Zdravé přežití vánočních návštěv

Možná už na sobě dlouho duchovně pracuješ, uvolnila sis spousty bloků a omezení, začala sis svůj život žít po svém, cítíš, že jsi udělala opravdu velký pokrok, jsi na výši a vyrovnaná.

A pak přijedeš na Vánoce domů 😊.
A nejen ty, je tam i tvá sestra, bratr s manželkou, a jako by nestačila jedna rodina, musíte další den objet ostatní příbuzenstvo, s novou otcovou rodinou v čele.
A najednou jsi úplně na šrot. V lepším případě se sesypeš až po odjezdu zpět. V horším ztropíš scénu už tam anebo ty jen něco podotkneš a scénu ztropí ostatní. Uf…

Říkáš si: „Jak je to možné? Vždyť jsem prošla tolika kurzy, navštívila jsem tolik terapeutů, ale když mi matka řekne tu svou oblíbenou větu, tak je veškerý klid v loji…“
Jak to, vždyť ty jsi přece rozhodnutá si Vánoce užít? Ty znáš jejich kouzlo, ty cítíš ten přesah, který patrně necítí ostatní. Ale teď jsi naštvaná nebo ublížená, bolavá, smutná, přinejmenším příšerně unavená.
„No, pěkný, všechno to bylo na nic?“ Řekneš si.
Ne. Nebylo. Mohu tě uklidnit, že nebylo.

Při vánočních konzultacích se svými klienty jsem zaznamenala několik poznatků:
1) I sebemenší snaha vyhovět ostatním, za cenu popření svých potřeb, bývá po zásluze potrestána.
Snaha vytvořit dokonalé pohodové Vánoce taky. Snaha je prostě mrcha 😊, která se baví tvou představou a udělá vše pro to, aby ji brutálně zlikvidovala.
2) Nezapomínej na to, že pokud na sobě pracuješ, tak je to v rodině jako časovaná bomba. Jsi jako kámen, který sám sebe hodil do vody a teď se diví, že vyvaluje vlny zdola.
3) Doba vánoční je skutečně mimořádná. Zasahuje naše srdce. Objevují se vzpomínky na ty, kteří již odešli. Láme se temno a vrací se světlo, jenže hodně pomalu. Nedá se být venku, kde se energie rozptýlí, ale všichni jsou nakumulováni někde v teple, odvážní to přiživují alkoholem, který uvolní hlavně to pevně uzamčené.
4) Roky jsi byla znecitlivělá. Nyní cítíš, vnímáš. No jasně, že při kontaktu s nejbližšími procítíš nejvíc bolesti (radosti taky). Bylo to tam pořád, jen jsi to nevnímala, jen jsi to necítila.
Ztráta tvého brnění holt způsobuje, že jsi tak citlivá, že každé říznutí jde do živého, v horším případě až na kost, někdy dojde až k amputaci. Takové srdce dostává masáž a elektrošoky ze všech stran.

Proč nás dokážou nejvíce zasáhnout zrovna naši nejbližší?
I přes paradox, že pro nás chtějí to nejlepší, jsou to právě oni, kteří nás dokážou dovést na pokraj nervového zhroucení. Ano, je to tak. Ti vzdálenější nám nikdy tolik neublíží.

A proč to tak je?
Máme pro ně nejvíce otevřené srdce. Také je zde oboustranně mnoho očekávání, představ, dedukcí a předpokladů. Obě strany očekávají a touží po přijetí druhou stranou.
Například naši rodiče se cítí dobře, když jsme s někým, když máme partnera, děti, dům, práci, prostě žijeme tak, jak se má. Když splňujeme jejich představu.

Tzn., když se nechceš chovat podle jejich představy o tobě, tak po nich ani nechtěj, aby se oni chovali podle tvé představy o nich. Jinak šlapeš stále to stejné kolečko, jen v jiném odstínu.
Někdy si až komicky držíme představu, jak se mají druzí chovat, abychom se my cítili dobře.
Tím ovšem děláme úplně to samé jako oni.

Takže, co s tím?
Uznej v sobě místa, kde jsi byla zasažena, nerozvíjej k tomu žádné teorie. Hlavně ne ty, které ti potvrzují, jak jsi vyspělejší než ostatní, nebo jaká jsi nepochopená, nepřijatá, nemilovaná.
Potkej se v sobě se vším, co se objeví a nedělej z toho závěry.

A když jsi emocionálně na šrot po návštěvách, tak to jen uznej a dejte si oraz – procházky, sauna, regenerace. Nic po sobě nechtít.
Počtu dní na návštěvách by měl být přímo úměrný počet dní regenerace o samotě a v soukromí.
A příští rok si můžeš třeba návštěvy dávkovat, případně dle momentální emocionální odolnosti regulovat 😁.
Tímto Ti přeji krásné a zdravé svátky. A pokud bys chtěla pro své klidné Vánoce udělat více, tak vstup do Vánoční emoční přípravky – zdarma od 7. 12.