po douškách pomalu pijete, můžete vodu s láskou směřovat postupně po místech v těle, Pokud si takto postupně vodu pošlete do každičkého místa, pak vás čeká velmi zvláštní uvolněný až vodnatý pocit v těle. 

S vodou se ale samozřejmě nejpřirozeněji spojujeme u vody v přírodě. Pro mě je mít na doběh vodu vyloženě požadavek na bydlení. 

Potok, řeka, tekoucí voda má na nás jiný účinek než rybník nebo přehrada. Velká vodní plocha s námi dělá něco jiného, moře, oceán obzvlášť. A jinak k vám zas promluví studánka. 

Bez vody bychom nepřežili.

Oheň 

Dokáže spálit staré, můžeme do něj vhodit to,s čím se potřebujeme rozloučit, ale také ochraňuje, nese teplo a bezpečí. 

Oheň miluji pozorovat, plameny ale i jen jiskřičky. Jeho tanec s větrem. 

Oheň opět můžete vnímat uvnitř. Zkuste se soustředit na svůj plamen. 

Kde ho najdete? Někdy se ozve srdce, ale já bych doporučila zaměřit se spíš na plamen sexuální životní síly. Stačí si takto zaměřit pozornost, uvědomit si plamínek a vaše pozornost ho sama  aktivuje. Stačí si skutečně na něj vzpomenout. Nijak nehodnotit jaký je nebo není. Najít jiskřičku a soustředit se na ni. Pak ji nadechovat do těla. Nechat svůj oheň pracovat. 

Můžete si s tím samozřejmě různě hrát.

Vítr

Nese lehkost, hravost ale hlavně změnu. Pomáhá nám uvolnit, odevzdat nepotřebné, vymete a odnese to, co nepotřebujeme. Dávám se mu často. Dávám i vše, co potřebuji proměnit.

I když je někdy chladno, tak si otevřu bundu a pustím ho až ke kostem, ať mě profoukne. Vítám jemný vánek, vnímám jeho teplotu a vystavuji se mu vždy, když potřebuji. Když vnímáme vítr na své tváři, používáme smysly, to znamená, že jsme přítomní. 

Země

Matka. Mohu ji dát vše, co mě tíží, dám to zemi a ona to umí přetavit, a ještě z toho nakonec něco vyroste. Používám pozici odevzdání (je to jak muslimská modlitební pozice – jen pro názornost), takže pěkně na kolenou, sedíc na zadku, hlavu a ruce na zem. Povolit ramena, aby tíže mohla sestoupit. Skutečně se odevzdat. 

Mohu ji vnímat v rozoraných polích, ve vlnění kopců, v horách…i v údolích. Zaměřím se na kontakt s ní. Samozřejmě, sedíc na zadečku na zemi to jde taky moc dobře, zaměřím pak pozornost na místa, která se země dotýkají a taky speciálně na svoji jóninku, na své ženské lůno, které se umí velmi dobře napojit na tento zdroj. Umí si z něj vyloženě nabrat. Hmmm, krása – jen si na to vzpomenu.

Také je skvělá možnost jít pomaličku bosa po zemi, pokládat nohu co nejpomaleji, vnímat přenášející váhu těla a soustředit se na kontakt ze zemí. Je to jak se s ní pomazlit každým dotekem svého chodila. Můžete ucítit tolik lásky a vděčnosti za to, že po ní můžeme chodit, že tady pro nás je. 

Světlo.

Já to mám tak, že když se zaměřuji na čtyři základní živly, vždy pak pomyslím i na světlo v nás.

Světlo je pro mě spojení s Bohem, zvu ho do břicha i ho nechávám protékat páteřním kanálem. 

Vnímám venku slunce, ale i když není vidět slunce, soustředím se na denní světlo, takže se obracím k obloze.

Je to pro mě element, který mě prosvěcuje, ale i rozšiřuje. posílám si světlo do své hlavy, když je plná myšlenek. 

Projíždím se světlem, když se přistihnu při nečisté myšlence. Miluju své světlo. Nepochybuji o něm.

Takto to mám já. 

Píšu to proto, že se mi nyní opakovaně připomíná, že nyní je čas rovnováhy všech. Že je mám vnímat všechny, třebas nějak postupně, ale nezapomenout na žádný z nich a ctít jejich rovnováhu. Hodně se teď dotýkám svých živlových panenek, různě si je přestavuji a posouvám podle momentální nálady. 

Třeba to něco zajímavě podporujícího přinese i vám? 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů