Jsou různé důvody, proč v nás vzroste vztek. Může to být, protože se dlouhodobě potlačujeme, protože někde či s někým jdeme za svou hranici. Když nežijeme to, co v hloubi duše chceme.
A někdy taky, když máme strach.
Zkusme si na to posvítit.
Někdy se může stát, že dostanete výzvu. Nebo si ji i sami vytvoříte.
A těsně před ní se najednou rozklepete strachy.
Což je docela přirozené. Vždyť máte zažít něco nového. Začnete mít vztek na sebe, že jste do toho vlezli, na druhé, že vás do toho navezli anebo na celý život, že vás takhle trápí – protože právě zažíváte velmi nepříjemný pocit.
Zajímavé je, že máme tendence vztek někam směřovat. Když ne na druhé, tak aspoň na sebe. Tím si ale nijak nepomůžeme.
Zjistila jsem, že se lze do vzteku také jen uvolnit. Že s ním nemusíme dělat vlastně nic. Jen se s ním uvnitř potkat, uznat ho. A nechat se oživit jeho silnou energií. To vás mohu naučit na konzultacích..
Ale pokud ve vás bují zlost, tak ji také můžete nasměrovat dobře. Můžete ji nechat vystupňovat na maximum a pak poslat celou její sílu do: „Už se nechci bát. Už nechci být omezovaná svým strachem.“
Pozor – je třeba si skutečně dát pozor, abyste vztek vyslali do mechanismu, který se vás drží a ne na sebe!
Pak se vztek stane vaší silou
Takto jsem si pomáhala z bulimie – první můj vztek byl nasměrován: „už nechci zvracet,“ ten druhý: „už se nechci neustále zabývat jídlem a hubnutím. Chci jíst a žít.“
Takto si pomáhám, když cítím, že se bojím udělat krok jinam. Ať už to bylo – letět poprvé sama letadlem, cestovat, když neumím anglicky a podobně.
Každý máme svá místa, kde se omezujeme, ze strachu anebo zvyku.
Nebo se někdy nechceme pustit starého a známého a dovolit, umožnit proměnu, která nám právě vešla do života.
Když máme tato místa překročit, tak to je někdy vnitřní otřes, ale pokud vás rozšíří, pokud vám do života přinese další možnosti, větší obzory, jsou to otřesy velmi potřebné.