Vyživující ženská  cesta do Anglie

Nikdy bych si to tak nenamyslela, ale hned po prožitkovém campu „Být ještě víc sama sebou“, který jsem vedla pro 22 žen, jsem odletěla se skupinou jiných žen, mých podnikatelských kolegyň do Glastonbury. Velmi speciální hippies městečko, legendami spojené s králem Artušem a Avalonskými kněžkami, tedy s pohanskými rituály, nad kterým se tyčí Glastonbury Tor.

Celkem nás bylo 8 žen, některé jsme se neznaly, a v úžasném členitém anglickém domě hned vedle opatství jsme si užívaly pobyt a vydávaly se na místní speciální místa. 

Mimo opatství s možným hrobem krále Artuše, a Torem, lze navštívit i dva prameny. 

Červený pramen je jak menstruační krev hodně železitý, vyvěrající z Kalichové studně v zahradě Chalice Well – je symbolizován jako ženský. Archeologické důkazy naznačují, že studna byla téměř nepřetržitě používána po dobu nejméně dvou tisíc let. Celá zahrada Chalice Well, kudy pramen teče, je nádherným místem. Všude najdeš i velmi zajímavé staré stromy. Je to místo, ke kterému se vztahuje mnoho lidí a to sem přináší určitou esenci a energii. Je to místo uctívání mužského a ženského principu.

Druhý pramen je bílý – mužský, na chuť jemnější, padající ze skály, je v chrámové jeskyni, která je krásně osvětlená svíčkami a kde se nesmí fotit, neb tam ženy i muži vstupují do očistných koupelí.

Uprostřed je kruhový skalní „bazén“ s oltářem, v postranních chodbách svatyně a vzadu po straně jsou další 3 bazénky. Poslední už dost hluboký i malým vodopádem. Je to to místo uctívání, modlitby a očisty. Voda je sakramentsky studená, takže očista je jasná, v tom teplotním šoku se ve vás nic nekalého neudrží.

Jasně jsem cítila den, kdy půjdu do koupelí, zajímavé i bylo, že jsem ráno brzy vstala a dlouze si zacvičila, jako bych své tělo připravovala. Do chrámu, k očistnému prameni, jsem vstoupila po hodince v rajské zahradě Chalice Well, kdy v hlavním kruhovém jezírku byla parta ženských, provádějící obřad. Venku stál muž celý v zeleném s hudebním nástrojem, se zvukem něco mezi jako lesním rohem a didgeridoo. Vždycky zatroubil a ony uvnitř mu v odpovědi zaječely, a on se rozesmál. Byla to nádherná výměna mužsko-ženské energie a já do ní radostně vklouzla. Rychle jsem pustila svou představu, že při rituální koupeli bych měla být sama. Byla jsem svlečená, než bys řekl švec.

Užila jsem si očistu s nimi a zároveň ty hlubší bazénky byly prázdné, tam jsem měla naprosté soukromí. Jednak to bylo ve tmě u skály, kam nebylo téměř vidět, a jednak skupina žen v hlavním jezírku na sebe přitáhla veškerou pozornost. Nechala jsem si ledový pramen chvíli padat na hlavu a docela rychle jsem zas vylezla a šla pryč. Vnitřní hlas se ozval jasně. Stačilo. Je hotovo. 

Cítila jsem opravdu velké odlehčení, ač jsem nevěděla, co přesně se mě pustilo. 

Tady, jen v samotném Glastenbury je toho mnoho a dýchne na tebe velmi speciální energie. Město je plné bláznivých lidí. Tím, že se zde mohu cítit jako hodně normální, je to veselé, vtipné. Tady můžu být úplně „prdle“ svá a je to jedno. Já taková jsem běžně, a přesto jsem cítila lehkou osvobozující úlevu. Tady jsou jen ezo obchody nic víc, tady jsme všichni mimoni. No a co 😊. Ženský svět, bláznivý svět a je mi v tom tak dobře. Během těch pár dní jsem ucítila v sobě obrovský klid. 

Čtyři z nás absolvovaly i jeden speciální výlet – do Stonehenge a na další dvě místa. Měly jsme štěstí na zajímavé průvodkyně, přesněji jedna z nás je domluvila. Dvě ženy, jedna tmavá, druhá světlá jak noc a den nás provázely posvátnými místy v krásném naladění, rituálně. 

Hlavně to první turisticky velmi zatížené Stonehenge, tam jsem za to byla fakt ráda. Naladily jsme se díky nim na místo tak krásně, až se otevřela skulina v časoprostoru a my si místo užily, jako by tam nikdo nebyl. Cítila jsem velkou úctu k předkům, a velký rozměr jejich aktivit. Uvnitř je prsten z menších modrých kamenů. Celý památník je zarovnán směrem k východu slunce o letním slunovratu a západu slunce o zimním slunovratu.

Soustředila jsem se kameny, a jak se mi rozšířilo vědomí, viděla jsem v nich jasně bytosti. Vnímala jsem i celé to pole, které ohraničovaly pohřební pohorky a že tady jde o víc než jeden kamenný kruh. Třikrát jsem měla nutkání (kterému jsem vyhověla) pokleknout a požádat o vedení na své cestě.

