Při denním soužití jsou to desítky situací, kdy potřebujeme dělat něco jinak než náš partner. Je to velmi přirozené a zdravé – pokud děláme věci po svém, jsme stabilněji ve své síle. Právě tím jsme to my.
Pokud již dokážeme cítit, co bychom chtěly, či nechtěly, je to super! Není na tom nic špatně. Buďme si vědomé svých negací. Jemný odpor k něčemu nás ihned upozorní, že tohle nám nevoní, že zde je naše hranice, že my jsme trošku jinde. Je to informace, která chce být vyslyšena a respektována. Tím se posilujete.
Dovolte si své negace, svůj odpor, protože teprve pak, ve volnosti, svobodě a vědomí toho, co cítíte, ho můžete konstruktivně proměnit v něco dobrého. Ne odporem*, bojem, ani natíráním na růžovo nebo děláním, že to neexistuje**, ale návrhem, jak by to šlo jinak.
A nezapomínejme, že stejnou možnost má i ten druhý. Oba jste stejně důležití. A kde je svoboda, je i láska. Ne jen uměle vytvořená iluze lásky, ale pravdivost, která je sama láskou.
*Když na odpor naskočíte, bude vznikat ve vztahu hodně podrážděnosti a také boj.
** Když ho ignorujete, ignorujete sebe a svůj jediný radar životem (své tělo, své pocity).
*** Pozor na duchovní iluzi – že vy jste přece ti dobří, když vy chcete jen lásku. Přes popírání skutečnosti to nefunguje – tím jen podporujete iluzi a svou naivitu a tím si koledujete o další zkušenosti k prozření.