Vystoupení „Život je kabaret“- příběh zrodu

Nikdy jsem si nemyslela, že budu hrát svůj příběh. 

Nic by mě asi nemohlo víc vyděsit. 

A přesto se to děje. 

Jak to vzniklo?

Mohla bych to nazvat slovy: „A zase ta Lucie“… Ano Lucie Harnošová v tom rozhodně má prsty.

Známe se dlouho, milovala moje knihy, fandila mým ženským aktivitám a později mě vtáhla do online podnikání. 

Zvala mě na natáčení rozhovorů do svých kongresů a protože nás to spolu bavilo – získala jsem pozvání i na několik ročníků Alchymie ženy na živo, která po několik let každoročně probíhala v Brně.

Když mě pozvala poprvé, řekla mi téma akce- tak jsem sice hned přijala, cítila jsem poctěná, ale zároveň jsem jí říkala. 

„Ale prosím tě, já nechci mluvit o sobě, a nechci ani přednášet…co tam mám jako dělat?“

Ale ona se jen usmála a řekla mi: „Dělej si co chceš.“ Na to tohle je opravdu mimořádná.

Když jsem nad tím špekulovala….tak mi z toho vyšlo jediné- vytvořím na dané téma prostě příběh a nějak ho odvyprávím, ale nechci na to být sama, chce to k sobě muzikantku. Tehdy jsem zrovna ve svém poli měla skvělé hudebnice, které se vracely ke své tvorbě jednak po mateřské a jednak po záseku z konzervatoře a byly vděčné za příležitost samy něco tvořit.

Tak jsem si vždy počkala na inspiraci, impuls a zrovna tak, jak píšu knihy, tak jsem vytvořila přibližný scénář. 

Každý rok jsem se snažila své vystoupení vylepšit, zbavit se zlozvyků, o kterých jsem věděla. 

Na pódiu jsem se vždy cítila jako naprosto ve svém. Ne že bych nebyla nervózní, vždycky jsem byla vyklepaná… ale zároveň jsem tam byla jako doma a věděla jsem, že jsem schopna na podiu dělat úplně cokoliv, a je mi úplně jedno, jak u toho vypadám. 

Vnímala jsem to jako obrovský dar- jednak, že má Lucie ve mně takovou důvěru, že mohu cokoliv. A hlavně, že si mohu hrát, a zkoušet si nějaký nový model fungování v bezpečném poli podporujících žen. Vždy jsem si uvědomovala, že to není „normální“ běžné publikum, ale že je to přátelské publikum, které mi mnoho odpustí. A že mám fakt velké štěstí, že si mohu něco takového zkoušet v tak nádherném prostoru jako je brněnské Sono a 600 přátelsky naladěných podporujících žen.

Pro mě to byla líheń síly/talentu, který se díky těmto výzvám mohl klubat ven.

Na poslední vystoupení v roce 2023, jsem již chvíli měla hereckou mentorku, která do mě začala vtloukat zásady vystupování.

Tehdy jsem už věděla, že na Alchymii vystupuji naposledy, že budu jako poslední obměněna. Věděla jsem, že je nejvyšší čas, že se už nemám spoléhat na to, že si budu moct takhle jednou za rok zablbnout…že si za tím mám jít sama.

Má výměna mi naprosto dávala smysl, ale nevěděla jsem, jak se sama mám na to podium dostat a s čím. 

Nasávala jsem Lucčino pole- vstoupila do Evoluce ženského podnikání… protože být mezi ženami, které jsou všehoschopné ve mně budilo velkou inspiraci.

A do toho jsem začala brát pravidelné herecké hodiny s Jitkou Osičkou, herečkou, zpěvačkou a mentorkou.

Nejdříve se zrodil nápad na Julii Magďákovou – na krátké humorné skeče, kde jsem se učila herecký střih.

Přišlo mi to jako skvělý nápad, že spojím tuto novou tvorbu s podnikáním, že takhle se prosadím v on-linu hravě. Jenže jsme velmi rychle zjistili, že videa pro pobavení nepřitahují zákazníce, které chtějí se sebou něco dělat…Takže toto propojení mých profesí se minulo účinkem.

Ale získala jsem díky tomu odvahu, učila se herecký střih.

Při poslední herecké hodině v roce 2024 – těsně před Vánoci, mi Jitka dala cvičení- etudu z mého života, pak ještě jednu a já najednou ucíííla: „Panebože, vždyť tohle je ONO. Tohle je mé vystoupení.“ A v ten moment se udály dvě věci. Jednak mi začalo být špatně od žaludku – jakože mám svůj příběh hrát? Děsivý! Ale zároveň jsem měla husinu až na p…., no prostě všude.

Věděla jsem, že jsme na to káply.

