Zázračná cesta po Islandu – VZNIK

„Tak tohle se opravdu povedlo“, to byla nejčastější hláška naší islandské cesty.

A vzniklo to tak náhle.

Jak? 

To se musím vrátit na začátek léta, kdy jsem se chystala na svou akci se ženami v Novohradských horách v retreat centru Boží, u manželů Rozhoňových. Jejich nádherný, vymazlený prostor mi otevřel nové možnosti a než jsem tam se skupinou 23 žen přijela na letní camp, cítila jsem, že pro mě osobně to bude něčím speciálně zajímavé. Že budu mít možnost zakusit jinou dimenzi hojnosti – financí i možností… Neb majitelé mají v tomto směru velmi otevřeno. Byla jsem zvědavá, co to se mnou udělá.

No a co se nestalo. 

Asi tři dny po návratu z campu, kdy jsem si ještě doprožívala skvělou ženskou skupinu a odpočívala jsem, mi přišel nápad. 
Zrovna jsem komunikovala s jednou mou VIP klientkou, která žije na Islandu. A napadlo mě: „A co kdybych svému muži dala jako dárek Island? Co kdybychom se spolu vydali na cestu na Island?“ 

Složilo se mi totiž v tu chvíli víc mých záměrů naráz. Jednak se blížily narozeniny mého muže a já neměla dárek. Byla jsem v pozornosti, co se mi pro něj objeví. A jednak jsem věděla, že v lednu letím sama na Bali a vnímala jsem, že by to chtělo někdy na podzim ještě někam vyrazit s mužem, aby se necítil znevýhodněn. Cítím a ctím křehkou vztahovou rovnováhu, zažila jsem totiž sama, jaké to je, když si jeden ve vztahu příliš jede po svým. Měla jsem takový vnitřní záměr, že budu číhat, co mě napadne a že na podzim bychom spolu někam mohli zaletět, protože ještě nikdy neletěl. Jenže když mi zavoněl Island, tak jsem ale velmi rychle zjistila, že tam podzim není úplná hitparáda, takže ideálně hned. 

Tak pravda, nejprve jsem se šla podívat, kde že ten Island vlastně je :-). A zažila první ahá, tam jet autem je na celé léto, trajekt tam pluje snad 3 dny, to je na letadlo, tím se plní jeden z mých záměrů.

Nechala jsem nápad uzrát přes noc, ale hned v první den, když mi přišla vlna energie na cestu, jsem si vyhlédla letenky a první dvě ubytování. 

Druhý den, po „zralé úvaze“ typu: „Nejsi náhodou prdlá, konečně jsi doplatila daně, doplatky VZP a ČSSZ. Sotva ses z toho vyhrabala (letos mi málem srazily vaz), tak půjdeš do takového výdaje? Ale, hej, to je bomba. Tolik energie přišlo s tímhle nápadem, tak do toho jdu…“ jsem zabukovala letenky, ubytka a začala shánět pronájem auta. 

Týden jsem musela udržet své tajemství, pak už měl muž narozeniny a za další dva týdny jsme letěli. Udělala jsem dort ve tvaru sopky a předala dárek. Jiřík byl zaskočen, překvapen, dojat a lehce vyděšen. Pak jsme již spolu zajišťovali vše potřebné. 

Jak se odvíjela naše cesta a jaké největší dary jsme tam zažili, to vám řeknu později.

Co ale musím přiznat, tak byl můj proces asi třetí den naší cesty.

Kdy jsem si teprve uvědomila, že jako jo, dárek pro muže dobrý, ale „Magdulko, přiznej si, že jsi tady pro sebe“. Najednou mi došlo, že Island mě vždycky volal, ale měla jsem to v kategorii „to není pro mě“. Jakási vzdálená, nedostupná destinace. Ale po nasátí energie nových možností byl najednou dostupný. I když jsem si ho dovolila v první fázi spíš pro někoho, než sama pro sebe.

Jenže najednou tu jsem. 

Takže je to i pro mě. Když budu úplně brutálně pravdivá, tak si uvědomím, že všechno dělám pro sebe. Já chci svého muže někam vytáhnout a něco s ním prožít. Ale hlavně, já chci být na Islandu. Chci tady být já sama. Je to JÁ a ISLAND.

V tu chvíli se změnilo mé nastavení, víc jsem vnímala, jak a co chci i já a opustila jsem starý naučený návyk: „Hlavně, aby se to líbilo jemu“. Vlastně mě překvapilo, že tenhle model v sobě ještě mám, že ještě stále dokážu naběhnout na tuhle starou stopu.

Začala jsem od té chvíle víc prožívat, víc vnímat. Sama za sebe.

Bylo to jak kouzlo, které mi pomohlo proniknout do přítomnosti. Víc si vše užít. 

Od té chvíle se naše cesta začala odvíjet v opravdovém a silném flow zázraků. A o tom vám napíšu zas příště…

Jak ze svého stínu můžeš vystoupit i ty, zjistíš v nové výzvě „Najdi svůj stín a poznej jeho dary“. Přidáš se?