Když váš mistr sejde z cesty

Ojoj – stalo se již mockrát.

Co když někdo, koho sledujete, čerpáte od něj inspiraci, důvěřujete mu….co když vám najednou nesedí?

Nebo se dozvíte o jeho nepravostech?

Tak jako děti často přerostou své rodiče, i vy můžete přerůst svého mistra, pokud si neprověřuje kde je, a zda opravdu JE stále tam, kde si myslí. Pokud jen uvěří svému stavu, ale nežije ho…ztratí sám k sobě pozornost a ochotu dál rozpoznávat, může se na čas anebo taky navždy zaseknout se v nějakém místě svého sebeuvědomění.

Na nás je, abychom to včas rozeznali a uměli takového mistra opustit.

Což je podobné jak opouštět rodiče.

Duchovní spojení, spojení s člověkem, který nám pomohl se otevřít pro magii života, to je velmi mocné pouto.

A co když postupně vidíme věci, které nám nevoní a nezapadají?

Ano, určitě je dobré si neustále prověřovat, zda to není má rezistence, odpor, který je schopen znegovat lidi i místo.. Odpor, který nám brání jít do nové neohraničené dimenze jen proto, že si ji neumíme představit, nebo protože máme strach.

Je skvělé si prověřovat z jakého místa reagujeme, a i když třeba nedokážeme vidět všechna, naše ochota je stěžejní.

Kéž by to samé dělali i „mistři.“

Je naprosto v pořádku vnímat, vybírat si, rozhodovat dle toho, co skutečně cítím.

Když někam cítím tah, tak tam jdu, když tah není, tak nejdu, a mohou mě ostatní přesvědčovat, jak chtějí.

Je naprosto v pořádku vnímat, co se kolem skupiny děje, jak manipulují s penězi, jak se chovají v prostorech, kde se pohybují, jak dodržují smlouvy… jak s nimi probíhají spolupráce.

Prověřujte, zda to, co hlásají – také prakticky žijí. Zajímejte se o fungování skupiny kolem mistra.

To, co se v takovou chvíli opouštění určité líhně děje, je někdy velkou školou a lekcí.

Jakmile skupina, kterou opouštíte, začne vyvíjet nátlak, manipuluje s vašimi informacemi, popírá to, co cítíte, dává najevo, že jen a pouze s nimi je ta správná cesta… tak tehdy velké bacha.

To smrdí na sto honů.

Umět včas odejít, nenechat se zviklat, je velké umění.

Pak jen upozorním na jednu věc.

To, že vám nyní „mistr“ nevyhovuje… neznamená, že vám pro předchozí dobu skvěle neposloužil. Potřebovali jste právě jeho. Není proč tedy vylévat vaničku i s dítětem.

Věnovali jste dost svého času, důvěry a energie na jeho sledování, mnohé vám dalo.

Uctěte svou cestu, své předchozí nastavení, i svou důvěru, které jste byli schopni.

Poděkujte s vděčností za vše, co jste díky svému mistru objevili, a hlavně poděkujte za lekci nejvyšší.

A to je – že jste rozpoznali, kde je ten člověk mimo….a dokázali odejít.

Možná už je čas…

Být sama sobě mistrem…

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů