Léčení srdce

Když víte, že jste ve svém mateřství nebyly vědomě, že jste svému dítěti ublížily, tak se tím nežije úplně dobře. Tím, že jsem během manželství spadla do sebedestrukce, do bulimie, tak to ano, odnesly zčásti i mé malé dcery.
Od té doby, co to vím, se s tím vyrovnávám. Znovu a znovu mi to vědomí otvíralo hlubokou bolest. Léčila jsem to mnohokrát. Ač jsem si vědoma dokonalosti všeho, nic naplat, bolest matky, která prohlédne, je masakr.
Teď po porodu mladší dcery, mě úplně sejmulo zjištění, že by se její zranění či obrnění, mohlo projevit ve vztahu s její dcerou. V první chvíli mě to dostalo, ale jelikož nějaké utápění se v lítosti mi není vlastní, hledala jsem, ok, co s tím mohu teď?

A vzpomněla jsem si na jednu buddhistickou praxi pěstování soucitu, kterou jsem nedávno objevila.

Začala jsem tedy v představě odebírat své dceři její utrpení, dělám to z hloubi svého srdce a v druhém kroku ji posílám klid a lásku. Neb čas ani prostor neexistuje, anebo jinak řečeno – časové reality jsou velmi prostupné.
Mám radost, že mohu něco dělat něco „pro“ a jak jsem včera slyšela, dcera nevědomě zachytává. Hezky to pracuje s dynamikou mezi námi.
Moje i její srdce se tím uzdravuje… no, mám tedy co dělat.
Třeba to poslouží i někomu z vás.

Ano, je třeba si odpouštět, když cítíme vinu.

Když si něco nedokážeme zcela odpustit je čas na hlubokou lítost a prosbu o milost, z hloubi srdce, opravdově. (Nemyslím litovat se, ale uznat, pravdivě si přiznat, že mě to hluboce mrzí, že lituji toho, co jsem nezvládla – musí to být opravdové, ne jen na povrchu, většinou se setkáte se svou bolestí.)
A taky o prosbu, modlitbu pro ty, kterých se naše chování dotklo.
Tyto etapy trvaly u mě několik let.
A k tomu všemu můžeme přidat toto nádherné praktikování soucitu – svým srdcem odebírat jejich utrpení. Pak jim poslat klid a lásku.
Je důležité to opravdu vnímat srdcem, nesnažit se pomoct, nedělat to z bláhové domněnky, že to dcera potřebuje, nebo abych tím od druhého něco získala. Dělám to, když to ucítím, že mohu. Je to má práce s mým srdcem, a ano, nese efekt í u vnímající citlivé druhé strany. Nemusím ani vědět, co přesně moje srdce pozře, ani jaký to bude mít efekt. Jen to dělám. Vyzkoušejte.
Poprvé jsem tuto techniku použila při vzpomínce na člověka, který mě iritoval. Vždycky se ve mně všechno stáhlo, když jsem ho potkala. Nevěděla jsem proč, nebyl žádný mě známý důvod, skoro jsem ho neznala.
Začala jsem tuto praxi a jen jsem zírala, jak rychle jsem dokázala soucítit, zcela bez hodnocení. Aniž by mě to osobně zasahovalo.
Někdo se mně ptal, zda nemám strach, že na sebe beru něco cizího, ale tohle jde nějak úplně mimo. Nemám žádný strach, neberu na sebe nic cizího, ani mu tím neberu žádnou možnost jeho vlastního posunu. Mohu použít představu mého otevřeného srdce jako otevřeného okna, a tím si nic nevtahuji do svého systému. Nijak s ním nemanipuluji. Je v tom jen uznání jeho utrpení (máme všichni) a čisté energetické uvolnění bez snahy o nějaký výsledek.

Je to má vědomá a dobrovolná „práce“ a mé srdce má kapacitu obrovskou a každou takovou praktikou jen roste. Tato technika mě osobně velmi překvapila, cítím, že mě vede do větší laskavosti k lidem i sama k sobě.