Jak jsi krásná?

Ženská krása je téma, s kterým jsme bytostně spojeny. I když máme různý přístup k tělu, ke krášlení, k oblékání, tak přesto je to naše niterné téma.
Dlouho jsem kráse nedávala příliš význam, moje zaměření bylo spíš na – cítit se dobře.
Ale je fakt, že pokud nám někdo řekne: „Ty dnes vypadáš…“ „Ty jsi přibrala, viď?…“ „Fakt chceš jít v tomhle?…“ „Jsi příšerně hubená, nejsi nemocná?… určitě nejíš..“ A jiné podobné roztomilosti… musíte si být opravdu jistá sama sebou, aby vás to vůbec, ale vůbec nezasáhlo. A i tak si většinou pomyslíme něco v tom smyslu: „To je ale debil.“
D. Deida v jedné své knize píše o tom, že muži nejvíce oslabují sílu ženy zpochybňováním jejich krásy… Zaujalo mě, že tomu dal takovou důležitost. A z nějakého důvodu mě potěšilo, že o tom píše muž, který se cíleně nezabývá tématy poruch příjmu potravy nebo ženami.
Celé pochopení teprve přichází.
Je čas si uvědomit, co nás dělá skutečně krásnými… a o tuto svoji krásu pečovat.
Takže, co to je?
Vzpomeňte na nějakou ženu, kterou samy nejvíce obdivujete…, čím je tak krásná? Kdy se my cítíme krásné? Naše krása je viditelná i druhými, ale hlavně je to pocit.
Co vlastně nejvíc hodnotíme? Co je pro nás to nej?
Je to o kilech a postavě?
Je to o make-upu a krásném obličeji?
Která žena je pro nás tak krásná, že „chceme být taky takové?“
Je zajímavé si skutečně dát vteřinku k zamyšlení a uvědomit si, koho my osobně obdivujeme a jak skutečně vypadá. Když hodnotíme někoho cizího, tak to většinou děláme komplexně. Může mít krásnou tvář, ale když víme, že je to mrcha, tak ji neobdivujeme. Může mít dokonalou postavu, ale když víme, že to je slepice, tak taky ne. Člověka vždy vnímáme celého a takto posuzují i nás.
Většinou nikdo nevnímá jen vaše tělo nebo jen vaši duši.
Jsme kompletní balíček.
Jak se na to dívám já?

Pro mě je žena nejkrásnější, když je šťastná a když se cítí milovaná (a pozor, to neznamená, že očekává, že ji někdo bude milovat… toto je její vnitřní pocit…). Pak září a kvete a je to velmi viditelné i na jejím obličeji a těle. Když je žena autentická a uvolněná, spontánní – i to je vidět. Dělá to kolem ní takovou příjemnou auru.
Takže pěstovat svoji krásu neznamená držet diety, vážit přesně XS (ta malá velikost) kilo, ani mít top oblečení.
Znamená to otevřít se životu, lásce a být šťastná… zažívat co nejčastěji situace, kdy se rozzářím.
Plnit jimi svůj život, svoje dny… a také vědomě svůj diář.
Krása pochází zevnitř… z duše. Ne naopak.
Ale když vím o své duši, jsem s ní v kontaktu, tak jí moc ráda zpříjemním její domov… Protože duše reaguje na krásu, miluje krásné věci, prostředí. Jejím domem je naše tělo.
Tak, jako si ve svém domě uklidíme, vymalujeme, zapálíme vonnou svíčku a je nám dobře.
Tak i naší duši je moc dobře, když je v těle, které je pružné, pohyblivé, zdravé… jehož kůže je hebká… nehty krásné… vlasy lesklé… v těle, které ctíme.
Dnes vím víc než dřív, že krása pro nás JE důležitá.
A proto – hýčkejme se a opečovávejme se na těle i na duchu.
Neboť jedno podporuje druhé. A my jsme celistvé… jsme ŽENY.