Mysterium života a živly

Jezdí za mnou lidé, kteří se dočasně ztratili, nevěří si, bojí se, trápí se.
Dávají mnoho peněz a času do terapií a léčení.
Drazí, dnes vám chci nastínit, kolik toho máme venku. Zadarmo, jednoduše a přirozeně – bezpečně právě pro vás, bez ovlivňování cizí osoby. Leckdy si sama uvědomím, jak málo toho vím a jak silně lidem vstupuji do života. Cítím velkou pokoru k osobním příběhům a hledám pro každého praktické pomůcky, které může využít jednoduše a snadno.

Stále mě udivuje, kolik lidí zapomnělo chodit bosky, sednout si venku do trávy, být venku denně jen tak.
Uvěřili jsme, že svět je nebezpečné místo – že všude číhají infikovaná klíšťata, že slunce je náš nepřítel, že od země můžeme dostat zánět ledvin, že ofouknutí přinese zápal průdušek, že pyly a vůně nám rozjedou alergii a v dešti se prostě ven nechodí?

Jsme už opravdu šílení?
Bytí denně venku pro mě nikdy nebyl ztracený čas. Naopak. Vždy to byly moje nejcennější chvíle dne. Je to něco, co jsem nikdy neztratila a vím, že to mohu otevřít i pro vás. Na posledním setkání mi jedna žena řekla: „Bylo mi s tebou tak dobře a já přemýšlela proč. Vím to už – protože v tobě je oheň a vítr, země i voda.Ty máš v sobě všechny živly.“
Krásně pojmenovala to, jak se sama často cítím.
Ve chvílích krizí je pro mě pobyt venku jediný zdroj výživy, kde získávám vždy přesně to, co právě potřebuji.
Napíšu vám zde několik podnětů – a pokud byste se chtěli víc otevřít vnímání tomu, co máme venku k dispozici, tak prostě přijeďte – půjdeme společně ven. Intuitivně vyberu cestu, místo přímo pro vás.

Řeka, potoky – tekoucí voda.

Naše tělo je z 80 % naplněno vodou. To je dokázáno. Pokud v sobě cítíte emoce, nemůžete plakat, nemůžete ze sebe pustit něco, co vás trápí, bolí, jste zaseklí, nemůžete přijít na nějaké řešení – běžte k tekoucí vodě. Nemusíte dělat nic, jen tam buďte, a to déle, než si běžně dovolujete. Máme tendenci ze všeho rychle utéct, tak si dejte víc času, pobuďte u vody celé půldne, dejte si víc času. Poslouchejte ji, vnímejte, ponořte se do ní tělem a duší. Dýchejte.

Pokud potřebujete objevit ženství nebo životní sílu – běžte k řece. Řeka je hodně jako žena. Pozorujte, naslouchejte a vnímejte ji v sobě. Voda je neustále v pohybu, přeteče, obteče, podteče, a když se umocní, zesílí, rozběsní – vezme s sebou všechno… břehy, domy, stromy. Umí být jemná, hebká, hladící, tichá, líná, plynoucí a pak zase dravá, bublající, hravá, líbezně zpívající, divoce bubnující, až mysticky chorálová, burácející, nekontrolovatelná.

Stojatá voda, velká plocha, přehrady, moře – zde také můžeme vyslovit naše otázky, a pak v klidu a tichu čekat na odpovědi. Zde zažijeme rozšíření, když nevidíme břehy, můžeme zažít tu nezměrnou šíři v sobě, něco, co nás přesahuje. Přirozeně se nám rozšiřuje vědomí. Kapacita našeho mozku a vnímání. U rybníka můžeme zažít mnoho veselých potvrzení při výskoku kapra, ten jedinečný moment, kdy se vaše oko náhodou dívá přesně tam, kde se vám objeví trup ryby nad hladinou. Jaký zázrak tohle trefit, ten mžik. Nádherný moment bytí v přítomnosti.

