Nikdy to nevzdávat

Volala mi klientka, která u mě nedávno byla. Zápasí s dlouholetou bulimií.
Pár dní vydržela nezvracet, ale pak opět podlehla.
Myšlenky, které následovaly. „Zase to byly vyhozené peníze, nikdy se z toho nedostanu, všechno je to na houby, jsem nemožná.“
Ale – tentokrát vzala telefon a svěřila se mi. Dokonce i sama odhalila možný problém:“ Ano, já si uvědomovala, jak to přichází a strašně jsem se chtěla toho zbavit, chtěla jsem to dokázat.“
Je to přirozené, že začneme bojovat. Řekneme si: „Ne, nesmím zvracet, respektive nesmím se přejíst. Už to nikdy nesmím udělat.“
Jenže boj vyvolá reakci- snahu a snaha vás uvede do křeče.
Je to taková tenká alchymistická hrana, nevzdávat se, tvrdohlavě trvat na tom, že vy se z toho dostanete. Že JE to možné i pro vás a zároveń se sebou nebojovat.

Jak na této hraně tančit?

a) přestat si cokoliv zakazovat… To se týká jídla ale i zvracení. Místo toho: „Ve skutečnosti mohu jíst úplně cokoliv. I když to někdy nezvládám, nevadí, i tak se mám ráda. Svoboda a láska je tady i pro mě.“ Tohle doporučuju si nejen říct, ale skutečně procítit.
Boj stejně nefunguje, tyto tendence nejdou zvládnout silou nebo vůlí.
Pouze láskou a bdělým vědomím.

b) každé selhání je dar, zkušenost, ze které můžete čerpat. Pozorujte ho bez výčitek, zkoumejte. Buďte zvědavá, chtějte na to přijít. Kdy záchvaty přicházejí, jak se v ty chvíle cítíte, a jak jste se cítila před tím. Patrně zjistíte, že se potřebujete naučit ustát své nepříjemné pocity, neklid. Ano, jak jinak na ně reagovat než jídlem? Mohu s nimi být? Co si s nimi zatančit? Zakřičet? Zazpívat?
A co jiného můžete udělat namísto toho, že se jdete zaměstnat tímhle procesem blaženého najezení, krutého zvracení a úlevného vyprázdnění?
Fakt se vám chce takto trávit čas? Anebo najdete něco zajímavějšího?

Že, nemáte? Ano, je to smutné – ale vždycky to tak nebylo a taky – nic vám nebrání to hledat! Znovu a znovu. Cvičení, tanec, kreslení, psaní, jakákoliv tvorba – prostě něco, co milujete. Práce s tělem, nebo s hlasem, případně s dechem vám pomůže uvolnit napětí z těla.

c) přijít jak na sebe můžete jen a pouze vy. Nikdo vás nezachrání. Lidi zvenku vám mohou dodat podněty, pomůcky, ale pokud je vy sama nepoužijete, dokud je nezačnete tvrdohlavě používat znova a znova, nikdy se nic nezmění!

d) Vztah k jídlu. Jídlo není nepřítel. Je to obyčejná, běžná věc, kterou potřebujeme ke svému životu. Potřebuji se najíst tak, aby mi bylo dobře, taky tak, abych si skutečně pochutnala.
Možná je pro vás těžké jídlo zastavit, hlavně, pokud už ve vás jede ta tenze, ta touha se přejíst. Pokud víte, kdy situace vznikají, tak dopředu přemýšlejte, jak jinak tento čas strávit, jak jídlo ukončit. Použijte veškerý svůj důvtip, jak na sebe.

Bod 0

Hledejte všechna místa v životě, kde jste nesvobodná a nepravdivá. Ta je třeba narovnávat, uzdravovat. Pokud je nevidíte, přijďte, najdeme je. Proto je tak důležité věnovat se svému sebepoznání. Čím víc budete skutečně žít sebe, tvořit ze sebe, žít to, co jste vy – tím méně bude potřeba si takto ubližovat. Čím více budete žít, tím méně budete potřebovat tuhle hru.

Místo na dril, zákazy a předsevzetí, odměny a tresty se zaměřte na péči.

Ať se děje, co se děje, budu se milovat! Zpočátku vám to může znít jako utopie, ale vězte, že nikoho dalšího ve svém životě nemáte. Váš život jste jen VY. Vy jste sama sobě nejblíž, a není snad lepší mít se sebou vztah jako s nejlepší přítelkyní?
Teď se plácám v tomto, ale nevadí. Ok, teď ještě zvracím, ale to neva.

Nikdy si nenadávám !!! I kdybych stokrát selhala!
Zkuste veškerou kritiku odmítnout – ano, chce to trochu pozornosti, abyste si jí hned všimla, ale když přijdou myšlenky typu: „Všechno je v háji, jsem nemožná, zase jsem to nezvládla, vždycky to nade mnou zvítězí,“ tak je odmítněte, ignorujte, nedejte jim pražádnou důležitost.

Tohle nikdy nevzdávejte!
Myšlenky zvítězí, jen když to vzdáte, když je necháte bez svého vědomí bujet ve vaší hlavě.
Jistěže přichází, ale vy musíte udělat tu práci vědomého výběru.
Ano a to je ta největší fuška. Myšlenky jsou jen nabídky, které nemusíte přijmout a abyste je uměla odmítnout, musíte si jich všimnout, rozeznat je. Nevěřte jim. Kdo si vybírá, čemu věříte? Ano VY!

Vím, že jsou neodbytné, silné, ale furt to neznamená, že jim musíte uvěřit.
A to je ta největší práce s podobnými tendencemi.
Jediný a největší terorista je ve vaší hlavě. Nikde jinde. Není to jídlo, ale ten hlas, který přesvědčivě lže, že nemáte jinou možnost.
V první řadě ho zkuste zpochybnit. Jo, mluví silně, ale co když to může být jinak?
Však to nemusí být pravda: Je to JEN hlas – nic víc – nejsem to Já.

Tady by vám velmi pomohlo, kdybyste měly silný spirituální zážitek sebe samotné ve své přirozenosti, abyste někdy zažily pocit, že jste v pořádku. že je všechno v pořádku.
K tomu výborně slouží prožitkové akce. Pak už jen umět si tento zážitek připomenout ve správnou chvíli.
Zabývejte se bulimií jen v tom smyslu, že jste ochotná rozeznat nové a nové zkušenosti, její pasti a převleky.
Ale dále a hlavně vezměte na vědomí:
„Potřebuji se zabývat tím, co CHCI žít. To začít dělat, žít už teď. Bez ohledu na to, kolik vážím, bez ohledu na to, kolikrát selhávám.“

Tohle je třeba nikdy nevzdávat!!!