Abych sloužila pro dobro všech. Nějak jsem cítila, že když to třikrát udělám, musí mi být vyhověno. Místa si o pokleknutí řekla zcela sama. Prováděla jsem si svůj osobní rituál, aniž bych na sebe nějak poutala pozornost a to mě bavilo. Uprostřed proudícího toku turistů jsem byla jak doma. 

V těle jsem pocitově nic velkého necítila, až po vzdálení se. Už v autobuse odtamtud se mi otevřelo srdce, až mi vyhrkly slzy. Cítila jsem lásku a taky dívčí stopu v sobě. Celou cestu kolem kamenů nás provázeli ve velké blízkosti havrani, cítila jsem, jak milují a ochraňují to místo, a jak s námi komunikují. Havran je pro mě představitel magie, strážce mezi světy. 

Poté jsme pokračovaly na West Kennet Long Barrow, což je komorní dlouhá mohyla, hrobka, ve které jsme mohly díky našim zasvěceným průvodkyním zažít rituál znovuzrození. Nebudu ho popisovat, ale ještě nyní se ráda a silně vracím do toho kontaktu s lůnem země, do místa, kde jsem odhodila svůj baťoh plný zátěže. Co v něm bylo, to mi došlo až za týden po ukončení prožitkového cyklu Vlčice. Vylezla jsem lehká, radostná a křehká, jako mimino. 

A ač jsme už byly hladové a docela unavené, tak jsme ještě navštívily poslední místo na cestě. Avebury. Je to neolitický památník henge, obsahující tři kamenné kruhy kolem vesnice Avebury ve Wiltshire, v jihozápadní Anglii. Jedna z nejznámějších prehistorických lokalit v Británii obsahuje největší megalitický kamenný kruh na světě.

Toto místo mě, i další ženy dobilo. Ty velké kameny působily jak nádherné přátelské zářiče. Vědomí, že jsme uprostřed velkého kruhu, něčeho daleko, daleko většího, také dělalo své. 

Mohly bychom tam strávit více dní, ale neměly jsme je. Tak jsme si každá vybraly kámen, který k nám promluvil. Já viděla trojici kamenů v dálce a rozběhla se k nim. Byly vysoké kolem 4 metrů. Viděla jsem je z boku, takže se ten můj kámen zdál úzký. Jaká ale byla má radost, když jsme došla k němu a rozvinul se předem mnou jak vějíř – jasně ženský tvar. Smála jsem se nahlas, a když na něj dolétl zničehožnic havran, tak jsem jen cítila, jak jsem správně. Pobyla jsme tam, co to šlo. Naproti němu stál přesně obdélníkový kámen, takže jsem byla opět v mužsko-ženském principu.

Celý den jsme zakončily uzavíracím rituálem. Bylo to vše velmi přirozené a mocné. V jednoduchosti je síla. Často mi chodilo hlavou, že jo. Kněžky jsou stále a prostě si dělají, co potřebují. Nemají potřebu na sebe upozorňovat a tím jsou pro mnohé neviditelné. Rozjímala jsem i nad tím, jak je možné, že tak dávno vytvářeli lidé tak obrovské lochy obrazců. Začala jsem vnímat kosmický dosah těchto míst a taky lůno kosmické matky. 

Pocit, který úplně neumím vysvětlit, prostě jiné vnímání. Hodně jsem zde cítila Luisu, zemřelou Luisu Muratori, italskou vědmu. Pak jsem zase byla šťastná za to ženské spoluprožívání. To mě drželo celou dobu. V domě jsme si jednou denně dělaly kruh sdílení, kde každá odhalila své nitro a tím jsme stále nádherně zůstávaly ve společně podporujícím se duchu. 

Niterných osobních prožitků bylo hodně, i ten poslední den, když jsem dlouho seděla sama nahoře na Toru a snažila si zapsat a integrovat prožitky výletu a pak zašla naposledy do rajské zahrady pomodlit se k madoně za hladký porod své dcery. A vůbec za celý náš ženský rod, dcery, vnučky, mamku, což se pak rozšířilo na mé klientky, na ženy, na planetu…, prostě komplet.

Tato cesta byl pro mě velký dar a výživa, ale to jsem netušila, že nejvíc mi dojde hned po dalším víkendu, kdy jsem dokončila prožitkový cyklus Vlčice. Ale o tom více v dalším textu. Pokud ty toužíš po zážitku ženského společenství – tak můžeš přijet na Trojjedinou

P. S.: Kamarád se mně ptal. Proč jsme se nemohly sejít někde v Čechách? Tak jako mohly, ale toto speciální místo si o ženský dýchánek, pro magnetizaci našich dalších vizí přímo říká. Je tak léčivé, takže když můžeme přímo ke zdroji, proč tam nezajet? Spojení je navázáno, nyní již toto místo nosím v energetickém systému a v srdci.