Jak se vidí mladé holky?

Včera jsem měla možnost přednášet na jedné základní škole. Čtyři skupiny dívek, sedmá a osmá třída. Téma – prevence drogové závislosti, poruch příjmu potravy.

Do školy se vždy moc těším, nedělám tuto prevenci moc často, ale protože ji cítím jako velmi důležitou, tak – jak mohu a dostanu se k této činnosti, tak ji moc ráda uskutečním. Povídání se skupinou dospívajících dívek je pro mě vždy velká výzva, zábava i nádherná škola.

Včera jsem dívkám položila otázku: „Můžete mi procentuálně říct, jak často se vidíte krásné? Když se postavíte před zrcadlo a podíváte se na sebe – která z Vás si řekne – „Jo, fakt dobrý.“ Která z Vás si to řekne vždy? Odpověď: ani jedna… V té třídě krásných holek jsme se dostaly ojediněle na maximálně 50 %. Řekla jsem jim: „Podívejte se kolem sebe, připadají Vám kamarádky krásné? Jistěže ty ostatní se jim zdály krásné, ale ony samy? Říkám jim: „Vidíte tu šílenost? Jak se neustále všechny kriticky hodnotíte? Jak se neumíte pochválit?“ Musím říct, že ve skupince zavládlo ticho, věděla jsem, že mi holky rozumí, že informaci slyší.

Pak jsem jim řekla: „Já jsem krásná.“ Řekla jsem to silně, důrazně, se vší důvěrou a láskou, kterou k sobě cítím. Byly šokované. Koukaly na mě, jestli jsem se nezbláznila, jestli si dělám srandu, taková drzost – 44letá ženská tohle o sobě řekne (pamatuju si, jak jsem si ve svých 17 letech říkala, že až mi bude 30, budu děsně stará… vůbec jsem si to neuměla představit) a brzy zjistily, že to myslím naprosto vážně. Doporučila jsem jim: „Zkuste si to každé ráno u zrcadla říct. Nebo se aspoň na sebe usmějte, nevadí, že se u toho cítíte jako debil, ten úsměv stejně funguje.“

Docela by mě zajímalo, která z nich si na to ráno u zrcadla vzpomene. J

Když jsem viděla, že dívky vnímají, pokračovala jsem. „Věřte si a věřte tomu, co cítíte. Jako ženy jste schopné vnímat i to, co není vyřčeno. Pokud ve Vás nějaký pohled, reakce, ušklíbnutí vyvolá pocit nedostatečnosti, najednou se začnete cítit blbě, nehezky, špatně – uvědomte si, že to není VÁŠ problém. Je to záležitost toho, kdo Vás nedokáže přijmout takovou, jaká jste. Je to jeho problém. Můžete se časem dostat do prostředí, situací, kdy na Vás bude vyvinut velký tlak, co se týká tělesných proporcí – některé umělecké nebo sportovní školy, nebo třeba parta spolužaček, či kolegyň v práci posedlých váhou. Případně náročný kluk, partner. Uvědomte si – vy si zasloužíte kluka, kamarádky, které Vás budou brát takové, jaké jste. Vždycky si řekněte – Za to si stojím. Nepotřebuji se měnit podle měřítek někoho jiného. Tohle jsem já, tak jak jsem.“

Moc jim přeji, aby každá z nich našla svoji krásu. Aby byly své a jedinečné.

Mám moc ráda chvíle ve škole.

Bojuješ se svým tělem, váhou? V jakémkoliv věku? Podívej se sem.