Nemusíme si vždy rozumět, ale vždy žádejme respekt

Možná si pamatuješ na knihu Muži jsou z marsu a ženy z venuše

Byl to ve své době velký hit. A přesto si nemyslím, že jsme se moc poučili. Stále máme zaryto, a to ženy i muži, že jeden model fungování je ten víc správný. Je víc ceněný, je uznávaný a druhý jako byl nedůležitý, ulítlý a tedy nežádaný.

Před pár lety jsem absolvovala meditační program v ašrámu na Filipínách se svou přítelkyní. Po některých technikách jsme měly možnost zažít měření mozkové činnosti. Nad našimi snímky jsme se báječně pobavily jak jsme stejnou věc prožívaly jinak, jaká jiná mozková centra nám pracovala. 

A to jsme byly dvě ženy!

Pro mě to byl zásadní moment pochopení – že každý jedinec má jinak fungující mozek a že to je naprosto v pořádku.

Že je blbost po sobě chtít, fungovat jako ten druhý. 

Je blbost chtít po druhém, aby fungoval jako já.

Začala jsem víc oceňovat svůj styl myšlení, a specifického vnímání. Začala jsem víc respektovat jinakost druhých. O to víc jsem si začala obrovsky cenit toho, když dva rozdílní jedinci spolu dokážou fungovat, slyší se a rozumí si. Nemusí to být ale ve všem…

A přesně toto pozoruji, že je jedna z nejčastějších nespokojeností ve vztahu.

„On mi nerozumí. Vůbec mě nechápe: Můžeme vůbec být spolu?“

V horší verzi. „Snaží se mně přesvědčit, že můj náhled je špatný. Shazuje to, co říkám a jak to říkám. Bolí mě to.“ Samozřejmě je zde také verze, že přesvědčuji já jeho. Třeba ne nahlas, ale vnitřně ho posuzuji, že je málo vnímavý, málo….(ženský? :-))

Tak drahé ženy – začněme od sebe. 

Zkus si uvědomit, že toto je JEN běžná kolektivní neznalost našeho lidského fungování. Nemá cenu se ani zlobit na svého muže, pokud uvěřil tomu, že existuje jeden správnější pohled. Nezlobme se ani na sebe. 

Zkus si v první řadě toto uvědomění o různosti vzít ty. 

On je muž – nemusí ti rozumět ve všem, na to máš kamarádky. Některé. I kamarádky jsou různé a ne s každou má smysl probírat cokoliv. Jednu budeš mít víc na sdílení vztahové, druhou na sdílení cestovatelské vášně – jiná bude mít podobný vhled k tělu, a další zase bude chápat tvé podnikání. 

To je v pořádku.

Nejsme všichni na všechno.

 Ano, žádej respekt, a začni hlavně u sebe sama. V první řadě ty se začni respektovat. Respektuj sebe.  Začni si všímat, jaké je tvé speciální fungování. Začni ho oceňovat, neponižuj si ho, neshazuj, neignoruj. Nesnaž se být nikým jiným. 

Ba právě naopak – rozvíjej své vnímání, jen se nepokoušej ho vysvětlovat ani vnucovat druhému. Není proč. Ty sama si věř. Druhým někdy stačí výstup – k čemu jsi došla, nemusí ale znát všechny procesy, podrobnosti.. Kór muže to většinou zahlcuje… špatně se v tom orientuje. Nech si svá vnitřní tajemství, dokud si nebudeš tak jistá sama sebou, že by tě ani jeho odmítavá reakce neohrozila. 

Poté začni respektovat i jinost svého muže – to ti pomůže se neobhajovat a nevyžadovat po něm nemožné. Tím se u vás může uvolnit prostor. A co víc – přijdou ti jiná slova k tomuto tématu. Z klidu, vědomí a lásky. Budeš moci přinést do případných střetových míst laskavost a humor.

Pokud někdo útočí na tvůj styl žití – nauč se pár trefných laskavých vět, kterými odmítneš jeho posuzování. Ideálně mu dej nejdříve souhlas toho, že on má právo to vidět jinak, ale není proč, abys to ty musela mít stejně. 

Nenech, aby tě  posuzoval: Např. “ Ok, ty to máš takto – ale já to mám jinak, a pro mě je to takto v pořádku“. nebo…“Miláčku a mohu to mít po svém, že? Skvělý, že mě respektuješ – já jsem totiž ženská a mám to prostě jinak. Je to super, že? Nechtěl bys přeci žít s chlapem…třeba v posteli…že? “

Humor a laskavost je skvělý pomocník. 

Ale vždycky- začni od sebe samé.

Ráda bys se v tomto tématu posílila? Vstup do Průvodce bouřemi vztahů, právě po novém roce budeš mít i můj doprovod.