Svobodné podnikání jako cesta sebepoznání

Jsem vděčná za to, že jsem svůj život dovedla do této kvality, kdy mám v rovnováze své 4 životní pilíře. Službu lidem, tvorbu, vztahy a sebe – pohyb, pobyt venku a usebrání.

No, nebylo to hned. 

Vyšla jsem ze zaměstnaneckého poměru v roce 2011. Od té doby jsem se protloukala na volné noze, jak to šlo. Stylem pokus, omyl jsem se učila, jak se uživit. Bez jakéhokoliv podnikatelského vzdělání nebo zkušenosti. Už tehdy jsem řešila jak skloubit psaní a službu. Když jsem měla moc lidí, nebyla kapacita na tvorbu a to mi chybělo. Když bylo hodně tvorby, nebylo moc peněz. A když není pocit bezpečí, tak se blbě tvoří, výdělek je pak priorita a to je zatěžující. 

V covidu, když se mi zastavily semináře – a já zrovna byla v etapě, že jsem začala ztrácet trpělivost neustálým vysvětlováním základů – jak na svou mysl, jak na své emoce, jak chodit k sobě, tak najednou byl čas prostor na vstupu do online podnikání. 

Vytvořila jsem dva základní online kurzy.

Ten první – Svobodná duše – ze mně vypadl úplně dokonale. Jako by byl uvnitř mě nachystán. Jasné základy, kterým je nutno se během života stále vracet, neb se objevují v dalších vrstvách. Jak se vnímat, jak nepodléhat mysli ani emocím, jak být svobodná.

Ten druhý – Skutečně nasycená – na téma nalezení zdravého vztahu k jídlu a sobě samé jsem přetáčela 3x komplet, než jsem byla spokojená.
To téma mě stále zasahovalo. Roky mé bulimie se v něm propsaly a dlouho jsem hledala jeho ideální formu, ale nevzdala jsem to a umíněně napotřetí jsem ji našla, a vytvořila skutečnou perlu.

No a pak jsem se začala učit online podnikání, abych do svých kurzů dokázala pozvat další ženy, neb vím, že jim skutečně mohou být skvělou podporou. A hlavně tím projevuji úctu k tomu, co jsem vytvořila. Vážím si své energie ve svých knihách, kurzech a audiích, a proto je chci šířit a ne jen nechat někde spát v šuplíku.

Doplnila jsem první dva kurzy dalšími tématy, se kterými jsem roky praxe setkávala. S úžasem jsem objevila, že online podnikání je obrovská cesta sebepoznání a tvořivosti. Že mi aktivuje nové schopnosti. Hlavně schopnost nebrat si nic osobně a učit se. Využívala jsem i služeb různých mentorů, abych zjistila, že si sakra musím dát pozor, že má vnímavost má slabinu v tom, že příliš přetáhnu jejich energii a styl.

Učila jsem se rozpoznávat co je moje, jak to chci a jak by to mohlo fungovat. Zjistila jsem, jak strašně moc je to práce a zvažovala si, kolik jí chci dát své energie. Už jsem na to nebyla sama – najednou jsem měla dvě asistentky a také daleko větší výdaje než kdy dřív. 

Užívala jsem si příliv financí a prožitek, že kdykoliv se mi chce, mám na cokoliv. Když se mi zachce na cestu, jedu, když chci podpořit dcery, mohu. Nemám lpění na penězích, jsem dost minimalista, ale miluji tu svobodu, že mohu kdykoliv cokoliv. 

Hledala jsem, jak se nechytit do kolečka nutného vydělávání. Několikrát jsem zažila vnitřní krizi i velmi silné strachy, zda to skutečně mohu a chci zvládnout. 

Jakmile jsem cítila, že mám vytvořené cca kompletní portfolio svých produktů (ze svých zkušeností s lidmi), začala jsem podnikání víc vyvažovat osobní tvorbou. 

Vše se spolu snoubí a to mi dělá dobře.

Ano, často to chce odvahu, zažila jsem bezesné noci, musela jsem a musím stále hodně vnímat svá mentální nastavení, uvolňovat se do dalších možností, kapacita nervového systému velmi vzrostla, což mi pomohlo i k tomu, abych v pohodě zvládla větší prožitkové skupiny. Nic nekončí. Učím se dál, různými cestami. 

Online podnikání není pro každého. Já jsem ale tak velký psavec a kreativec, že tady se mohu opravdu vyřádit. Mnozí to nechápou, někteří mě považují za online zlatokopku, ale to mě nijak neruší, mé tvořivé proudění je neomezené. Já ráda následuji své živé stopy.

V určitý moment jsem se rozhodla, že i podnikání se chci naučit dobře. Velmi mě oslovuje představa moudré osvícené ženy, která umí ovládat hmotu. Vnímám ji jako možnost, ke které jdu. Ukazuje se mi v představách jako kněžka, jako bílá dákina, ženská osvícená bytost, která má schopnost ovládat své síly. Její schopnost umět ovládnout  i hmotu mi k tomu přijde zcela přirozená. Není proč se od ničeho oddělovat. Prosím si o její vedení, ať mě samotnou přetaví do nejlepší možné verze. 

Ano, stále si odhaluji místa lpění, osvobozuji se v nich, abych žila z otevřenosti a bez lpění a tužeb. A přitom, když se něco objeví, tak to přirozeně následovala. 

Kudy dál povede má cesta nevím a v tom je krásné dobrodružství.

Neznámo.

Jediné co mohu, je být na každém kroku přítomná, vnímavá a otevřená. 

Mé přání a zadání je: „Nechť mohu skrze svůj život sloužit pro dobro všech bytostí. Kéž má cesta poslouží nějak i tobě.“

Ale o tom zas v příštím textu.