Jordánsko z pohledu jógy

Během života jsem zažila jógu od mnohých lektorů. Necvičím s lektory pravidelně, víc si cvičím sama, a upřímně, spíš se protahují než bych vyloženě cvičila. V předchozích letech jsem zažila nádhernou světelnou ženu, která byla duší jogín, hluboké skvostné znalosti, ale se sklonem k asketismu. Pak ženu, která jde svou ženskou cestou a sestavy tvoří intuitivně… a teď jsem si dopřála Juditku Berkovou, jejíž přístup mi sedí náramně.
Snoubí jasný záměr, cílené zasáhnutí určitých míst, a přitom jde naprosto ženským stylem. Čerpá ze svých hlubokých znalostí a zkušeností, a hlavně ze svého osobního rozpoznání, z vlastní zkušenosti s jógou. 
Pozorovala jsem, v čem je kouzlo jejího přístupu. 

Skládá se to z více prvků. Místo technického vysvětlování postupu cvičení řekne po žensku vjem, své vlastní pojmenování toho, co se má udát, jak je třeba se zažít. Tím proběhne změna do pozice úplně sama. Geniální. Tento druh pojmenování toho, co má v těle proběhnout, mě vede do praxe naprosto srozumitelně, trefně a účinně. Prostě to jen udělám.
Uvědomila jsem si, že tím, že informace přichází pro pravou hemisféru, nijak mě neruší v uvolnění. Nemusím se soustředit levou hemisférou, ale nechám se dovést do pozice žensky, velmi přirozeně. 
Další prvek… 
Místem uvolnění se nestává tělo, ale mozek! Povolení v mysli, ve chvíli fyzického nepohodlí, má za následek povolení těla. To vnímám jako obrovský přínos Juditčina vedení, protože dle mého pozorování se tím učím daleko víc. Má to obrovský přesah. Učím se pracovat se svou myslí, aby se uvolňovala skrze omezující tendence.
Já osobně používám stejný princip do uvolňování se do emocí, do vnitřních dějů… Nechtít se toho zbavit, nevyčítat si, že něco cítím, nezlobit se na sebe, neb pak se s ničím vlastně nesetkám. Nebát se setkat uvnitř sebe s čímkoliv. S tím, že bdělé vědomí mě provede čímkoliv.

Takže jsem jen svůj princip rozšířila i na místa zamrzlá v těle. Což mě fantasticky podpořilo ve vnímání těla, a v láskyplném přístupu k němu. 
Tento přístup nám nádherně rozšiřuje vědomí, vede nás k překročení malého omezeného já. 
Vždy, když při pozici použijeme vědomí, že JSEM, vždy, když použijeme záměr uvolnit se do hojnosti, do neomezenosti, jasně podporujeme zaměření na nové neomezené možnosti, místo zabývání se potížemi. 

Judit jógu doplňuje účinnými metodami na aktivaci mozku, plus kombinuje i některé Oshovy techniky, a musím říct, že i když jsem je dělala tisíckrát, tak po cíleném cvičení jdou tyto techniky ještě úplně jinam. 
Nezapomenu na Kundalini meditaci, kdy jsem tančila s pohledem na moře a závěrečnou relaxaci jsem se rozpouštěla v hvězdné obloze s lunou téměř v úplňku. Velmi magické. 
A aby toho nebylo málo, Judita pracuje s ženským sebepřijetím. Kombinace nejdříve uvolnit kyčle, kde se skrývá kolikrát mnoho traumat, například po porodech, a poté dát tance na setkání s ženskými archetypy, mi přišla naprosto geniální.
Dívku, milenku, královnu a stařenu (čarodějku) jsem si zažila úplně nově. Dotkla jsem se hlubokých míst v sobě, která potřebovala moji pozornost a léčbu a ještě celý druhý den jsem s pobývala s léčením některých mých ženských poloh. Za to Judit tisíceré díky.
Pro mě byla nejtužší dívka, tu jsem v životě moc neodžila, ale hlavní léčba byla v pochopení, že mé ostatní tři ženské archetypy dokážou mou dívku podpořit, že se navzájem potřebují a podporují. To mi přineslo obrovský pocit úlevy. 
Ještě celý další den mi k tomu proudily informace, rozjímala jsem soustředěně nad tím, jak která poloha podporuje tu druhou. Vznikla mi z toho sebeuzdravující nekonečná spirála, což vím, že je mé nové poznání, které postupně přinesu i do své práce se ženami. 

A další věc, ten nenápadný Juditčin záměr, že to neděláme pro sebe, ale zvětšujeme prostor pro Boha v sobě. To je již závěrečná třešnička na dortu, která tím, že nesledujeme malý osobní záměr, nás přirozeně vede do vyššího záměru „proč cvičit“, což funguje jako kouzlo a bez nucení se snadněji otvíráme láskyplné disciplíně. 

Ano, i já si místy musela uvolňovat mysl, abych si neprogramovala, že už nemohu, že teď nejsem úplně zvyklá cvičit. Mé ruce a paže byly poměrně dost unavené.
Ano, zažila jsem i dotek uvědomění, že fakt nemůžu, mé tělo úplně odpadlo. Uvědomění, které mě až rozplakalo, a zároveň jsem již nějaký čas na uvolnění emocí už čekala – od setkání s archetypem dívky.  Zažití mé slabosti bylo pro mě stejně důležité, jako zažití síly.

Vnitřně to se mnou silně pracovalo, léčila jsem své ženství, a cíleně jsem odkládala hlavně naučenou dřinu.

Efekty jsem zažila hned na cestě, kdy jsem se odmítla dřít a honit a najala si osla, aby mě vynesl v Petře ke klášteru Ad Deir, ale také po příletu, když jsem si z letiště vzala taxi k autu, abych se nemusela tahat s krosnou. To jsou najednou pro mě nejlépe investované peníze, což mi přináší obrovskou radost a tuto cenu platím bez lítosti.  

Za mě – Juditko díky, tvůj přístup je nádherný a velmi funkční, geniálně jednoduchý, což ukazuje právě na mistrovství, zasahuje mnoho vrstev, velký klobouk dolů. 
Moc jsem si to s tebou užila a určitě ne naposledy.

Po návratu měním a vypouštím ze svého slovníku: „Dovoluji si…“, což mi mnoho let pomáhalo a nahrazuji ho: „Dopřávám si…“. Neb hluboko do mě proniklo, že hojnost, krása, láska a vděčnost je zcela přirozená, je to mé životní právo, které si netřeba dovolat, ale užít.