Já teď prostě nechci pracovat

Tak tuhle větu vyslovilo nezávisle na sobě několik žen. V Jičíně, v Praze, v Brně. Věk od 25 do 50 let. Pokaždé byla tato slova vyřčena klidně, s úlevou, často byla doprovázena kroucením hlavy- jakoby tomu žena sama nemohla ani uvěřit. Vždyť to je něco, co úplně mimo to, co by měly. Totálně proti všemu, co jim kdy rodiče, společnost říkala.

„Dala jsem výpověď, nechci nastoupit hned po mateřské, skončila jsem v práci, ale nechci si hned hledat další, jsem unavená.“
Vždy bylo vidět, že toto uvědomění nevzniklo jen tak. Že nějakou dobu trvalo, než si dovolily toto si připustit. Dokonce skutečně daly výpověď a často bez toho, aniž by věděly, co dál.
„Vždyť já přeci nejsem líná. Není to o tom, že chci muži zůstat na krku.“
Často narazí na velké odsouzení a nátlak rodiny, muže, okolí. Přesto si dovolí přestat se honit. Celá tato doba nás víc a víc odtrhává od přírody. Od přirozených cyklů. Odtrhává nás hlavně od nás samotných.

A ony se zastavují, nabírají sílu a pozorují, co by rády dělaly.
Ono, je skutečně přirozené, abychom neustále pracovaly? Jako žena si přeji být hýčkána, pak mě baví vytvářet krásné věci. Pak mohu rozvinout svůj talent a věnovat se tomu, v čem jsem dobrá. A nezapomínejme na to, že ženina největší schopnost je láska.

Je a není to o muži. Hýčkat se mohu i sama, i když to samozřejmě není ono. Pokud jsem odpočinutá, šťastná, tak mohu svému muži vytvořit klidný domov, bezpečný přístav, po kterém muži touží.

Ale i já se k tomu potřebuji cítit bezpečně. Jistě, i moje bezpečí je spojeno s finančním zázemím. A hlavně s tím, když jako žena cítím, že můj muž je stabilní, má svůj směr. To, že ženy reagují na finanční zabezpečení muže, považuji ne za vypočítavost, ale za přirozený archetyp, který v ženách prostě po věky jede. Už kdysi v jeskyních jsme opečovávaly oheň a muži vyráželi na lov, zabezpečovali potravu.  Je úplně přirozené, že nás přitahují muži, kteří ví, kdo jsou, kteří umí zabezpečit rodinu a také je naprosto přirozené, že když my z nějakého důvodu převezmeme obživu rodiny, převezmeme mužskou roli, že se nám vypne sexuální jiskra k našemu muži. Často jsem se setkala s tím, že po bankrotu se muž zhroutil a žena táhla celou domácnost, firmu… myslíte, že jí její muž pak ještě přitahoval? Ani náhodou.

Tohle jsou naprosto přirozené mechanismy.

A pokud chceme být ženami, tak přebírání mužských rolí nás zrovna nezměkčí. Myslím, že je čas, abychom si to obě strany uvědomily. Chcete být ženami? Tak se přestaňte honit a začnete o sebe po všech stránkách pečovat.
Nevybízím ženy k nicnedělání, v naší přirozenosti je tvořit. Pokud jste skutečně odpočinuté, moc dobře víte, že vás nebaví stále jen nic nedělat. Pečovat o sebe, znamená také najít to, co mě skutečně vyživuje (baví) a tedy- co mě může i živit
Chce to postupně objevovat, v čem mám svoji vášeň. V naší přirozenosti je tvoření, ať už má formu vaření, malování, psaní. „Ručních“ prací i vymýšlení projektů. Co mě baví nejvíc a co může sloužit ku prospěchu i druhým?

Ty tři skupiny na různých místech mě inspirovaly k zamyšlení. Jak by se dalo těmto hledajícím ženám pomoct? Cítím, že je možné je propojit, aby se podporovaly. Mohou se vzájemně inspirovat, mohou začít podnikat spolu – stále věřím v to, že nejpřirozenější je, si svoji práci prostě vytvořit.  Během toho roku na některých místech v ČR výborně zafungoval projekt Moudré podnikání žen, aneb jak podnikat v souladu sama se sebou. První, co mě teď napadlo – bylo vytvořit blog, kde by o sobě věděly. Dál nevím, necítím tuto aktivitu jako svůj úkol, mám svých aktivit až až. Mám pocit, že je to úkol pro jinou ženu, a tímto ji vyzývám, aby se mi ozvala. Jakékoliv nápady vítám. A jsem ochotná je předat, zprostředkovat. I proto dělám setkání se ženami na různých místech. Jejich cílem není jen práce na sobě, ale i vzájemná podpora.  Prostě  – nejsme na to samy.