Když se podívám, co nejčastěji s ženami na konzultacích poslední dobou řešíme, tak to jsou vztahy.
Nikdy nepodceňujme sílu denního působení!
Soužití, lidi, kterými jsme obklopeni, pracovní prostředí, místa, kde bydlíme.
Pro co se ženy nejčastěji vzdávají svých sil?
Pro lásku, tedy domnělou. Pro klid v rodině, pro klid doma, proto, aby byly přijaty, milovány. To se jim většinou už táhne od dětství.
Je tedy jasné, že právě vztahy, nezdravé vztahy mohou velmi přispívat k sebedestrukci, k frustraci, k vnitřní nespokojenosti, k nevysvětlitelnému vnitřnímu zoufalství.
Poruchy příjmu potravy, dietářství, závislosti, mateřské potíže – např.agresivita na děti, to vše jsou už jen důsledky.
Tohle všechno vzniká, když neumíme žít sebe, svou sílu, když se bojíme projevit, když chceme všem vyhovět, když se snažíme být někým jiným, když je toho na nás moc, když nejsme respektovány anebo ctěny, když se okolí daří nás formovat, když jsme slabé, nevěříme si, necháme se zmanipulovat, přesvědčit o cizí pravdě. když to dovolíme.
My samy musíme vědět, čemu říct ano a čemu ne. Nikdo jiný za nás život neodžije. Hlavně ne ti, před kterými se bojíme projevit. A už vůbec ne ti, rezolutně přesvědčení o tom, co je pro nás nejlepší. Ty agresivní ještě třeba dokážeme rozeznat, ale co ti milující, milí a velmi ochotní? Jejich působení a ovlivňování je méně nápadné a o to víc nebezpečné. není úmyslné, a často ani vědomé. A přesto nás může oslabovat.
Nikdo nemůže být v tvé kůži! Což je dobře, protože ve skutečnosti nikdo nad tebou nemá moc…, dokud to sama nedovolíš!