
Ještě stále doprožívám setkání žen na Rusavě.
A téma, které jsme tam otevřely: vztah k tělu.
Nejvíc jsme se dotýkaly otázky, která je až podezřele obyčejná:
Jak překonat lenost – aniž bychom na sebe tlačily?
Jak to, že nás péče o sebe někdy obtěžuje?
Jak to, že se nemůžeme „dokopat“ jíst zdravě, hýbat se, odpustit si to, co nám nedělá dobře?
Ta čeština je kouzelná…
Odpustit si, co mi nedělá dobře.
Kolikrát si raději odpustíme cvičení než druhý kousek dortu, že? A pak se na sebe ještě zlobíme.
Hledaly jsme odpověď na otázku:
Jak fungovat z místa vědomí a lásky – tak, aby to bylo trvalé? Aby náš systém pochopil, že je to napořád. A přitom to necítil jako zátěž.
Protože pokud zůstáváme v systému dietního myšlení:
Od zítra začnu.
Budu dodržovat režim.
Vydržím.…tak co přijde potom?
Až to skončí?
Pak se zase „pořádně najím“?
Tento princip je potřeba celý překročit. Jinak se točíme v kolečku marnosti. V bludném kruhu, kde je nadšení – výkon – vyčerpání – selhání – stud. A znovu.
Vedla jsem ženy k jinému vědomí těla. Ne teoreticky. Ale prožitkově. Aby si mohly svou bytost těla opravdu osahat. Procítit ji. Zažít se v ní. Úplně nově se ve svém těle ucítit.
Protože když se v těle opravdu cítíš, začne se dít něco zásadního:

A ano, vedla jsem ženy i do nepohodlí. Čteš správně. Nepohodlí nás ostatně přišlo navštívit i samo – několik žen zvracelo, proběhla střevní viróza. Do toho začalo pršet, mrznout a sněžit. A my věděly, že z těch kopců budeme muset nějak sjet. V neděli ráno přišlo velké vnitřní nepohodlí. Ale já vždy „operuji“ s tím, co je právě živé. Co je v reálném poli. A tak jsme z nepohodlí vytěžily maximum.
Protože tohle je obrovské téma.
Mít se ráda.
Vyhovět si.
A přesto přijímat výzvy.Neuhnout na první dobrou před každým zásekem.
Mít větší důvěru v život i ve své tělo.
A přitom se nenutit do falešného pozitivna.
Od začátku šlo o jedno:
Nebát se vnitřního nepohodlí. Nepodléhat mu. Neřešit ho jídlem. Nezajídat ho.
Občasné vnitřní nepohodlí – když nás něco rozruší nebo zatíží – jsou zprávy. Informace. Signály. Nemusíme je ignorovat. Nemusíme je dramatizovat. Stačí je přijmout. Přečíst. Vstřebat. Strávit.
Život nás může kdykoli zasáhnout. Na všechno se připravit nelze. A to není špatně. Když víš, jak na to, zvládneš to.
A právě tohle předávám na svých prožitkových akcích, kam tě srdečně zvu.

Na Rusavě nás v červnu čeká téma Hlubší potřeby mé ženské duše a v září Schopnost reagovat na změny.
Obě setkání jsou součástí cyklu Zdravě nasycená – cesta ke svobodě s jídlem. Při koupi obou termínů je sleva.
A já se těším. Na tvé tělo. Na tvou odvahu. Na tu chvíli, kdy si zase o kousek víc dovolíš být na své straně. 💛