Příběh o respektu

Dnes vám přiblížím jeden skutečný příběh.
Měla jsem nedávno jedno sezení s dvěma ženskými. Dospělá dcera a její matka.
V jednu chvíli se mladá žena v sobě dotkla bolavé emoce. Při mé otázce, odkud to pochází, se do toho vložila maminka.
Ta začala vyprávět historku z dětství, připomínala ji tu dětskou situací s zvláštní naléhavostí.
Pozorovala jsem to a všimla si, že v dceři začíná stoupat negace. Začlo jí to pěkně štvát a bylo to vidět.
Zastavila jsem je a vyzvala dceru, aby si uvědomila, co cítí.
Vypadlo z ní  „Jo, chci aby už toho nechala, aby byla zticha a necpala mi to.“

Matka byla zaskočená
„Ale já chtěla jen pomoct.“
Položila jsem matce dvě, tři otázky.cítila jsem, že pod jejím zájmem je schovaná její obhajoba.
A trefa – byla tam vina a neodpuštění si. Matčin pocit viny z té situace způsobil nečistou komunikaci, vytvořil tlak.
Maminka dostala podnět zůstat v tom místě a odpouštět si své domnělé mateřské selhání.
Dcera dostala informaci, že může důvěřovat své negaci.. Když něco takového ucítí, může to respektovat. Měla by!!!
Pokud si bude vědomá toho, co cítí, tak dokáže daleko lépe druhému říct to, co potřebuje a to klidně a s láskou..

S tím, že někdy se nedoví, proč to tak vnímá, co je za tím. Z druhé strany může být skrytá manipulace, chtění, potřeba a to vše nevědomě.
Když v sobě ucítíme stoupat vzdor, odpor, neznamená to, že je s námi něco špatně. Často je to výborná zpráva o tom, že někdo překračuje naši hranici.
Je zajímavé, jak místo rozpoznání informace – že: „Aha tady je něco ne zcela čistého, tady je někde něco blbě, tady je třeba zpozornět,“prostě místo toho, abychom respektovali, co cítíme, abych tomu důvěřovali…tak si raději vztáhneme na sebe, že jsme fakt děsný, vyčítáme si, že nás to rozhodilo, že jsme naštvaný, že…

A – hned to v sobě začneme rozpouštět a čistit, abychom zase mohly být hodné.
Jak chcete získat respekt od druhých, když vy nerespektujete sebe sama, své pocity? Když se za ně stydíte, popíráte je, kritizujete je?

Kdo jiný má začít? 🙂
Respektujme to, co vnímáme, reagujme tak, jak vnímáme a budeme respektování.
Že někdy udělte chybu? Ano. Pak jí budete čelit. Že můžete někoho zasáhnout? Ano. A to se může stát úplně kdykoliv, i když se budete snažit být sebehodnější.
A víte vy, co skutečně ten člověk potřebuje? NE .-)

A to je taky dobrý vědět 🙂