Rozchody 3 – strach ze samoty

A co když zůstanu sám, sama?
Jediný důvod, abyste byli sami, je vaše zavřené srdce anebo přijetí omezujících myšlenkových postojů.
Tedy přesněji – jediný důvod, který můžete vy ovlivnit.
Ano, to znamená, že někdy právě samota může být výzvou a učením našeho života.
Je nutné toto riziko přijmout. Je velmi posilující toto riziko přijmout.
Říkám tím: „Živote, důvěřuji ti, že mi nabízíš to nejlepší, co právě potřebuji.“

S tím, že uznávám, že vlastně nevím, co přesně potřebuji.
Ano, jsou to velké lekce pokory. Ale myslet si, že skutečně máte svůj život pod kontrolou, je pouhá iluze, která si úplně říká o zbourání. Skutečná pokora nám otvírá srdce, vede nás životem tak, jak bychom si ani neuměli představit.
Dodává nám sílu čelit tomu, co je.

Pokud se samoty hodně bojíte, budete na vztahu hodně lpět. Což nepůsobí zdravě ani za jeho fungování, natož aby to bylo přitažlivé. Hlad po vztahu a po lásce je cítit a odpuzuje na sto honů.

Proto je výborné se se svou samotou setkat.
Když přijde strach ze samoty, tak můžete podpořit dvě linie:

a) potkat se s pocitem strachu ze samoty, nebo s pocitem osamění přímo cíleně v těle.
On vás nezabije, naučte se mu čelit.
Jak? Klidně si na chvíli sedněte. A dobrovolně si své pocity vyhroťte na maximum otázkami.
Můžete je například vyzvat: „Dobře, tak pojďte. Všechno, co tam k tomu mám, ať vyleze.“
Buďte ochotní najít jádro, hledejte skutečný zdroj toho strachu v sobě, tělesně i niterně.
Nebo si můžete položit otázku: “A čeho se vlastně bojím? Co nejhoršího se může stát?“

A naslouchejte. Ztište se a dovolte si vnímat, zda se vám zjeví odpověď, pocit, cokoliv. Prodýchejte, prozkoumejte ho, aniž byste si ho osobně brali za svůj. Někde to žije ve vašem systému, neva.
Dokonce to může mít víc chapadel, tak nepřestávejte po prvním setkání.

Je přirozené, že se téma samoty ve vás objeví vícekrát a různě.
Prakticky lze odjet na pár dní někam do samoty, ideálně bez hraček – bez tv, pc, telefonu.
Doma můžete pobýt v tichu, setkávat se sebou v meditaci.
Uvnitř sebe vlastně JSTE sami. Nikdo další tam není a nikdy nebyl. Zažívejte sebe v plnosti samoty. Taková samota je velmi podporující a výživná. Pocit osamění je jiný. Je trýznivý a vždycky ho způsobí vaše myšlenky.

Rozeznávejte ten rozdíl.

b) ignorujte myšlenky typu: že byste měli zůstat sami, že schopní partneři nejsou, že nikoho nenajdete, nedávejte jim důležitost. Nepochybujte o sobě. Nepotřebujeme být dokonalí, jen chceme potkat někoho, s kým si budeme sedět. Vedle koho budeme moct být sami sebou, kdo nás bude milovat právě pro naše úchylky a výchylky. Hledáme svůj vlastní kmen.

Jak to můžete podpořit? Vždycky, když se někdo takový objeví ve vaší blízkosti, tak si řekněte: „Ano! Jsou! Existují!“
Nenechte se chytit na to, že tento člověk je třeba zadaný nebo ještě není pro vás, jen se utvrzujte v tom, že váš srdeční kmen existuje.
Vždycky, když někoho takového vidíte, je to dobrá zpráva!

Jsou, existují, a to znamená, že existují i pro vás! Nepřipusťte v tomto místě žádnou pochybnost!
A podporujte v sobě lásku.

Nečekejte, až někdo přijde, ale sami se naplňte láskou až po okraj. Od lásky vás nikdo nemůže odstřihnout, nikdo vám nemůže zabránit ji žít. Dopřejte si ji objevit ve všem, co žijete. Sami si pro ni choďte, prožívejte ji tak, jak nejvíc to jde.
Při pohledu na malé dítě, na květinu, na zvíře, na oblohu. Na sebe. Prostě kdykoliv a bez jakýchkoliv podmínek.
Nadechujte ji, dýchejte třeba vědomě se svým srdcem, meditujte i přemýšlejte o lásce. Zabývejte se jí jen tak sami v sobě a pro sebe. Ať se láska stane vaším dechem a dech vaší láskou. Kdybych vás v tom mohla podpořit – tak zde. Když o ní přemýšlíte, když na ni meditujete, ona ve vás roste. Stačí se zaměřit. Je to něco, co je ve vás. Máte to kdykoliv dostupné, aniž byste museli někým nebo něčím být. Je to vaše přirozenost, vaše životní právo. Za nic se lásky nevzdávejte. Proč byste si to dělali? To je, jako kdybyste se dobrovolně odstřihli od kyslíku.

Pečujte o sebe a dopřejte si vše, co vám dělá dobře a budí to ve vás pocity lásky.

Ať z vás čiší.
To má velmi mocnou přitažlivost.
A dělejte to, co máte rádi, protože na těch místech potkáte podobně naladěného člověka. Váš kmen existuje. A čím víc jdete ve stopách toho, co milujete, tím snadněji se s ním potkáte.
Kdekoliv, kdykoliv. Tehdy, když to nebudete čekat.
Kdykoliv zaznamenáte očekávání a ulpívání na někom, uvolněte se.
Kdykoliv si uvědomíte svůj zapnutý radar, který vás odvádí od přirozenosti, uvolněte se a zasmějte se sami sobě.
O to víc buď sví.
Jen tak, obyčejně a prostě.
Tam někde je.

Samota, prostor, láska.