Důležitost víry

Je zajímavé, že i když se zabýváme spiritualitou a duchovnem, slovu víra se raději vyhneme.
Vezměme argument: „Přeci nemůžeš jen tak NĚČEMU věřit?!
Něčemu nepodloženému, neznámému, neuchopitelnému. Jen proto, že to tak cítíš?
Bojíme se věřit.
Velmi rychle se objeví strach ze ztráty sama sebe – abychom náhodou slepě nevěřili něčemu, co nás může zmanipulovat, ovládnout.
Bojíme se ztráty svých přesvědčení, názorů a hlavně své známé vytvořené identity, že si vždycky krásně obhájíme, proč věřit nemůžeme. Proč je to nebezpečné.

A tak raději pochybujeme o všem, analyzujeme, prostě preferujeme vědecký přístup. Což je obzvlášť likvidační pro ženy.
Jenže víra vyžaduje něco jiného.
Víra po nás vyžaduje důvěru, odložení pochyb a odevzdání se.
Což je kvalita v naší době dost neznámá. a už vůbec ne preferovaná. Přesto tak moc potřebná!

Znají ji všechny ženy, které porodily dítě aspoń trochu vědomě. Tedy ty, které zažily nenarušený přirozený porod.
Nutnost se odevzdat, důvěřovat a zároveň nevypínat své vnímání, dovolit si ho přepnout do jiné kvality.
Ale nejen my ženy, i muži potřebují víru.
Když jsme ochotni věřit bez důkazů, odevzdat se – získáváme schopnost skutečně milovat.
Když to přijde – ucítíme Výzvu. Možnost. a také strach, právě strach ze ztráty sama sebe.

Což se děje vždy, když se zamilujete, nebo jste jinak životem vyzváni. Což může přijít přes pracovní nabídku, zdravotní obtíže, změnu působiště, rozchod… přes cokoliv, co vás vede jinam nebo dál.
Když jsme ochotni dát se zcela, náš život se prohlubuje. Láska v nás roste, otvírají se nám nepředstavitelné nové možnosti.
Toto místo je právě to, proč je víra, tedy schopnost odevzdat se, tak nebezpečná. Umí nás změnit. Vzkřísit. Osvobodit z pout.
Vědecký přístup má rád vše pod kontrolou a podléhá iluzi, že je možné řídit si vše.
Ale život nás učí, že to možné není. Nezadržitelně přijdou lekce. situace, třeba i smrt.
Můžete dělat vše úplně „správně“ a stejně se může něco stát. TO je život.

Přijde Výzva. Láska, Smrt, Možnost.

Jste ochotni uvěřit, že teď se děje něco mimořádného a důležitého pro vás?Jste ochotni – když to přijde – se tomu zcela dát?
A pokud jste to již zažili – co to s vámi udělalo?
Nebudu vám říkat, v co máte věřit, ráda bych vás jen podpořila, abyste se nebáli víru do svého života přijmout.
Ne, neobhájíte ji – ale ani nemusíte. Je vaše, je to vaše intimní záležitost, ale tak mocná…., že může ovlivnit celý váš život.
Pro někoho je to Víra v Boha. Pro jiného Víra v Ducha, Pro dalšího Víra v Zemi, a nebo Víra ve Vesmír. Víra v Lásku.

Víra v Dobro.
Ano – je na nás co si vybereme – jakou víru preferujeme. Bohužel mnoho lidí věří v dost podivné věci – třeba v boj, v moc, v nespravedlnost světa.
K tomu bych jen řekla – vyberme si to fakt dobře!
Vyberme si úplně nejlíp. 🙂 TO – pak nesmírně nasměruje celý váš život.

*Vždy si připomenu, že to, co mohu ztratit, nemá cenu držet – zajímá mě jen to, co ztratit opravdu nelze.

**Jistěže existuje také slepá víra. Kdy přestaneme vidět reálně. Oslepneme. Vypneme. A většinou nastoupí i obhajující, potvrzující přesvědčení. Což skutečná víra nezná a nepotřebuje. A právě proto uvádím – že stále vnímáme. Nevypínejme své vnímání a přesto se zcela odevzdávejme tomu, v co věříme. V to,co nás evidentně rozšiřuje, obohacuje a vyživuje.