Letos, již podruhé, jsem dokončila roční prožitkový cyklus Vlčice. Mou lásku. Cyklus, který jsem vytvořila ještě už před čtyřmi roky. Hodně mi to dávalo smysl, vždyť vlčí síla v nás ženách je síla přežití, přirozenosti, autentičnosti a opravdovosti. První cyklus přerušil covid. Ženy byly tak krásně rozjeté, že jsem nechtěla, aby je ta doba stáhla dolů a začala...
Nikdy bych si to tak nenamyslela, ale hned po prožitkovém campu „Být ještě víc sama sebou“, který jsem vedla pro 22 žen, jsem odletěla se skupinou jiných žen, mých podnikatelských kolegyň do Glastonbury. Velmi speciální hippies městečko, legendami spojené s králem Artušem a Avalonskými kněžkami, tedy s pohanskými rituály, nad kterým se tyčí Glastonbury Tor. Celkem nás bylo 8 žen, některé jsme...
Jsem vděčná za to, že jsem svůj život dovedla do této kvality, kdy mám v rovnováze své 4 životní pilíře. Službu lidem, tvorbu, vztahy a sebe – pohyb, pobyt venku a usebrání. No, nebylo to hned. Vyšla jsem ze zaměstnaneckého poměru v roce 2011. Od té doby jsem se protloukala na volné noze, jak to šlo. Stylem pokus, omyl jsem se učila,...
Vděčnost, radost, pokora,tak bych nazvala esence, kdy si doprožívám první půlku srpna.Byla to jízda. Hned na počátku měsíce jsem vedla letní camp pro 22 žen na Božím centru v Novohradských horách. Téma: Být ještě víc sama sebou. Místo samotné, i tím, že je v něm hodně zlaté barvy a esence, pracuje pro náš růst.V kombinaci s tím, že jsme v neděli ráno měly...
Jsem z absolutně nehudební rodiny, u nás se prostě neposlouchalo, nic nezpívalo, snad jen malinkým dětem. K hudbě jsem byla přivedena svým životem, to se nedá jinak nazvat. Když jsem začala psát první knihu, řekli mi kamarádi, že knihy se musí pokřtít. První křest byl komorný, ale už od druhého jsem vždy sháněla i živou muziku. Díky tomu...
Nevím, proč jsem si kdy myslela, že umím mluvit. Hodiny herectví mě vyvádějí z omylu tak rychle, že ani moje ego nestačí zareagovat. Musím se tomu fakt smát – často lidem říkávám – že tam kde mají největší dar, tak mají i největší učení. U sebe jsem si myslela, že pro mě je největší učení umět mlčet. Ale...
Málokdy píšu s takovým odstupem, jako tentokrát. Má Bali cesta, která proběhla po Novém roce a až v květnu o ní mohu napsat. Vždycky se divím, kde jsem se tam ocitla, já bych asi „dobrovolně“ jen tak – do tropů nejela. Mě tam vyloženě musí zavolat něco jiného, konkrétního. Tropy nejsou můj přirozený šálek kávy, nikdy jsem o nich netoužila, vždy mám první...
Může se stát, že se v nás občas objeví tíže. Zahlcující pocit, že je toho na mě moc, co všechno ještě musím vnímat a řešit, najednou se život a mé záležitosti stávají břemenem, ze kterého chci raději někam uniknout. Jenže….? Co je za tím? Pamatuji si čas, kdy jsem starost o své tělo brala jako děsně zatěžující záležitost. Když mi pomalu...
Aneb jak být pravdivá a přitom tvůrcem? Myšlenka o tom, jak si tvoříme svou skutečnost je známá. Je velmi přitažlivá, dává nám pocit moci a to je rozhodně lepší než bezmoc. Být tvůrcem svého života – ano, jsme jím neustále. Vědomě i nevědomě. A v tom vnímám velký humor vesmíru, který nás postupně dostane i z naší naivity a pýchy – otevře...
Proč je to tak důležité? Abys žila to, co skutečně jsi ty, tam uvnitř? Ne to, co si o sobě myslíš, ale to, co skutečně z tebe vyzařuje, tu vnitřní speciální stopu, kterou jsi. Každá ji máme, někdy je víc skrytá, ale máme. No a právě – o co tady v našich životech vlastně jde? Abychom jen plnily povinnosti a žily „správně“ A co...
