Kdo by ještě chtěl obyčejný sex?

Pokud jste žena a parkrát zažijete skutečné milování, tanec, kdy nikdo nejde za orgasmem, ale prostě si naplno užíváte souhry, energií, lásky mezi vámi, v naprosté přítomnosti a vnímání toho druhého, ztratíte se v čase a jen jste spolu propleteni, šťastni a naplněni, tak vás patrně už obyčejný sex příliš neuspokojí.

A někdy je to průšvih. Hlavně, když ten někdo není váš manžel.

A i kdybyste to takto nezažila, třeba máte doma muže, kterého máte ráda pro mnoho jeho kvalit, ale prostě domácí sex vás neuspokojuje. Naopak z vaší společné postele mizíte co nejdřív, s tím, že se „musíte“ postarat o děti, případně protahujete dobu odchodu do ložnice, abyste měla jistotu, že ten váš už spí a nic po vás nebude chtít. Postupně ztrácíte energii, jste hodně unavená, nemáte už žádnou chuť na sex a jen si matně vzpomínáte, že jste to vlastně měla ráda? Kolik z vás jde do sexu jen proto, aby byl doma klid, proto, že on to přece potřebuje? Sice se mi nechce, ale tu chvíli to vydržím, ať je pokoj?

Tolik žen se dobrovolně samo znásilňuje, aniž by si uvědomovaly, jak si tím ubližují. Jak sdělit svému muži, přesněji, jak ho naučit, aby nebral sex jako samozřejmost? Jak sdělit, že potřebujete obejmout, stulit se, že toužíte po jeho blízkosti, aniž byste myslela na sex? To je oříšek.

Pro pány: můžete tomu věřit nebo ne, ale naše tělo pozná, i když na to (zasunout) jen pomyslíte. Existují mimosmyslové úrovně, jak na sebe těla reagují… a v tomto případě je pro ženu velmi přirozené poznat, že ji muž chce. Ono na tom není nic špatně, pro ženu je krásné, když po ní muž touží, když ho vzrušuje. Jenže je třeba, aby také vnímal ji, aby si uvědomil, že to, že ho uvnitř přijme, nikdy není samozřejmost – a to ani po mnoha letech. Aby jí dal prostor na to, aby i ona skutečně chtěla. Ženiny smysly jsou zaplněny velkým množstvím záležitostí… dětmi, prací, domácností… Pro ženu je obrovský dar, když se necítí do ničeho nucena, jako pro každého.

Nikdy to (sexuální styk) není samozřejmost, lze to spíš vnímat jako dar, jako nádherný bonus. Pokud začnete každé milování vnímat jak obdarování, posunete se přirozeně k větší úctě a vděčnosti za vše, co žijete.
Paradoxní je, že pokud muž pochopí, na jakých principech žena funguje – že toto (když jde do sexu, i když jej skutečně nechce), jí opravdu nesvědčí, a může to dokonce způsobit její větší a větší nechuť– posune tak svůj postoj k větší úctě k samotnému aktu, k setkání s mystériem milování a získá daleko víc než jen příjemné uvolnění.

Sexualita ženy probíhá celý den – pokud si jí nevšimnete a po návratu z práce jí jen vlepíte pusu na tvář, aniž byste si všiml, jak dnes vypadá, pak sedíte u počítače a večer čekáte, že vám bude dravou milenkou, tak jste spadli z višně. Žena vnímá v širokém spektru, když se necítí být milována, necítí vaši pozornost, to že ji vnímáte, tak se těžko otvírá.

Žena, která zažila tanec úcty, ví, jak krásné je, když se necítí být do ničeho tlačena. Může se s důvěrou přitulit, aniž by hned bylo útočeno na její pohlaví. Velmi často se pak děje to, že se začne otvírat, její energie se probudí a k milování dojde úplně spontánně samo. Pokud je ale unavená, tak třeba svobodně usne. Je snad třeba se omlouvat za únavu, za to, že moje tělo si potřebuje odpočinout?

Jistě, někdy mají ženy (nebo i muži) blok. Bud vznikl právě nátlakem, nebo si ho nesou z dřívějška. Jsou ženy, které mají potíž se jakkoliv uvolnit, nemají chuť nikdy, nesnesou sex. Nyní ale mluvím o těch, které ví, že to mají rády, ale z nějakého důvodu teď sexuálně spí, nebo se milování vyhýbají.

Ale jak svoji situaci změnit, když máte doma takového muže (který chce pouhý sex)? Osobně jsem si ověřila, že muž podvědomě reaguje na to, když si já začnu vážit sama sebe.
Dobře, třeba se mu nelíbí, že je něco najednou jinak, ale pokud se nezamotáte do (stejně úplně zbytečného) vysvětlování, tak to většinou v pohodě přijme. Vysvětlovat všechny souvislosti nemá smysl, většina z nich jsou naše dedukce, ještě k tomu těžko umíme sdělovat věci tak, abychom druhého neobvinily. Prostě když cítím, co cítím, není třeba to vysvětlovat. Jen to zrealizovat.

Prostě vy samy se chovejte k sobě s úctou, vnímejte, kdy skutečně chcete a kdy ne. Pokud se muž bude ptát, tak mu sdělte, co vám nedělá dobře a co ano. Sama si všímejte, co zabíjí vaši sexualitu. Nemusíte to ihned vše sdělovat partnerovi, zasypala byste ho částečnými informacemi. Dejte si čas na pozorování. Začněte sama dělat změny v přístupu. Pokud by se vám povedlo, že byste dala svému partnerovi ochutnat, jak skutečně může milování vypadat a jasně mu sdělila, že toto je pro vás daleko naplňující než obyčejná šukačka… mohlo by to vaši situaci o mnoho posunout. Ono, pokud se vám společně povede zažít skutečné milování, tak tu proměnu na vás uvidí. Je snad něco krásnějšího pro muže, než když vidí, jak jeho partnerka po noci s ním září? Svítí jako lampionek, je nádherná v obličeji i v těle, její pokožka se vypne…?

Muži, schválně – podívejte se na své ženy. Vypadají ztrhaně nebo rozkvetle? Co myslíte, že dělá nejvíc ženu krásnou? Umíte ji pomilovat tak, že vypadá jak víla? Nestojí to za to? Nebo jí raději dáte prachy na kosmetiku, liposukci a další nesmysly? Tohle dokázat, věřím, že to může muže velmi naplnit. Dokázat to, že se k vám žena s důvěrou a naprostou odevzdaností přivine, že se vám otevře tak, že její extáze vás bere s sebou, do nirvány. Nestojí to za to?

Pokud se spokojíte s pouhým sexem, stačí vám se dobře udělat… sami sebe velmi šidíte, ochuzujete… a vaše žena pravděpodobně ví, že byste mohli dostat mnohem víc. Hluboké uspokojení z intimního sblížení, naplněnost, vám žádné porno nezprostředkuje. Chce to odvahu, dovolit si cítit vše. Připustit si k sobě emoce a pocity.

Pro obě strany to znamená otevřít se – sobě, lásce, prožitku, přítomnému okamžiku.

Ale – kdo by se ksakru chtěl spokojit s málem?