Jako když ženy, možná i muži v sobě nosí hluboký stud za to, co jsou. Proč? Nevím.
Viděla jsem široký obraz. Je tolik souvislostí, tolik „příčin,“ že není v našich silách je všechny pochopit. Ani není třeba.
Jen vím, že pokaždé, když brečíme nad tím, co jsme, co žijeme, tak vlastně popíráme sami sebe. Naši boží existenci, která je sama o sobě dokonalá.
Každá cesta je správná, je jedno jaké rozhodnutí uděláte. Stejně s odstupem let nebo z rozšířeného vědomí uvidíte, jak je vše dokonalé. Jak jste vším byli dovedeni do bodu, ve kterém jste schopni vidět.
A když ne, tak patrně mým slovům vůbec nerozumíte, takže si s nimi vůbec nelámejte hlavu.
To, že žijete, nebo jste žili to, co jste žili, je prostě správné z jednoho prostého důvodu. Protože to TAK je, bylo. Přes TO VŠECHNO jste byli dovedeni právě sem. Nesuďte se, neodmítejte, nevyčítejte si nic.
Jste TO všechno. Jen díky TOMU jste to, co jste.
Poděkujte své minulosti. Užívejte do syta přítomnost. A usmějte se na budoucnost. Je JEDNO, jaká bude. Bude prostě VAŠE.