V lednu 2025 jsme začaly pracovat na mém vystoupení. Někdy na konci jara nám bylo jasné, že je to velké sousto a že by to chtělo režiséra. Začala jsem se poptávat, zeptala jsem se kamaráda herce a ejhle jak zázrakem jsem získala úžasnou ženu, Hanu Kovaříkovou/Mikoláškovou, která byla ochotná se mnou do toho jít. A řekla mi svůj časový prostor, který na mě má. Prosinec až březen 2026. Do té doby jsme měla za úkol maximálně připravit scénář.

V létě, když jsem byla  s mamkou v lázních, jsem napsala první variantu scénáře a pak jsme ho při hodinách s Jitkou prověřovaly a čistily. Pilovaly jsme každé slovo.

Oslovila jsem jednoho muzikanta, chtěla jsem k sobě tentokrát muže, vzal si k sobě ještě mladou hudebnici, ale po prvních pokusech jsem to s nimi rychle ukončila, neb jsme s režisérkou obě cítily, že to nesedí.  Tady musí muzikant pracovat pro celek, a ideálně chápat určité divadelní zákonitosti.

Takže si úplně nemůže hrát to svoje – a zároveň může- když dokáže pro ten daný záměr tvořit. 

Naštěstí jsem už od své režisérky věděla, že můj kamarád herec- Tom Sukup, který mi ji dohodil,  je zároveň i hudebník… to prostě nevymyslíte… a i on se rozhodl do toho se mnou jít. Takže obratem jsem měla toho správného muže, který je zároveň herec, takže moc dobře ví, jak zde má hudba pracovat.

Když jsem udělala na whatssapu naši skupinku 4 pro tento projekt, všichni jsme ucítili, že ANO. Tohle je skvělá parta, která chce pracovat pro tento projekt. Od té chvíle již nejde o můj příběh, ale o společné dílko, do kterého každý vkládáme sebe.

Až na přelomu roku 2026 mi došlo, jak skvělou režisérku mám – ty jo, fakt mám opravdovou renomovanou režisérku, vždyť ona šéfovala Zlínskému divadlu. Já ji mám jen proto, že je na mateřské, bere si menší projekty a že mě kamarád vychválil a asi že i zaujalo to téma nebo co. Neuvěřitelný prostě. 

A pak začaly opravdové zkoušky a moje peklo

Nedokážu spočítat, kolikrát jsem brečela na zkouškách a po nich.

Ale zároveň jsem tak živá, 

A to ještě zdaleka nejsem na konci.

Měsíc před premiérou zkouším denně, většinou sama doma, podle instrukcí režisérky a herecké mentorky.V posledních týdnech ale i jezdím často do Brna a zkoušíme tam. 

[Odkaz na vstupenky je zde]

Tahle výzva mě mění. Učí mě – jít do všeho.

Mockrát mám úplně zblbý mozek, jak neumím vše naráz pojmout… pohyb, hlas, obsah, tělo…energii…záměr. Proto musím zkoušet a zkpušet, protože se to vše prostě ve mně musí propojit. 

Je to masakr….

Učím se každý den- texty, výrazy, výslovnost… prostě všechno.

Hroutím se a zase vstávám.

Miluji to- cítím se živá a uspokojená a pak si zas nadávám, co jsem si to na sebe ušila

Vím, že jdu dobře, jinak by to prostě nevzniklo, takže věřím, že mám potenciál to zvládnout

 Ale sakra nebudu to vědět asi do poslední chvíle, jak zvládnu premiéru a přesto už teď musím zvát lidi – nechci tam být sama. A moc si přeji, aby na tenhle můj zrod přišlo co nejpřátelštěji naladěné publikum.

Abyste přišly vy- ženy- které fandíte seberozvoji… ale klidně s sebou vezměte i nějaké ty „normální“ kamarádky, které máte rády, tohle je divadlo pro každého.  I pro muže.

Odhaluji 4 momenty svého života a provázím to vypravěčským standupem. Tomova hudba to vše  krásně usadí. 

Motto představení je: „Neumírej, dokud jsi na živu.“ 

Mám v úmyslu diváky pobavit, ale také zasáhnout, přivést k zamyšlení. Ale hlavně- by je mé představení mělo podpořit, aby své životní nevzdávali a dokázali z nich vždy něco dobrého vytěžit. Nebrali se tak vážně a hledali své možnosti. 

Jsem vděčná za to, že mohu.

Jsem vděčná Lucii, že díky ní jsem tohle mohla objevit.

Jsem vděčná svému týmu.

Jsem vděčná sobě, že jsem tak drzá a šílená, že mám odvahu do toho jít.

Děkuji životu – že můžu.

Držte mi pěsti- a přijďte. [Odkaz na vstupenky je zde]

Pro tento projekt- jeho zrod mám aktivní projekt na Hit-Hitu – prosím podpořte rozjezd a zrod toho Vystoupení –[HIT-HIT]. Vyberte si z mých nachystaných odměn, které jsem tam pro vás připravila.
Pomůžete mi tím vyřešit část nákladů na režii, prostory a tvorbu hudby.
Moc děkuji za každou podporu, teď opravdu cítím potřebu podpory „své“ komunity- cítím, že chystám pro vás něco velkého.