Země, krajina. Pokud potřebujete získat rozhled, nadhled, běžte na kopec. Cestou se báječně rozdýcháte, tím každá vaše buňka dostane výživu. Tam se postavte, dýchejte zhluboka a vnímejte celým hrudníkem krajinu před sebou, čichejte její vůni, nasávejte barvy – to vše vás rozšiřuje. Když se potřebujete poradit, přestěhovat, hledáte novou cestu, pozorujte krajinu, vlnění, cesty, její barvy, úrodnost. Mluvte s ní, oslovte ji, požádejte o vidění, nasměrování, o podporu a sílu. Nechte ji do sebe vstoupit, abyste dokázali zrealizovat, co cítíte.
Lehněte si – někdy břichem na zem a dýchejte se zemí, zde můžete tolik odevzdat, předat k proměně, zde můžete tolik nabrat.
Lehněte si na záda, uvědomte si tu oporu pod sebou a otevřete se obloze… otvíráte se něčemu většímu, neomezenému.
Pozorujte mraky – provoz na obloze a vězte, že vy jste oblohou a vaše myšlenky a emoce jsou jako mraky, vítr vám je pomůže odvát.
Hory jsou jako naši předci – i zde se můžete radit, prociťte si tu obrovitost, pevnost, stabilitu.Údolí vás sevře, obejme, dodá pocit bezpečí, rovina vás otevře, kopce budí kreativitu.

Silná starodávná, energetická místa. Máme jich zde tolik! Mohla bych o tom psát hodiny, co vše jsem venku našla, cítila, prožila. Znáte své okolí? Cestičky, zkratky, kapličky, prameny, skály i místa, kam lidská noha nešlápla? Nemusíte věřit na energie, být speciálně citliví, abyste nepoznali místo, kde se cítíte dobře. Tak proč tam nezajít, když mi začíná být mizerně?
Vše venku budí kreativitu a přijetí originality, nedokonalosti. Různosti a života i tam, kde byste to nečekali. Smrt i život, vše se prolíná, uschlý strom stojí vedle rozkvetlého. Nasávejte do sebe smrt tehdy, kdy ve vás potřebuje něco zemřít, a nasávejte do sebe květy, když potřebujete rozkvést.

Vítr. Jemný, teplý a ovívající, prudký, ledový a ostrý, odnáší vše staré, mění a tančí, pomáhá nám k proměně, změně, uvolnění, nelpění. Přináší čerstvost, roztančí listí, rozkývá stromy, vytvoří hudbu, uklidňující šum či znepokojující fučák. Nechte se někdy do morku kostí profouknout, promrznout, mráz a chlad spálí nepotřebné, a ve vás se po návratu rozleje teplo. Podobně jako v sauně.

Oheň – teplo přinášející život, plameny – tanec, životní síla – přežití. Ale i zmar, nechat shořet staré, očištění, znovuzrození. Potrava, výživa. Nechte v sobě oheň stále hořet, nechtějte být někým jiným, ale hořte pro to, co milujete.

Ptáci – zpěv a cvrlikání probouzí kreativitu, hravost, život. Let, dravci mluví o svobodě. Nikdy není náhoda, co právě vidíte – NIKDY.

Další příklady: srnky – něžnost, zajíc – plodnost, pavouk – přeměna, mravenec – píle, včela – poctivost, páry ptáků či zvířat – partnerství. Vše k vám mluví.

Slunce – to jsme my, naše podstata je teplá, zářivá a vyživující. Zdroj života, který je úžasné a mocné nadechnout přímo do břicha, prosvětlit se, prohřát, rozšířit. Proteplit břicho.

Luna, měsíc. Noční obloha – tajemství, mysterium života. Vše nevidím, nevím, co přijde, vše se děje samo.

Úplněk a novoluní – mocné specifické chvíle. Nový začátek, dokončení, nicota, záře – pozorujte, ponořte se do toho obrazu a odevzdejte se mysteriu svého života. Co září a co je skryto?
Objevte, jak mluví přímo k vám. Vše je pro vás dokonale nachystáno.
U počítače či v televizi život nenajdete, ale venku jste jím přímo konfrontováni.

*Vnímání není – komentování, analyzování, přemýšlení o tom, co vidíme a prožíváme.

Vnímání je – ztišit se, pozorovat a naslouchat. Prožívat v přítomnosti.