„Ženský“ klan

Dnes jsem slyšela ženu, která svého muže velmi chválila za úplnou prkotinu. Na to by nic nebylo, kdyby…Šlo o to, JAK ho chválila – byl to herecký výkon hodný Oskara, kdyby to nebylo až trochu hloupé. Protože bylo evidentní, že je to divadlo.

Nevím, který muž na tohle skočí – ten můj by si asi poklepal na čelo a znechuceně odešel, nebo by to bral jako recesi.

Ona to myslela vážně.

Ptala jsem se jí proč to dělá.  „Chlapa musíš pochválit, pak zajistit plný talíř… a máš pokoj,“  odvětila mi. 

Aha…sakra, zase jedna z „ženského“ klanu, došlo mi okamžitě. „Ženským“ klanem nazývám, když ženy drží spolu, ale tak nějak PROTI mužům.

Tyhle ženy potkávám celý život. Jsou přesvědčeny o to, že chlap je hloupé zvířátko, který nestojí za námahu se jím zabývat. Považují se dámy tvorstva, kde muž jim ideálně má posloužit k splnění jejich potřeb. Jejich představy o mužích jsou většinou velmi jednotné, lehce nebo těžce opovržlivé a tak nějak vypočítavé. Bohužel často si svůj nadřazený postoj vůbec neuvědomují.

Nevím, zda tyto ženy nikdy nezažijí opravdové partnerství. 

„Ženský“ klan jsem zažila už kdysi v rodné vsi, jako mladá manželka. Všimla jsem si, jak si mladé vdané holky velmi brzy začaly tvořit protimužské spiknutí. Nechápala jsem, proč si ženy neustále stěžují na své muže. Nechápala jsem ten efekt. No, jo už tehdy jsem byla divná. „To si neuvědomují, že když si v sobě budou pěstovat zášť a opovržení, budou „HO“ pomlouvat, tak se svým mužem nezažijí blízkost? Jak se mu pak chtějí otevřít?“ Když se svěřují kamarádce místo partnerovi, tak on ani neví, že ji něco trápí…“To si neuvědomují, že když muže považují za hlupáky nebo za nižší druh – tak nikdy nezažijí partnerství?“

Přišlo mi už tehdy tak jasné, a to jsem nebyla příliš zralá.

Dnes mi je o mnoho let více, ale nedávno jsem se v jedné společnosti s podobným ženským klanem setkala také. Je to jiný ročník, zralejší dámy, které si vytvořily společný náhled na zkušenosti s muži. Princip je ale stejný jako u mladých nezralých žen. Muži jim nestojí za námahu… je to prostě „CHLAP„.

Nevím, jaké vztahy opravdu žijí a nedokážu věřit tomu, že zažívají nádhernou partnerskou blízkost. 

Dnes se už ale neptám: „Copak si neuvědomují, že svým postojem si samy tvoří realitu?“ Jen pozoruji, jak je snadné do toho vklouznout a jak je težké změnit po letech náhled, kór když už mají všechny ty zkušenosti (zkušenosti potvrzují náhled samozřejmě – ideálně – zkušenost slouží k tomu, abych se poučila a něco si uvědomila, případně i změnila, ne k tomu, abych si potvrzovala své vlastní ego strukturu). Už se nedivím, jen zírám a jsem šťastná, že jsem zase mimoň, který nezapadá.

Protože za mě – partnerství lze zažít jen s úctou ke druhému. Protože k nepovyšování vede respekt.

Protože láska roste tam, kde je svoboda – tedy jinak řešeno, kde je zodpovědnost za svůj vlastní stav. Kde neházíme zodpovědnost za sebe na druhé.

Protože intimita vzniká tam, kde je otevřené srdce. Opravdovost.

Blízkost se posiluje tam, kde je skutečné oceňování druhého. Ale to ne to divadelní, ale vnitřní, pravdivé, které kolikrát ani slova nepotřebuje. 

Za mě „ženský“ klan je paskvil ženství, který vykazuje víc strachu než lásky. Nepodporuji, nefandím a tím jsem pro „ženský“ klan hodně divná. 

Protože musím se přiznat – já miluju muže. Baví mě.

Baví mě díky jim, objevovat kdo jsem já. Protože přesně to mi umožňují…